My damn brother

Chapter 18

,,Pořád jsi mi neodpověděl," povím, když nastoupím do auta.

,,Odpověděl. Nic víc ti nehodlám říkat, pokud hodláš odletět," řekne a nasedne na místo řidiče. Nastartuje.

,,Já vím.. To není odpověď."

,,Je," uchechtne se. Vyjede. ,,Nic nesmíme dát najevo, jasný? Nic." Vytáhne cigaretu. Zapálí si.

,,Neměl bys kouřit za jízdy," zamručím. Chci mu to sebrat, ale asi čekal, že právě tenhle tah udělám a uhne mi.

,,Ty radši přemýšlej nad tím, jestli chceš nebo nechceš odjet," zamručí.

,,Jsi naštvaný," konstatuju pro sebe a sleduju ho. Pohladím ho po ruce, kterou má položenou na řadící páce.

,,Chceš odjet, s nikým jsi o tom nemluvila. Prostě.. zůstaneš."

,,Harry.."

,,Nemusíš nic říkat. Prostě tě chci mít poblíž," řekne jednoduše a zastaví před jejich domem.

,,Nikomu o tom neřekneme. To chápu. Ale jestli jsem pro tebe jenom holka na jednu noc, tak si to strč někam. Včerejší noc pro mě znamenala víc než co jiného, ale nehodlám poslouchat, že jsi mě tím měl donutit zůstat," řeknu trochu nabroušeně a vystoupím z auta.

Jsem zmatená. Na to co jsem mu ve sprše řekla mi neodpověděl. Argumentuje tím, že má právo mi to neříct, protože chci odjet. Výmluvy. To jsou prostě jenom výmluvy.

Odemknu dveře a vejdu dovnitř. ,,Jsem doma!" zavolám jen a urychleně se hrnu do schodů.

,,Počkej Rose!" zastaví mě Eden, když přiběhne ke schodům. ,,Potřebujeme si s tebou a Harrym o něčem promluvit."

Sejdu dolů těch pár schodů, které jsem stačila vyjít. ,,Fajn."

***

,,Takže, chtěla jsem tu celou rodinu, protože jsem se rozhodla pro zásadní krok," pronese Eden, která sedí v čele. Vedle mě je Harry.

,,Zkrať to," řekne trochu nabroušeně Harry, dá mi ruku na stehno. To jsem nečekala, zalapám po dechu.

Všechny nás přejede pohledem. ,,Pojedeme na víkend do přírody. Spolu. Jako jedna velká rodina."

Při pronesení těchto slov je na každém vidět značné zaskočení. Harry se mračí, Matt nevěří, táta nahodil svůj otrávený obličej a já na ni jen tupě zírám. Jediný Brandon teď vypadá normálně.

,,Můžete někdo něco říct?" zeptá se Eden, která každého z nás několik sekund sleduje, jakoby doufala, že někdo něco řekne.

Zoufale se podívám na Harryho. Pod stolem mi stehno zmáčkne. Podívá se na mě. Hledá v mém pohledu uklidnění, vím to, ale takový luxus mu teď bohužel nemůžu dopřát. Ve mně samotné se míchají všechny možné pocity.

,,J-Já mám přece odlétat, Eden," vysoukám ze sebe nakonec a podívám se na ni.

,,Ano, právě proto jsem chtěla, aby sis s námi ještě užila nějaký čas než odletíš. V lepším případě by ses mohla rozhodnout zůstat až do konce prázdnin."

,,Spolu? Zbláznila ses? Zlato, mohli bychom si promluvit vedle?" pronese táta a zvedne se.

Eden mu vyjde vstříc, vstane a jde s ním vedle. Ještě než zmizí se na nás otočí a pronese: ,,Nikdo nikam ani na krok. Ještě se o tom pobavíme, takže žádné odchody."

Potom už jen zavře dveře. Jednu ruku ze stolu položím na svá stehna, potom sundám jeho ruku z mé nohy a chytím ji. Ani jeden z bratrů to vidět nemůže, jedině snad, že by lezli pod stůl.

