On je GEJMR? (BUDE OPRAVA)

7. Gejmr?

Monika

Šli jsme směrem k mekáči, ale u toho jsem nenápadně chytla Michala za ruku, ale stejně si toho nevšiml. U toho jsme si povídali.

"Řekni mi něco víc o sobě." Ozval se najednou Michal. Tahle otázka mě překvapila, ale zároveň i potěšila.

"No tak. Ráda sleduji YouTube a youtubery. Jinak ve volném čase ráda zpívám a hraji hry. A co ty?" Vysvětlila jsem co nejjednodušeji a zeptala se na stejnou otázku. Míša se mou opakovanou otázkou trochu zarazil.

"No tak já taky rád hraji hry a dívám se na YouTube. Jinak však nic moc nedělám." Řekl jednoduše zase on. Překvapilo mě, že to řekl.

"Vážně? To bych do tebe neřekla." Řekla jsem mu, ale pořád jsem se usmívala.

"Nesuď knihu podle obalu." Řekl nářečí a potom se začal smát. Já se k němu přidala.

Připadala jsem si, jako že znám Michala už dlouhou dobu, ale přitom o něm nic nevím, tak jsem chtěla něco zjistit.

"Řekni mi o sobě něco víc. Prosím." Zaškemrala jsem a podívala se na něj se psíma očima. On jen protočil očima.

"No dobře, ale co bys chtěla vědět?" Zeptal se mě a já jen nadšeně poskočila.

"Jací jsou tvoji rodiče, jestli máš sourozence, a kde jsi vyrůstal?" Vypustila jsem ze sebe. Michal měl dost práce, aby to všechno pobral.

"No tak moji rodiče jsou normální. Mám jednu sestru a od narození bydlím v Praze." Odpověděl co nejjednodušeji.

"A ty? Musím to celé opakovat, nebo mi odpovíš na totéž?" Usmál se na mě, ale já jen protočila očima.

"Tak já mám divný rodiče, a taky mám dva sourozence. Sestra Kristína a bratr Milan. Milan má za dva dny svatbu. V dětství jsem žila v Plzni, potom jsem se odstěhovala od rodičů sem." U poslední věty jsem kolem sebe začala máchat rukou, jakože ukazuji na Prahu.

"No vidíš. Teď už o sobě víme víc." Udělal si Michal srandu. Já se tomu zasmála, protože to byla pravda. Skoro vůbec se neznáme.

"Teď dost povídání, protože jsme tady." Řekl nadšeně Michal a ukázal na McDonald's před námi. Já se jen usmála a šli jsme dovnitř.

"Co si dáš?" Zeptal se Michal a ukázal na tabuli s různými hamburgery a jinými věcmi.

"Klasiku." Ukázala jsem na svůj oblíbený klasický hamburger.

"Dobře. Já si dám tento." Ukázal na hamburger, který byl hned vedle. Potom nám objednal jídlo a pití a sedli jsme si ven ke stolu pod slunečník.

"Kde jsme to skončili?" Zeptal se a zakousl se do burgeru.

"Teď žádné povídání, ale jedení." Doplnila jsem a zakousla se též. Tenhle burger jsem měla nejraději.

Chvíli jsme tam jen tak seděli a jedli si svoje jídlo. Mezitím nebylo slyšet ani jedno slovo.

"Chutnalo?" Zeptal se opět Michal. Já mu musela přikývnout. Bylo to totiž výborné a mnohem lepší, než nějaká nóbl restaurace.

"To mě těší." Dodal a vstal od stolu. Já automaticky vstala také.

"Kam půjdeme teď?" Zeptala jsem se s úsměvem na tváři. Celé mi to přišlo fajn, ale bylo to z části trochu divné.

"Teď se půjdeme jenom projít." Řekl nervózně. Celé tady tohle vypadalo, jako rande. Vlastně jsem za to byla i ráda, protože u mě to vždy bylo: neštěstí ve hře, neštěstí v lásce. Nikdy jsem neměla moc štěstí, až dodnes, nebo vlastně do včerejška.

"Já souhlasím." Řekla jsem mu, ale jeho má odpověď překvapila. Jenom se na mě usmál a chytil mě za ruku.

Jen tak jsme šli po městě a povídali si o různých věcech. Když přišlo téma, jaké máme koníčky, Michal byl vždy trochu nervózní, ale to mi nevadilo.

Aniž bych si toho všimla, bylo už půl druhé. Neuvěřitelné, jak někdo může prokecat tak dlouhou dobu.

"Hele Moni. Já už budu muset domů. Dnes má přijet moje sestra a já nechci, aby byla u mě doma bez dozoru." Řekl najednou. Upřímně, s tou sestrou jsem ho chápala. Já bych taky nenechala svoji sestru u mě doma.

"Jasně, chápu. Já bych taky nenechala svoji sestru u mě doma bez dozoru." Zasmála jsem se. Bylo mi však líto, že už to končí. Doufala jsem, že se ještě někdy uvidíme a to co nejdříve.

"Dobře, tak ahoj. Určitě zavolám." Stihl ještě říct, což mě opravdu utěšilo a potěšilo. Pak se ke mně však začal naklánět, až se naše rty spojili. Já ho nechala a polibek mu opětovala. Právě jsem byla nejšťastnější člověk na světě. Pak se však ode mě odtáhl a rozešel se směrem do neznáma. Já pořád stála omámená na chodníku. Chvíli jsem sledovala, kam jde, pak jsem se však probrala a šla domů.

***

Když jsem přišla domů, hned jsem si pustila počítač. Nemohla jsem z hlavy dostat dnešní ráno a vlastně oběd. Venku jsme strávili docela dlouho.

Dostala jsem chuť si zahrát minihry v Minecraftu. Hned jsem pustila Minecraft a pustila minihry. To jsem však netušila, že potkám Gejmra s MenTem a Marwexem. Hned jsem přišla za nimi a čekala, kam půjdou.

Vybrali si minihru Eggwars, za což jsem vlastně byla ráda. Hned jsem se připojila za nimi a následovala je. Vybrali čtyř týmové hry, což znamenalo, že s nimi někdo může hrát. Vybírali si tým a vybrali si tým zelených. Já se hned přidala k nim, což mě zaskočilo. Já byla s nimi v týmu. Já byla ta, která s nimi byla v týmu.

Za chvíli jsme se objevili na našem ostrově, který byl i naše základna. Gejmr hned potom začal video, protože tam všichni tři začali skákat, tak jsem se k nim přidala.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem ve videu svého idola, kterého jsem tak dlouhou dobu pozorovala.

Hned potom jsem šla koupit bloky a obestavět vajíčko. Po té jsem si koupila nějaké základní bloky a začala jsem se klasicky stavět na střed. Neměla jsem dost bloků, a proto za mnou přišel Gejmr a začal stavět dál.

Nemohla jsem teď myslet na Gejmra, ale snažit se vyhrát, jako každou hru.  

Gejmr dostavěl bloky ke středu a já hned skočila dolů. Nikdo tam ještě nebyl, takže jsem měla výhodu. Rychle jsem oběhla střed a posbírala diamanty.

Když jsem se vrátila, měla jsem postavenou cestu, po které jsem rychle vyběhla. Ihned jsem si to namířila ke generátorům surovin, který jsem hned vylepšila. 

Další část tady. Snad se vám líbila a já nebudu zdržovat a u další části, kde je to z pohledu Gejmra
JojoČus