My damn brother

Chapter 6

Dle tátova výrazu to bude ten nejproblémovější článek rodiny. Říkal, že je to složitější, ale ať už je mezi nimi cokoliv, považuji za slušnost aspoň pozdravit. To ale očividně nemá Harry v plánu.

,,Brandone, jez pomalu. Přinesu ti hlavní chod, Rose.'' Táta se zvedne a rychlým krokem míří do kuchyně. Ačkoliv se snaží neprojevovat své emoce, jde poznat, že je rozčílený. Moc si ho nepamatuju, ale vždy to byl naprosto klidný člověk. Změnil se, nejen povahou.

,,Táta!'' zavolá Brandon, což mě poměrně překvapilo. Říkal, že to není jejich společné dítě. Asi si na něj Brandon opravdu zvyknul. Na tříleté dítě mluví dost sporadicky. Myslím, že by měl mluvit víc a líp, ale možná má nějakou vadu, nebo se prostě jen teď stydí mluvit.

Táta přinese hlavní chod. Není to nic jiného, než bramborová kaše s kuřecím plátkem. Nevadí mi to, co se týče masa, nejsem vůbec vybíravá. Na příbor ale nesahám, nechci jíst teď, když je Eden nahoře a to právě ona chtěla společný oběd. Proto čekám, sem tam jdou slyšet hlasy. Není to poklidný rozhovor, to jistě ne.

Už neslyším žádné hlasy, jen kroky. Eden vejde do místnosti, spolu s jejím nejstarším a dle mého otce nejproblémovějším synem. "Moc se omlouvám za nepříjemnosti, Rose. Ale moc jsem chtěla, abys poznala celou moji rodinu. Tohle je Harry. Harry, Rickova dcera - Rose."

Jen ho sleduji, stejně tak jako on mě. Ani jeden nepromluvíme jediné slovo. Momentálně je můj pohled upřený přímo na něj. Je nejméně o hlavu vyšší než Eden. Jeho tmavě hnědé vlasy krásně sedí k tmavě modrým očím, které mě sledují. Jako jediný z bratrů má tmavé vlasy. Nad okem má nepatrnou jizvičku. Mohutné paže a vyrýsované tělo značí jeho oblibu ke sportu a posilování. Je nejméně podobný Eden - jak povahou a chováním, tak vzhledem.

,,Těší mě,'' pronesu zdvořile a sleduji ho. Pokud byla jejich hádka skrz jeho příchod, dost se divím, že se tu nakonec přeci jen ukázal.

,,Hm.. Co je k jídlu?" Podívá se na Eden a posadí se úplně na konec stolu, co nejdál od všech.

To mu nestojím ani za pozdrav? Fajn!

,,Nic, pokud se nebudeš chovat slušně, Harry," řekne ostrým tónem Eden. Přinese jemu a tátovi jídlo. Posadí se a pohled přesune na mě a Harryho. Poté na tátu, ten se jídla ani nedotkl, jen kouká do stolu.

,,Jaký byl let, Rose?" usměje se a doufá, že se tímto rozhovorem vyřeší napjatá atmosféra u stolu. Tak tomu ale není.

,,Šlo to. Spala jsem celou cestu, to se často nestává," pousměji se. Neujde mi ani protočení očí toho ignoranta na konci stolu. ,,Máš nějaký problém?" podívám se na něj zamračeným pohledem. Nic jsem mu neudělala.

,,Nikoho nezajímá to, jak ses měla. Moje matka má jen nutkání udržet v tobě pocit, že někoho zajímáš," ušklíbne se a sní sousto, jakoby právě nepronesl tu hloupou poznámku.

,,Harry Charlesi Coopere! Přestaň se krucinál chovat jako hlupák, ne před návštěvou," zařve Eden a zvedne se. ,,Rose zajímá všechny z nás, je to dcera Ricka, který je a vždy bude část naší rodiny. Je tomu tak již pár let, už se přes to přenes."

