On je GEJMR? (BUDE OPRAVA)

8. MoniFack?

Michal

Šli jsme směrem k mekáči na oběd. Monika mě nenápadně chytla za ruku a já byl za to jenom rád. U toho jsme si povídali.

"Řekni mi něco víc o sobě." Zeptal jsem se Monči. Bylo vidět, že ji to trochu překvapilo.

"No tak. Ráda sleduji YouTube a youtubery. Jinak ve volném čase ráda zpívám a hraji hry. A co ty?" Vysvětlila co nejjednodušeji a zeptala se na stejnou otázku, jako já. Trochu jsem se zarazil a nevěděl, co mám říct.

"No tak já taky rád hraji hry a dívám se na YouTube. Jinak však nic moc nedělám." Řekl jsem jednoduše. Nechtěl jsem jí říct nic víc, protože by mohla přijít na mé tajemství, které jsem chtěl zatím skrýt.

"Vážně? To bych do tebe neřekla." Řekla mi s úsměvem a já ji hned úsměv oplatil. 

"Nesuď knihu podle obalu." Řekl jsem nářečí, ale potom jsem se nemohl udržet a začal jsem se smát. Monča se ke mně přidala, což znamenalo, že je vše v pořádku.

Připadal jsem si, jako že se známe už dlouhou dobu, ale přitom o sobě nic nevíme. I tak jsem byl vždy rád z jejího úsměvu.

"Řekni mi o sobě něco víc. Prosím." Zaškemrala a podívala se na mě s psíma očima. Trochu mě to zarazilo, ale pak jsem jen protočil očima.

"No dobře, ale co bys chtěla vědět?" Zeptal jsem se, ale Monča u toho skákala štěstím.

"Jací jsou tvoji rodiče, jestli máš sourozence, a kde jsi vyrůstal?" Vypustila ze sebe. Měl jsem dost práce už jenom to pobrat, ale ještě odpovědět něco normálního. 

"No tak moji rodiče jsou normální. Mám jednu sestru a od narození bydlím v Praze." Odpověděl jsem co nejjednodušeji. Nechtěl jsem to úplně zabírat do detailů.

"A ty? Musím to celé opakovat, nebo mi odpovíš na totéž?" Chtěl jsem se zeptat na totéž, ale nechtěl jsem to opakovat.

"Tak já mám divný rodiče, a taky mám dva sourozence. Sestra Kristína a bratr Milan. Milan má za dva dny svatbu. V dětství jsem žila v Plzni, potom jsem se odstěhovala od rodičů sem." Monča na rozdíl ode mě šla do detailů. Ještě začala máchat rukou, aby ukázala na Prahu.

"No vidíš. Teď už o sobě víme víc." Udělal jsem si srandu. Monča se tomu zasmála, ale já z části nechápal, proč.

"Teď dost povídání, protože jsme tady." Řekl jsem nadšeně, protože jsme stáli před McDonald's. Oba jsme se zasmáli a šli dovnitř.

"Co si dáš?" Zeptal jsem se a ukázal na tabuli s různými hamburgery a jinými věcmi.

"Klasiku." Ukázala na klasický hamburger.

"Dobře. Já si dám tento." Ukázal jsem na hamburger, který byl hned vedle. Potom jsem nám objednal jídlo a pití a společně jsme si sedli ven ke stolu pod slunečník.

"Kde jsme to skončili?" Zeptal jsem se a zakousl se do burgeru.

"Teď žádné povídání, ale jedení." Doplnila za mě a zakousla se též.

Chvíli jsme tam jen tak seděli a jedli si svoje jídlo. Mezitím nebylo slyšet ani jedno slovo.

"Chutnalo?" Zeptal se, když jsme oba dojedli. Ona mi na to hned s úsměvem přikývla.

"To mě těší." Dodal jsem a vstal od stolu. Monča si stoupla také.

"Kam půjdeme teď?" Zeptala se mě Monča úsměvem na tváři. Já však neznal odpověď, protože víc jsem naplánované neměl.