On je GEJMR? (BUDE OPRAVA)

17. Svatba

Monika

Ráno mě opět probudil budík. Otráveně jsem ho vypla a vstala. Doškrábala jsem se do koupelny, kde jsem si opláchla obličej a přejela si vlasy hřebenem. V tom však někdo zaklepal.

Já se doplazila ke dveřím a otevřela je. To, co jsem viděla, mě však překvapilo a trochu i vyděsilo.

"Pane bože, ty vypadáš." Začala naříkat moje sestra Kristína oblečená v pěkných šatech.

"Jak to, že ještě nejsi nachystaná? Vždyť má Milan svatbu." Začala na mě řvát. Já se jen nechápavě dívala. Úplně jsem na to zapomněla, hlavně, že jsem na to večer myslela.

"Tak pojď." Vzala mě za ruku a bez dovolení vešla dovnitř. Hned mě vzala na gauč, sama šla do koupelny a tam pobrala několik mých věcí.

Hned mě začala česat a líčit. Samozřejmě, že já z toho nebyla úplně nadšená. Potom se mi začala hrabat ve skříni a odtamtud vytáhla moje černé šaty, které jsem neměla ještě nikdy na sobě.

"Obleč si to." Nařídila mi a šla vybírat nějaké další věci. Já neodmlouvala, protože jsem věděla, že by to nemělo smysl. Oblékla jsem si to, i když jsem nechtěla. Po chvíli přišla s mou kabelkou, kterou jsem taky nenosila.

"Jdeme." Řekla, když už byla se svojí prací hotová. Vzala mě za ruku a začala mě táhnout ven. Zamkla za sebou a společně jsme šli k autu. Hned poté jsme vyrazili.

Měla jsem na sobě černé šaty s velkým výstřihem a zipem na zádech. Na očích jsem měla modré stíny míchané se zlatou a na rtech tmavě červenou rtěnku. Vlasy jsem měla lehce navlněné a přední prameny udělané do copu. Na nohou jsem měla černé podpatky, které našla moje sestra.

"Jsme tady." Zařvala moje sestra Kristína, čímž na nás upozornila. Právě jsme stáli před radnicí a čekali na nevěstu.

"Co vám tak trvalo?" Zeptala se mě moje máma, která hned za mnou přišla a začala si mě prohlížet.

"Nech mě mami." Vysmykla jsem se z jejích doteků na můj obličej. Věnovala jsem jí naštvaný pohled a radši jsem se od ní vzdálila.

"Všichni příbuzní prosím pojďte sem." Zvolala jedna žena, která stála v hlavních dveřích. Všichni jí samozřejmě poslechli, a tak se všichni začali pomalu přesouvat.

Všichni jsme vešli do jednoho velkého sálu, kde jsme si posedali na židle. Když začala hrát hudba, všichni jsme vstali a pozorně sledovali. Musím uznat, že Lenka vybrala dobrou písničku. Potom přes koberec, který byl uprostřed sálu, šli Milan s Lenkou. Lenka bude teď moje švagrová.

"Zde přítomná Lenko ..., berete si zde přítomného Milana.....?" Zeptal se oddávající.

"Ano." Řekla jednoduše a podívala se na Milana.

"A zde přítomný Milane....., berete si zde přítomnou Lenku.....?" Zeptal se opět oddávající.

"Ano." Odpověděl opět s úsměvem.

"Nyní vás prohlašuji za muže a ženu. Nyní vaše první manželské políbení." Jak řekl, tak oba udělali.

Následně jsme všichni vyšli ven a dostali rýži. Když novomanželé procházeli, všichni na ně začali rýži házet a následně se i smát.

***

Všichni jsme dojeli ke kulturnímu domu, kde měli oba domluvené pohoštění. Ještě předtím ale museli společně rozřezat kus klády a vystřihnout látkové srdce.

Společně jsme vešli do "jídelny" a posedali si podle jmenovek. Má jmenovka byla: sestra Monika. Samozřejmě z Milanovi strany.

