KLUK Z TICHA✔

Pokus o přežití číslo 11

Přímo před mými dveřmi stál ten samý muž, co se tak rychle vypařil, Jamesův starší bratr. ,,Rád tě vidím, Marlene."
,,I já tebe, dnes už podruhý." ,,Sluší ti to. I tam nahoře ti to slušelo," šibalsky se usmíval. ,,Úžasný. Ráda jsem tě viděla. Sbohem." Už jsem se chtěla vrhat do útrob bytu, SAMA. Ale on se jako ta nejvíc nechtěné návštěva nasáčkoval dovnitř. ,,Máš to tu hezký." ,,Dík. Díky, že jsi se alespoň zul, když už mi narušuješ soukromí." ,,Nechci být na obtíž. Ale potřebuju si s tebou promluvit a dlouho jsem tě neviděl." ,,My dva nemáme o čem mluvit, Larsi." Mlčel. Prohlížel si mě s trpkým pohledem a jako by přemýšlel o něčem důležitém. A já jsem mlčela taky.
,,Víš, že bydlím v domě naproti? Už několik let. Déle než ty. Nezdá se ti to jako zajímavá náhoda?"
,,Nevím. Ale nepotkali jsme se, takže to s námi dvěma asi nemá nic společného." ,,Marlene, proč prostě nemůžeš připustit, že my dva máme být blízko sebe?" ,,Netvrdím, že nemáme. Jen tvrdím, že je to pouze hloupá náhoda." ,,Proč nikoho nemáš?" ,,A kde máš svou snoubenku?" ,,Už žádná není." ,,Už?" ,,Před dvěmi hodinami jsem jí to oznámil." ,,To musela mít radost." ,,Jo. Přijde o svého sponzora."
,,No. To je mi líto." ,,Ale nemusí to trvat dlouho a mohl bych být zasnoubený znova. Tentokrát opravdu s někým, na kom alespoň trošku záleží. " ,,Gratuluji."
,,Co bys řekla tomu, kdybys to byla ty?"
,,Nikdo se mě neptal." Jenže navzdory všem mým očekáváním najednou klečel přede mnou. ,,Marlene, spácháš se mnou jeden velký zločin a vezmeš si mě?" ,,Co bych z toho asi měla." ,,Nevím. Velký dům, peníze, knihovnu, možná moji přítomnost." ,,Umíš prý docela dobře vařit." ,,To umím," vřele se usmál.
,,Dobře. Udělám to, ale jen kvůli tomu, abys byl šťastný a měl pokoj od otce."
,,Budu ti vděčný." ,,Ale jak všem vysvětlíš tu náhlou změnu?" ,,Už rok jsem se s ní nikde neukázal. Vždycky jí do toho něco ,,vlezlo". Museli tušit, že to nefunguje." ,,Za jak dlouho se můžeme rozvést?" ,,Rozvést?" ,,Nikdy jsem o rozvodu neuvažovala, ale když už se nebudu vydávat z lásky." ,,10 let."
,,Ah. To mi bude 33." ,,Něco se ti nezdá?" ,,Touhle dobou už jsme chtěla mít děti." ,,Tak to spíš neklapne." Zatímco on se tomu smál, mě to uvnitř zžíralo. Podstoupím kvůli němu oběť a on se mi ještě vysmívá. ,,Můžu je mít s někým jiným, ne?" Zvážněl. Úplně jsem mu vyrazila dech. ,,Cože?" ,,No. Když nebudeme mít děti spolu, to určitě ne. Tak je můžu mít s někým jiným, ne?"
,,S tím bych nesouhlasil," zkoumavě si mě prohlížel." ,,Nezapomeň, že jsi mi to už slíbila." ,,Jo. Jen přemýšlím nad všemi oběťmi, co budu muset podstoupit kvůli někomu, koho vlastně vůbec neznám." ,,Vrátí se ti to jinýma věcma." On mě vůbec nechápal a taky mě neznal. Mně nešlo o hodnotné dárky, o dům, o auta. Mně šlo o lásku a rodinu. Jenže byl to on a já nevím proč, prostě jsem mu chtěla pomoci. ,,Marlene, můžeme se případně potom rozvést i dříve, když opravdu budeš chtít. Slibuji ti to," pohladil mě po tváři a dodal: ,,Nechci ti zničit život."
,,Slibuješ?" ,,Jo. Když někoho potkáš a budeš s ním chtít bejt a mít haranty. Nebudu ti teda stát v cestě. Aby to bylo v cajku." ,,Dobře." ,,Neodpustil bych si, kdybych tě o něco okradl." Právě jsi mě okradl o naději, že budeme šťastní a budeme mít děti... Pomyslela jsme si.