,,Tohle bude fiasko. Rick mě nemá rád, já ho nenávidím. Nehodlám tam jet."

Koukám mu do očí. ,,Harry, třeba to pomůže zlepšit tvůj vztah s Eden. Vy dva nějakej čas spolu určitě potřebujete."

Stiskne moji ruku. ,,Já nechci. Jedině snad," zamyslí se, ,,že by tě to mohlo přesvědčit zůstat."

Kouknu se na oba kluky, kteří sedí naproti nám. Matt hraje nějakou hru a jako obvykle má sluchátka na uších. Brandon nic nevyzradí.

Opět se podívám na Harryho. ,,Myslela jsem, že nic neznamenám. Proč ti tolik záleží na tom, jestli tu budu nebo ne?"

,,Kruci, Rosie.. Prostě tě mám rád po svým boku," šeptne a pohled rychle přesune na dveře, které právě Eden otevírá.

Eden si s tátou sednou. Táta je ještě naštvanější než předtím, takže bych řekla, že vedli dost vášnivou konverzaci.

,,Rose, byla bys ochotna s tím odletem ještě počkat?"

Chvilku přemýšlím. Harry mi stiskne ruku. ,,Ano, pokud jde jen o víkend," přikývnu, Harry konečně povolí stisk.

Eden se široce usměje. ,,To jsem ráda. Rosie ustoupila, takže se vás čtyř ptát nebudu. Prostě pojedeme všichni a nechci nic slyšet. Sbalte si, zítra ráno vyjedeme," ukončí svůj monolog a podívá se na mě, ,,Harry ti ukáže, kde v naší garáži najdeš stan a tak podobně. Máme tady toho vícero, málokdy jezdíme sami.. Nebo vůbec někam."

,,Dobře. Děkuju," usměji se. Jsem upřímně ráda, že neřešili naši nepřítomnost v noci.

,,Půjdu jí to ukázat hned, taky bych si rád sbalil," řekne Harry, pustí moji ruku a vstane. Zasune židli a čeká na mě.

Vstanu, během toho už má táta nějaké připomínky k našemu výletu a opět se začíná dohadovat s Eden. To už ale nechci poslouchat, a proto jdu rovno za mým nevlastním bratrem. Projdeme vstupní halou ke dveřím, které se nachází hned vedle schodů. Vejdeme dovnitř.

Ocitneme se v místnosti, kde je spousta nářadí, pracovní stoly a na druhé straně místnosti taky velké úložné prostory. To vše je ale pouze na jedné straně místnosti. V polovině je garáž přepůlená zídkou, která odděluje prostor na parkování od úložného a pracovního prostoru.

,,Přijde ti na tom něco zajímavýho?" zeptá se Harry, když už se asi minutu rozhlížím.

,,Máte obrovskou garáž, nediv se mi," uchechtnu se. Podívám se na něj. ,,Jak to zvládáš? Vím, že pro tebe bude ten víkend náročný, ale jsem přesvědčená, že to utuží váš vztah."

Zády se opře o pracovní stůl. ,,Nejedu kvůli nějakýmu rozbitýmu vztahu, Rosie. Jedu kvůli tobě. Chci si odpočinout od toho všeho tady a s tebou to jde snadno," zamumlá a kouká do země. ,,Chtěla jsi slyšet odpověď.. Asi ti nedokážu říct to, co ode mě očekáváš. Na tyhle emoce.. prostě nejsem. Ale.. a-asi t-tě mám rád," pronese potichu a podívá se na mě jeho překrásnýma očima.

Tak je tu další kapitola! Snad se vám bude líbit. Také bych moc chtěla poprosit o přečtení mého nového příběhu.

Moc děkuji za vaše hlasy a votes, ať už u tohoto příběhu nebo u toho nového. Vážím si toho. Ještě jednou děkuju❤️