KLUK Z TICHA✔

Pokus o přežití číslo 7

,,Kdo jsi?" zeptal se téměř zoufale.
,,Nevidíš?"
,,Neměla bys ode mě, co nejdřív vypadnout? Co když mám AIDS?"
,,To se, pokud vím, přenáší pohlavně," ušklíbla jsem se na něj.
,,A ještě k tomu chytrá příšera..." povzdechl si.
,,Asi díky. Ale teď už bychom vážně měli jít."
,,Jdeme, skříně."
,,Idiote."
,,Těší mě tvá nehynoucí láska ke mně."
,,Vtipný. Asi půjdu domů. Už je pozdě."
,,POZDĚ!? Vždyť je teprve půl osmý."
,,Čas se vrátit na večeři."
,,Dole je jídlo."
,,Kde mám jistotu, že mě nechceš otrávit?"
,,Na zahradě místa dost, viď?"
,,Jo. Sbohem." Seběhla jsem schody. Všude bylo celkem dost lidí, takže jsme měla skvělou příležitost se v nich ztratit a zmizet. Ale to by v tom byl čert, aby mě někdo nezastavil.
,,Kam jdeš? Ještě jsi neměla ani pivo."
,,Ale Jamesi, vždyť víš, že nepiju."
,,Něco si dej. Jsi tady teprve chvíli."
Vzal mě okolo ramen a táhl mě ke stolu plnému jídla a pití.
,,Vážně nemám hlad. Díky ale-"
,,Já tě odsud nepustím. Molly tě sem pracně dotáhla, tak se opovaž zmizet," mrkl na mě a někam se ztratil.
,,Tak co? Už jsi si něco vybrala?" ozvalo se za mými zády.
,,Lily. Lekla jsem se tě."
,,To mě mrzí," zasmála se. ,,Kde máš vlastně Larse?" rozhlížela se okolo.
,,Netuším." Zvláštně si mě přihlížela, ale nakonec se jemně usmála.
,,Kdybys chtěla někam mimo lidi. Na zahradě je altánek."
,,Děkuju," usmála jsem se.
,,Tak já jdu najít Jamieho." Zmizela stejně rychle jako před tím James.
Opravdu jsem se vydala do altánku, abych se ztratila všem z dohledu. V jedné ruce jsem měla pivo a v druhé knížku, jenž jsem si půjčila cestou z domu na chodbě.
Altánek byl opravdu moc hezký. Okolo něj rostly květiny, převážně nádherné růže. Uvnitř něj byly židle a stoly a to nejlepší houpačka. Taková ta proutěná, která mi připomínala ptačí hnízdo. Sedla jsem si do ní. Prázdný kelímek od piva jsem položila na zem, sundala jsme si boty a pohodlně jsem se usadila do houpačky. Dobře, nakonec jsem si tam stejně lehla, protože jsem byla unavená a nikdo nešel. Četla jsem si a zavíraly se mi oči.

,,Marlene?" ticho. ,,Marlene?" ticho. ,,Marlene? Spíš?" Co se komu děje, že leze ke mně domů?
Otevřela jsem si oči a uvědomila jsem si jeden nepříjemný fakt. Tohle nebyla moje postel. A muž sklánějící ke mně rozhodně nebyl můj dědeček.
,,Jsi vzhůru?"
,,Před chvílí ses ptal, jestli spím."
,,Proč si nelehneš dovnitř? Kdybys řekla, tak-"
,,Četla jsem si. Nechtěla jsme spát."
,,Ahh. Tak."
,,Co tady děláš ty?"
,,Hledal jsem tě. Lily mi poradila jít sem."
,,Máte dobrýho zahradníka."
,,Proč myslíš?"
,,Ty květiny jsou opravdu nádherné, i trávník."
,,Co kdybych ti řekl, že se o zahradu starám já?"
,,Tak ti nebudu věřit."
,,To bys měla. Rád se starám o nádherné věci." Koketně se na mě usmíval.
,,Měla bych jít domů."
,,Jé pozdě. Nemáš se jak dostat domů."
,,Půjdu pěšky."
,,Prosím tě. Ještě se ti něco stane. Všichni pili, takže bys asi měla přespat tady."
,,Tys pil taky?" přeměřovala jsem si ho důkladným pohledem.
,,Jo." Neznělo to moc přesvědčivě.
,,No. Mně byla vnucena alespoň malá dávka alkoholu. Ačkoli alkohol nenávidím."
,,Proč?" soustředěně mě pozoroval.
,,Zabil mou rodinu."
,,Promiň."
,,Ne, jen... S nikým o tom nemluvím."
,,Chápu." Na chvíli se odmlčel. ,,Tak pojď. Najdeme ti nějaké místo."
,,Místo na co?" ,,Na spaní, Marlene."
,,Ehm. Jasně. Vždyť vy bydlíte v paláci."
Hrdelně se zasmál. ,,Palác to úplně není, ale díky." ,,Je to obrovský dům pro dva." ,,Jednou tady snad nebudeme jenom dva." ,,Máte spolu s Jamesem hezký vztah?" zamyslela jsem se. ,,Jo. Jsme si opravdu blízcí. Ale teď už pojď."

