KLUK Z TICHA✔

Pokus o přežití číslo 18

LARS

Zahalil nás šedivý opar. Měsíc jsme vedle sebe s Marlene (ne)žili a mně už to solidně lezlo na mozek. Většinu času trávila s Lily a Ellie, zatímco já jsem byl zavřený v pracovně. Z téhle situace jsem byl dosti zoufalý. James na mě každou chvíli byl naštvaný, kolikrát jsem ani nevěděl proč. S Marly jsme spolu trávili méně a méně času, měl jsem pocit, že se mi vyhýbá. Byl jsem zase sám. Sám a sám v tomhle labyrintu, kde jsem v nikom neměl oporu, kterou jsem nutně potřeboval k přežití. Přestěhovala se do vlastního pokoje, jak těžce se mi usínalo, jak těžce se mi dýchalo, když nebyla vedle mě, když mě neobklopovala její osobitá křehká vůně. Nevěděl jsem, čím jí mám udělat radost. Květiny litovala, knihy byly drahé, nikdy neměla hlad, když jsem uvařil. Vzdalovali jsme se rychlostí světla, jenže já jsem o ni přijít nechtěl. Nebo tohle byla jenom nějaká moje typicky mužská pýcha a hrdost? Zaklapl jsem laptop a nervózně vztekle jsem praštil do stolu. Tahle holka pro mě byla zvláštně důležitá, vzdala se kvůli mně všeho možného, přesto jsem se jí bál. Nebo jsem se bál o ni? Ty dlouhý tmavý noci, kdy jsem ji nemohl tisknout k sobě a odhánět od ní špatný sny. Dlouhý dny, kdy jsem se jí nesměl dotknout, promluvit na ni, kdy jsem ji nemohl ani tiše nenápadně sledovat. Možná je šílený právě to, že jsem si myslel, že je ta pravá, že nám to bude klapat. Proč se to všechno tak voře? Co jsem komu udělal, že musím tolik trpět. Nelituj se tady pořád. Jsi zbabělec a hlupák. Ty hlasy v mojí hlavě mě jednoho dne zabijou. 
Zvedl jsem se z křesla a přešel k oknu. Sledoval jsem Marlene s Ellie a Jamesem, jak se smějí na zahradě a v puse jsem pocítil hořkou trpkost, která mě svírala v kleštích. Z mého tajného stalkování mě vyrušilo zaklepání. Špatným svědomím jsem nadskočil jako malý kluk. ,,Dále." Dveře se otevřely a já jsem měl možnost spatřit unavenou tvář švagrové. ,,Proč jsi s nimi nešel ven, Larsi?" ladně a pomalu ke mně přicházel anděl, kterého jsem ještě nedávno podezříval ze špatných úmyslů. ,,Měl jsem práci." Na chvíli se pokojem neslo téměř hrobové ticho. A pak jsem dodal: ,,A nikdo se mě neptal." Lily si mě zvědavě prohlížela, u čehož si pohla s krkem, až jí v něm agresivně křuplo. ,,Ellie tě má ráda, měl bys s ní trávit víc času." Moc dobře věděla, že na mě tohle ženský citový vydírání neplatí, přesto k němu vždycky s oblibou uchýlila. ,,Já vím. Ale práce je práce." ,,Práce ti nedá pocit lásky. Nedá ti radost." ,,Co když mně jo?" ,,Pak jsi jedinečná psychologická výjimka mezi miliardami lidí." Opatrně mě objala a hladila mě po zádech. Kdybych měl sestru, nejspíš bych chtěl, aby byla taková, jaká je Lily. Ale nic jí neříkejte, je to tajemství velký jako velryba. ,,Lily, nemusela jsi za mnou chodit." ,,To nemusela, ale záleží mi na tobě i Marly. A já nechci, aby vás oba zavřeli na psychiatrii..." Pamatujete si, jak jsem mluvil o tý psychiatrii?! To je ultra zlý, že si myslí i někdo jinej. ,,Neboj, už jenom 9 let a pár měsíců a bude