Také jsme si připili s skleničkou šampaňského. I když alkohol nemusím, připila jsem si.

Poté začala hostina, neboli oběd. Klasická nudlová polévka a brambory v vepřovým a kuřecím masem a samozřejmě ještě zeleninou.

Co se mi líbilo bylo to, že kuchař nechal novomanželům pouze jeden příbor, takže se museli vzájemně nakrmit.

Čeho jsem si všimla bylo to, že vedle mě byl můj bratranec, kterého jsem opravdu dlouho neviděla. Samozřejmě, že jsem si ho všimla. Každopádně je o dva roky starší, nežli já.

"Čau. Nechceš odtud zmizet?" Zeptal se a já byla jen ráda. Samozřejmě, že jsem hned souhlasila. Vzala jsem si skleničku a společně jsme šli na hřiště, které bylo kousek od toho kulturního domu. Možná by jste si řekli, co dva dospělí budou dělat na hřišti, ale my si jen povídali.

Vzhledem k tomu, že jsme se neviděli několik let, tak jsme si povídali. O bývalý škole, o přítomnosti a nakonec jsme se nějak dostali i k pěti metrovým zvířatům. Je s ním legrace.

Nebudu to tady rozepisovat, protože mě nic nenapadá. Omlouvám se.

"Kristýno, nepojedeme už domů?" Zeptala jsem se své sestry, která vypadala docela v pohodě. Právě seděla u stolu s dalšími příbuznými. Byl už večer, všude kolem nás byla tma a taky se někteří pořádně opili.

"No jo no. Stejně už je pozdě." Řekla, vstala a šla směrem k autu. Díky tomu mi spadl kámen ze srdce. Bylo devět hodin, ale stejně jsem už chtěla domů.

Společně jsme nasedli do auta a Kristína se rovnou bez prodlužování rozjela. První zastávka, ke mně domů.

Za asi čtvrt hodiny jsme dorazili domů. Kristína jela docela rychle. Je taky takový pirát silnic, když se jí chce.

Zastavila přímo před mým panelákem, čímž mi zkrátila jakoukoliv cestu.

"Díky za svezení a čau." Jednoduše jsem se rozloučila. Po chvíli, co Kristína nic neříkala, jsem se rozešla směrem ke vchodovým dveřím. Ani pozdravit neumí?

"Ahoj." Řekla docela potichu, ale já ji i přes to slyšela. Otočila jsem se nechápavě na ni, ale potom jsem ji věnovala úsměv. Ona si toho všimla a úsměv mi opětovala. Nikdy jsme spolu moc nevycházely, myslím, že to bylo dost poznat.

Otočila jsem se zase ke dveřím a zase jen cítila vítr a slyšela zvuk motoru. Pousmála jsem se, ale to už jsem otevírala dveře a šla směrem k výtahu.

Vystoupila jsem v patře, kde bydlím a odemkla své dveře. Následně jsem vešla dovnitř.

Hned jsem si to namířila do kuchyně, kde jsem si do sklenice nalila čistou vodu, kterou jsem následně vypila. Jediný, co tam bylo na pití byl alkohol, který já moc nemusím.

Potom jsem šla do svého pokoje s úmyslem se převléct, avšak mi moc nešlo rozepnout si šaty, protože měly vzadu zasekávací se zip. Snažila jsem se tam natáhnout ruku, avšak moje vyčerpání mi v tom bránilo. Ani jsem nevěděla, jak jsem mohla být tak vyčerpaná.

Z mého přemýšlení mě vytrhl zvuk zvonku. Ihned jsem šla ke dveřím a zvedla sluchátko, které propojovalo spodní dveře.

Ahoj. Omlouvám se, že delší dobu nic nevycházelo, ale měla jsem problém dopsat tuhle část. Taky se omlouvám, že tahle část je o ničem. Další část by měla být lepší a navíc tam bude ten, kdo zazvonil na zvonek. Ještě jednou se omlouvám a u další části
Jojo čus