Zavedl mě do velkého pokoje s velkými okny. V téhle části domu nikdo nebyl. Byla tam, jako snad v každé místnosti domu, knihovna. Ale nejvíc mě upoutala postel. Manželská bílá postel s černým povlečením. Pokoj byl celkem světlý. Nábytek byl bílý, podlaha byla ze světlého dřeva. Na zdech bylo pár fotografií a obrazů. V pokoji byly kromě vstupních ještě dvoje dveře, dle mého předpokladu jedny vedly do koupelny a druhé do šatny. Stále jsem ještě neviděla všechny místnosti. Temhle dům byl vážně obrovský.
,,Vítej v mé ložnici." Polilo mě horko. MOMENT. Jak jako mé ložnici?
,,Co děláme v TVÉ ložnici?"
,,Budeme se rozmnožovat?"
,,COŽE!?"
,,Vtip... Neboj se. Všechny pokoje pro hosty v Jamesově části jsou plné."
,,A ty žádný pokoj pro hosty nemáš?"
,,Nemám hosty. Takže není nutný."
,,Ehm. Aha."
,,Většina pokojů v téhle části domu je prázdná. Jednoho dne tam třeba budou dětské pokoje nebo tak. Rád bych prostě  nechal nějaký prostor své budoucí manželce." Bylo zvláštní ho takhle slyšet mluvit.
,,To je zajímavé."
,,Jak vidíš, moje postel je dost velká pro dva. Takže si jednu půlku můžeš zabrat. Koupelna jsou ty dveře vlevo. Já se jdu osprchovat vedle."
,,Díky." Usmál se se na mě. ,,Neni zač."
,,Jen. Já... Mám menší problém. Nemám oblečení na převlečení." Sjel mě pohledem.
,,Já osobně bych neměl nic proti, kdyby ses rozhodla spát nahá, ale když to musí být, tak ti půjčím nějaký tričko a kraťasy." Ten chlap mě stále víc překvapoval... Co přijde příště? Žádost o ruku? Ne. To raději ani nebudu uvažovat, on je schopný všeho.
Opravdu přinesl černé tričko s potiskem Garfielda a šedivé kraťasy.
,,Díky."
,,Jasný. Tak já jdu. Ručník je v koupelně na poličce, určitě ho uvidíš a kartáček si můžeš vzít ze zásuvky pod umyvadlem nový." Ani jsme nestihla už asi podesáté poděkovat a on zmizel.
Vešla jsem do Larsovy koupelny. Tak takovouhle koupelnu nemají ani v hotelu. Modré kachličky. Obrovský sprchový kout. Tohle bude asi moje nejlepší sprcha v životě.

Vyšla jsem z koupelny umytá, vyčištěné zuby, samozřejmě OBLEČENÁ, ale v pokoji ještě nikdo nebyl. Lépe řečeno Lars. Půjčila jsem si jeho nabíječku na mobil a po dlouhém přemýšlení jsem si lehla na pravou část postele. Prostě mi byla sympatičtější. Když jsem si lehla, cítila jsem jeho vůni. Zachumlala jsem se do peřin, ale bylo mi jasné, že mi bude horko. Sundala jsem si tedy kraťasy, pod kterými jsem samozřejmě měla kalhotky, nebojte se. V tričku mi už bylo o něco lépe. Netrvalo to dlouho a slyšela jsem kroky příchozího. Otevřela jsem jedno oko, abych se ujistila, že je to Lars. Ale asi jsem to neměla dělat. Vlasy měl mokré, měl na sobě pouze spodek pyžama a našlapoval, jako kdyby se bál, že vzbudí miminko. ,,Já nespím. Nemusíš se bát, že mě vzbudíš." ,,Vzbudil jsem tě, že jo?" ,,Ne. Kdes byl tak dlouho? Chtěla jsem se zeptat na zapůjčení nabíječky." ,,Ještě jsem si byl zakouřit."
,,Ty kouříš?" ,,Nevšimla sis toho?" ,,Ne."
Uchechtl se, ale nic neřekl. Lehnul si na druhou, levou půlku a znovu se uchechtl. ,,Většinou napravo spím já."
,,Promiň. Můžeme se vyměnit." sedla jsme si rychle, načež se začal smát.
,,Ne. Jen je to zajímavá volba. Jen spi."
Chvíli bylo ticho. Větší chvíli. Začalo mi být horko a jemu nejspíš taky, protože šel otevřít okna. Já jsme odkopala peřinu a nespokojeně jsem zafuněla.
,,Ty nemáš kraťasy?"