,,On není část naší rodiny. Je to jenom někdo, s kým nutně potřebuješ spát!"

,,Ještě slovo, Harry a udělám to, co jsem měla udělat již dávno!"

,,Tak do toho! Vrátím se po týdnu a zase poslouchám ty tvoje kecy! Já si tu nebudu hrát na rodinnou idylku," udeří do stolu a jde ven. Ještě než zavře dveře, stihne se na mě zamračeně podívat.

,,Moc se omlouvám, Rose. Promluvím s ním, ještě dnes se ti omluví, dobře? Není to kvůli tobě, takhle se chová normálně, takže si to prosím neber k srdci. Nic z toho nemyslel vážně a opravdu chci, abys to věděla,"
pousměje se, aby mě uklidnila. To nemusí.

Nejsem smutná, jsem neskutečně naštvaná, mám chuť jít za ním a dát mu facku. Chová se jako malé dítě, ale vzhledem ke stojící Audi venku mu 21 muselo být. No, bude to jistě jedna z mnoha dalších otázek, které na svého otce budu mít.

,,Jistě. To je v pořádku. On mě nerozhodí," kývnu a položím příbor. Ve skutečnosti jsem naštvaná, což mě štve ještě víc. Přece mě nerozhodí někdo, s kým nemám vůbec nic společného. ,,Děkuju za ten výborný oběd, ale jsem plná."

,,Jsem ráda, že ti chutnalo." vezme talíř a odnese ho.

Táta se zvedne a vezme Brandona do náruče. Ten ho obejme. ,,Harry!" kníkne smutně. Sleduji jak tátu, tak Brandona. Matt si prostě jen nasadí sluchátka, která zapojí do MP4. Řekla bych, že si prochází dost otravnou pubertou. Ani já jsem se tomuto období nevyhla, to asi nikdo z nás.

,,Neboj, přijede a bude si s tebou hrát," uklidní táta Brandona a nese ho pryč z jídelny. Po cestě stihne vytrhnout sluchátka z uší Mattovi a s vítězným úsměvem si je schovat k sobě. ,,Odnesu Brandona do jeho pokoje, jestli chceš, běž se projít, Rose. Večer je naplánovaná společná večeře, v sedm buď prosím doma."

Na tato slova jen kývnu. Zvednu se a přisunu židli zpět ke stolu. Vezmu si sluneční brýle a vyjdu ven. Slunce překrásně hřeje. Místo procházky se vydám na zahradu za domem. Je opravdu obrovská. Různé stromy a květiny zahradu dělají tak krásnou. Uprostřed je malý rybníček a nedaleko od něj skalka. Tolik druhů květin ani sama nepoznám. Celé moje pozorování přeruší dívka, která zalévá květiny, které se nachází na skalce.

Mají zahradníky?

Pomalým krokem se vydám k ní. Řekla bych, že je v mém věku, ráda bych věděla, kdo to je. Stále nevěřím tomu, že si mohou dovolit zaplatit zahradnici.

,,Zdravím." Usměji se a koukám na tu dívku. Otočí se a podívá se na mě.

,,Ahoj!" Zazubí se. ,,Ty jsi Rose, nemám pravdu? Slyšela jsem, že Cooperovi budou mít návštěvu," řekne mile. Oříškově hnědé oči mě pozorují, dělám totéž. Nejde si nevšimnou jejích vlasů, kteté jsou skoro totožné s barvou očí.

,,Takže jsem tu už profláklá?" Uchechtnu se a opřu se o skalku.

Taky se opře a odhodí rukavice. ,,Řekla bych, že se pan Cooper těšil tak moc, že si to nemohl nechat pro sebe," usměje se. ,,Já jsem Madeline."

,,Mé jméno už znáš." Pousměji se.

,,Nezajdeme se někam projít? Tady už jsem stejně skončila, více péče dnes vaše zahrada nepotřebuje."

,,Fajn nápad," přikývnu. ,,Aspoň mi povíš něco víc o Cooperech."