konec." ,,Cyniku," skenovala mě pohledem rozzuřeného býka a já jsem z ní začínal mít hrůzu. ,,Každej nemá štěstí, Lil. Jsem rád, že vám s Jamesem to klape, ale my tohle štěstí asi mít nebudeme. Prostě si na to všichni zvykneme a bude fajn." ,,Nechci si zvykat na dva nešťastný lidi, který se maj rádi, ale neuměj spolu žít, vyjít, normálně mluvit." ,,Vždyť je chladná jak led!" ,,Proboha... Ty jí absolutně nemůžeš něco takovýho vyčítat. Moc mi pomáhá. S Ellie tráví spoustu času, i když by se třeba mohla zahrabat v pracovně jako ty a říkat, že toho má moc. A ona toho má hodně, to oba moc dobře víme. Vůbec se neodvažuj tvrdit, že tě nemá ráda, Larsi. Ona by za tebe dala život, za nás všechny, protože nás miluje a jsme její rodina. Tak se na to zkus jednou podívat trochu jinak. Zkus s náma všema víc žít a být. Chybíš nám všem. James o tebe má strach a není sám." ,,Proč se mnou teda trochu nemluví? Proč jí nic není dost dobrý? Proč se mě tolik bojí, když ví, že bych jí absolutně nebyl schopnej ublížit?! Sakra Lil, mě vážně nebaví se snažit, když jsem jedinej, kdo se snaží." Byl jsem slušně zoufalej, nevyspalej, zničenej a vyděšenej. A tušil jsem, že není dobrý všechno házet jenom na Marlene. Protože jsem nějakou vinu jistě nesl i já... Jenže jsem to nebyl schopný přiznat na hlas. ,,Jenom ji přehlížíš. A nesnažíš se Marly pochopit. Sakra stěžovat si a nadávat na všechno a všechny okolo, umí úplně každej. Říkám ti, abys jednou zkusil žít a nevzdával to. Ona není jako já nebo James. Ve skutečnosti ste si sakra podobný a neumíte jeden druhýmu říct, že bez sebe neumíte žít. Jenže ona taková byla vždycky. Ty ne, Larsi. A my v tobě pořád hledáme toho starýho dobrýho Larse, kterej sice říká blbý vtipy, ale od rána do večera se chechtá a lidi okolo nabíjí láskou a pozitivitou." ,,Byl jsem mladej a blbej." ,,Blbej seš teď, když se snažíš dělat, že seš někdo jinej. Před náma nemusíš bejt tvrdej a zamračenej." ,,Tohle jsem já a tečka." ,,Jestli odejde, tak kvůli tomu, že z tebe bude mít strach." ,,To se mi jako snažíš vyhrožovat?" ,,Nechci ani o jednoho z vás dvou přijít. Snaž se, dokaž jí, že je pro tebe důležitá a ona ti to vrátí. Bude se ti otvírat. Dá ti to, co si přeješ. A jednoho dne možná nebudete tak zoufalý." ,,Já nechci lásku. Jenom to s ní chci přežít. Nechci ani jí. Prostě mi nic jinýho nezbylo, byla poslední možnost, ale lehká kořist." ,,Teď říkáš tu největší lež za poslední dobu..." ,,Nepoučuj mě. Nepleťte se porád mezi nás a už mě sakra nech dejchat." ,,Doufám, že nebudeš litovat toho, cos teď řek. Ani nevíš, jak tím ubližuješ." Lily se bleskově přemístila ke dveřím, během vteřiny už jsem slyšel pouze důrazné bouchnutí a následující pláč dítěte. Mým novým společníkem, který se ani nenamáhal zaklepat, se stal nasupený mladší bratr. Posilou mu byla plačící Ellie, která byla v obličeji stejně rudá jako její otec. Celá tahle situace by vypadala dost komicky, kdyby mi James neudělil nepříjemný dělo. Možná mě to probudí. Což mi připomíná, že to asi nebude celý, ehm celé, spisovně.