Nejspíš jsem se připravila o hodně, když jsem mu kývla na jeho ,,nabídku". Když jsem se svěřovala s mými problémy Lily, přišla mi smutná. ,,Myslela jsem si, že by s tebou rodinu měl." ,,Nemá rád děti." ,,To uvidíme za 4 měsíce." ,,Vážně? Vždyť to na tobě není vůbec vidět!" ,,A to tolik jím," smála se. ,,Jsem za tebe ráda." ,,Jo... James bude úžasný táta. Moc se těší," rozplývala se a u toho si hladila bříško. ,,To je dobře," Lily se zamyslela. ,,Víš, že budeme mít svatbu společně?" ,,Nevím. Nevím vůbec nic."
,,Lišák Lars." ,,To teda jo. Vždyť já ani nevím, kde svatba bude." ,,Na tom bychom se mohly domluvit spolu, Marlenko." ,,Jak chceš. Mně je to vlastně jedno, že jo." ,,Myslím, že ti to není jedno. Jenom jsi naštvaná nebo spíš zklamaná. Myslela sis, že budete s Larsem normální pár, ale ty se s ním hned musíš vrhat do svatby." ,,Vlastně nemusím, ale kývla jsem na to. Dobrovolně. Jenže jsem se stále nevzdala té své dětské a možná i pubertální představy o svatbě z lásky."
,,Jsi rodinný typ ženy. Máš všechno, co by správná maminka měla mít. Nevzdávaj se tak lehce. On jednoho dne třeba dospěje a bude děti chtít. Už jenom to, že chce být s tebou. Má tě moc rád, ačkoli tě tolik nezná." ,,Rád mě má i Pat nebo James." ,,Marlene, proč to nevidíš stejně jako my?" ,,Co?" ,,Vy jste pro sebe stvoření. Hledáte se všude, kde to jen jde." ,,Nehledáme. To ta hrozná karma." ,,Prosím tě..." ,,Co řešit něco jiného? Máte už vybrané jméno?"
,,Máme. Ale nechte se vy dva překvapit." ,,Nechte?" ,,Ty a Lars." ,,Lars se ptal na jméno?" ,,Jo." ,,On to věděl dřív než já?" zeptala jsem se na oko naštvaně. ,,Věděl. Byli jsme u něj předevčírem na večeři." ,,Aha. Tak to jo." ,,Stihli se s Jamesem pohádat."
,,Kvůli čemu?" ,,Kvůli hlouposti. Lars si myslí, že je brzo na to, abychom spolu měli dítě." ,,Co mu je do toho... Nemá cenu si jeho řeči brát k srdci. Uvidíš, až svého synovce nebo svou neteř uvidí, určitě změní názor." ,,To James říkal taky." ,,Vidíš. Bude to dobrý."

Následující dva měsíce se zařizovala svatba. Lily na tom dost záleželo a já jsem ji na příkaz Jamese a taky tak trochu na svou obranu dělala ,,ochranku". Čím více se to blížilo, tím méně se mi chtělo se vdát. S Larsem jsme se viděli pouze dvakrát. Jednou, když přede mnou již podruhé poklekl, tentokrát mezi dveřmi s prstýnkem, ten se mi opravdu moc líbil.
Byl stříbrný s modrými kamínky, které vypadaly jako kytičky.
Podruhé jsme se viděli na zkoušce jídla na hostinu.
Jeho rodičům mě předhodil samotnou, což jsem mu nebyla ochotná odpustit. A když říkám předhodil, opravdu myslím předhodil jako lvovi.
Otci jsem se zjevně nelíbila a už vůbec se mu nelíbila moje osiřelost.
Larsova matka byla o poznání milejší a přívětivější, ale stejně jsem se u nich necítila komfortně. James seděl blízko mě a Lily seděla z druhé strany. Jako by se báli o můj život víc než já sama.