On je GEJMR? (BUDE OPRAVA)

6. Spolu :D

Vyšli jsme ven z utuberingu, ale mě pořád jedna věc vrtala hlavou.

"A kde vůbec bydlíš?" Zeptal jsem se a pozorně Monču sledoval.

"Ale copak. Proč bych ti to měla říkat, vždyť se sotva známe." Řekla mi výsměšně. To jako myslela vážně, já to myslel vážně.

"Ale no tak, kde bydlíš?" Zeptal jsem se jí znovu, ale tentokrát trochu zoufale. Sice jsem tak zněl nechtěně, ale stalo se.

"Až budu chtít, sama ti to řeknu, ale zatím tady pro tebe něco mám." Vytáhla papírek, na který něco začala psát. Následně ho vzala a dala mi ho do mé kapsičky na košili. Ještě, aby to nebylo všechno, mě na místě kapsičky poplácala. Oba dva jsme se tomu začali smát. Umělá být vtipná, když chtěla.

"Kam teď jdeš?" Zeptal jsem se znovu a vyčkával na její odpověď.

"Domů, ale ještě předtím na metro." Udělala si zase srandu, ale ještě, aby to nebylo všechno, mě znovu poplácala, ale tentokrát po rameni.

"A můžu jít s tebou?" Zeptal jsem se a ušklebil jsem se na ni.

"Záleží na tom, kam jdeš ty." Podívala se na mě s podezíravým výrazem.

"Čirou náhodou jdu také na metro." Oplatil jsem ji podezíravý pohled, ale doplnil jsem ho s úšklebkem.

"Vážně?" Zeptala se s vážnějším výrazem, ale pak se zase normálně usmála. Potom se však podívala do země a nevěnovala mi pozornost.

"Děje se něco Moni?" Zeptal jsem se a teprve potom mi opět věnovala pozornost. Vypadalo to, že se na chvíli zamyslela.

"Moni? Ty jsi mi řekl Moni? Ne, nic se neděje." Podívala se na mě s překvapeným výrazem a já si až potom uvědomil, co jsem řekl.

"Ehm...." Udělal jsem divný zvuk, který měl znamenat kývnutí. Nakonec jsem to dokončil úsměvem.

Společně jsme šli k metru, ale cestou jsme neprohodili ani slovo. Jenom jsme po sobě nenápadně pokukovali.

"Já jedu tímto směrem." Ukázala na jedno metro, které jelo jedním směrem.

"Já jedu tímto směrem." Zopakoval jsem po ní a ukázal na druhou stranu. Monča vypadala docela smutně, což znamenalo dobře pro mě.

"No tak to je asi konec. Zavolej prosím, teda jestli chceš." Byla smutná, ale já ji chtěl zvednout náladu.

"Neboj, zavolám. Ahoj, zase příště." Uklidnil jsem ji snad a ještě jsem se poplácal na místě mé kapsičky s lístečkem, který jsem si musel chránit.

"Líbilo se mi to." Řekla už zase s dobrou náladou a objala mě. Já ji objal nazpět, ale to už se ode mě odtáhla a běžela ke svému metru, který následně odjel.

Já nastoupil do druhého metra a jel směrem ke mně domů.

Hned, jak jsem vešel do svého bytu, jsem si uklidil věci a šel do sprchy. Potom jsem se převlékl do čistého oblečení a sedl jsem si k počítači.

Podíval jsem se, jestli je někdo online, a taky, že byl. Jediný, kdo byl online byl MenT. Hned jsem mu napsal a zapnul Teamspeak.

"Čau MenTe, jak to, že jsi tak brzy doma?" Zeptal jsem se a začal se bezdůvodně smát.

"Čau Gejmre, nějak jsem se vypařil a zdrhnul, ale viděl jsem tě a nevěděl jsem, že máš holku." Začal se smát tentokrát on.

"Nebyla to úplně moje holka, ale dneska jsem ji potkal." Vysvětlil jsem.

"A ona ví, že jsi Gejmr?" Zeptal se.

"Samozřejmě, že neví. Je do Gejmra a MenTa úplný blázen." Vysvětlil jsem zase já a začal jsem se smát.

"Co je na tom vtipného? A ty s ní něco plánuješ?" Začal vyslýchat se svým podezíravým tónem.

"To ti může být jedno." Řekl jsem jednoznačně.

"Čau." Rozloučil jsem se a vypnul Teamspeak.

"Čau Gejmre." Stihl ještě rychle říct MenT, ale pak už nebyl slyšet. Já se jen pobaveně usmál.

Chvíli jsem se ještě díval na Instagram, ale potom jsem vypnul počítač a šel jsem spát. Chtěl jsem být na další den vyspaný.

Převlékl jsem se do pyžama a šel jsem spát s myšlenkou na dnešní den a úžasnou osobu, kterou jsem potkal.

Ráno jsem se probudil před osmou hodinou a naštěstí bez otravného budíku. Vstal jsem a hned si to namířil do koupelny, kde jsem si udělal ranní hygienu.

Potom jsem šel do kuchyně, kde jsem si udělal snídani.

Ještě jsem se podíval, jestli někdo z kluků je online, ale nikdo nebyl. Bylo to očekávané, protože po včerejším utuberingu nejspíš ještě všichni spali.

Když jsem si však všiml, že na stole mám lísteček s číslem, na který musím rozhodně napsat.

Hned jsem popadl mobil a začal psát Monino číslo.

Michal: Ahoj Moni. Já jsem Michal ze včerejška. Doufám, že jsi mi dala správné číslo. Jestli ano, odepiš prosím. Nechtěla bys někam jít?

Napsal jsem a za necelých pět minut mi přišla nejspíš odpověď.

Monika: Ahoj. Dala jsem ti dobré číslo, neboj. A jestli bys chtěl, tak půjdu ráda.

Michal: Jestli bys souhlasila, tak by jsme mohli mít sraz na náměstí. Za půl hodiny.

Monika: Budu velice ráda. Budu tam o půl jedenácté. :D

Michal: Dobře. Budu se těšit. Zatím ahoj.

Tak skončila naše konverzace a musím říct, že skončila docela dobře.

Hned na to jsem vstal od počítače a šel jsem se chytat. Oblékl jsem si svoje šedé ryfle a klasické bílé tričko. Na sebe ještě černou mikinu. Do kapes jsem si dal mobil a peněženku.

Měl jsem v plánu vzít Moniku někam na jídlo. Ale nevěděl jsem přesně, kam. To jsem chtěl nechat na Monice.

Zamkl jsem za sebou dveře a vyšel ven. Venku jsem nastoupil na tramvaj a jel na náměstí.

Zdálo se, že jsem na daném místě srazu první, protože Monča ještě nikde nebyla. To jsem však uviděl v dáli postavu, neboli Monču.

"Ahoj Míšo." Pozdravila mě a stoupla si přede mě.

"Ahoj Moni." Pozdravil jsem ji a vstal z kašny, kde jsem předtím seděl a obejmul jsem ji. Ona mi objetí opětovala.

"Kam máš v plánu jít?" Zeptala se mě, ale já se na ní jen lišácky ušklíbl.

"Pokud bys byla pro, tak bych šel někam na rychlé jídlo, nebo do restaurace." Řekl jsem ji svůj nápad a čekal na její odpověď.

"Radši na rychlé jídlo někam do mekáče, než do nějaké nóbl restaurace, kde by mě nejspíš vyhodili, kvůli mému chování." Začala se smát, ale já se na ni pouze ušklíbl.

Další část tady z pohledu Michala. Snad se líbilo a u další části
JojoČus