My damn brother

Chapter 19

,,Máš vše, Ricku?" slyším ze vstupní haly. Mám pootevřené dveře.

Dopnu krosnu. Kufr bych si sice vzít mohla, ale nevím, jak bych ho vezla po lesní cestě. Stan a vše potřebné mi Harry nachystal dolů, protože jsem se spacákem do Kalifornie prostě necestovala.

Nasadím si krosnu přes jedno rameno a vyjdu na chodbu. Sejdu po schodech dolů. Položím tašku ke dveřím. Rozhlédnu se. Je to tu jako v blázinci. Matt sedí na kufru se sluchátky v uších. Táta nakládá věci do auta a Eden dobaluje poslední jídlo.

,,Rosie, nevlezeme se do auta, zvládneš cestu s Harrym? Dáme vám tam ještě Brandona, ať se nemačkáme. Matt potřebuje přísnou ruku, takže raději pojede s námi," řekne Eden a zapne tašku.

Koukám na ni. ,,Zvládnu to, budu se věnovat malému. Můžu jít Brandona naložit do auta, kde je Harry?"

Zastaví. ,,U jeho auta. Něco řeší s Claire. Ale klidně tam Brandona usaď, ať neztrácíme čas. Jedeme na 2 noci a s jejich tempem bychom stihli tak jednu," usměje se a zavolá Brandona.

Brandon přiběhne a chytí mě za ruku. ,,Tak pojď. Uvidíme se ma místě, Eden," mávnu na ni a vedu Brandona ven.

Můj pohled spočine na dvojici stojící u auta. No jistě.. Claire. Dojdeme k autu. Harry i Claire na nás hledí, to je mi ale úplně fuk. Vezmu Brandona do náruče a otevřu zadní dveře. Posadím ho do autosedačky a snažím se zapnout ten zatraceně složitý pás.

Bože.. cítím se jako chlap..

Stále zápasím s pásem. Na mém boku ucítím ruku. Ohlédnu se, když zjistím, že je to Harry, začnu se opět věnovat zapínání. Nedrží mě za boky, pouze naznačuje, abych odstoupila, takže i kdyby tu stále byla Claire, nic by nezjistila.

,,Dovolíš? Mám v tom cvik," zamumlá a když o kousek ustoupím, ujme se zapínání sám. Založím si ruce na hrudi. Stačí pár sekund, zapásal Brandona.

Vykročím k druhé straně auta, abych se mohla usadit, Harry mě ale chytí za paži a zastaví. ,,Vadilo by ti moc, kdybychom ji svezli?"

Nevěřícně na něj koukám. ,,To snad nemyslíš vážně, Harry!" šeptnu naštvaně.

,,Potřebuju se přesvědčit, že neříká pravdu.."

,,O čem to mluvíš?"

,,Vysvětlím ti to, až budeme sami," šeptne a kouká mi do očí. ,,Miluju tě."

Fajn.. Tohle jsem asi potřebovala slyšet.

,,Jestli mě vodíš za nos, už se nikdy neuvidíme," zamumlám a obejdu auto. Sednu si dozadu k Brandonovi.

Ti dva nastoupí v zápětí. Věnuju se jen Brandonovi, sem tam se podívám na cestu. Claire začne hladit Harryho po ruce, kterou má položenou na řadící páce. Díky bohu, Harry ucukne a obě ruce dá na volant.

Asi po patnácti minutách zastavíme i krajnice. Celou dobu mě provokovala. Mám pocit, že tuší, co mezi mnou a jejím přítelem je. Oba dva vystoupí, Harry obejde auto a dá jí papírek. Chvilku o něčem diskutují. Potom Harry nasedne zpět. Claire nás stále sleduje.

,,Přelez si," řekne Harry, když si zapne pás.

Odepnu si svůj pás a přelezu mezi předními sedadly na místo spolujezdce. Podívám se na něj. Opětuje můj pohled. Natáhne se přes můj klín a zapne mi pás. Samozřejmě nezapomněl přejet po mém stehnu.

Mlčky se koukám před sebe, když vyjedeme. Panuje tu napjatá atmosféra. ,,Můžeme si o tom celém promluvit až na místě?"

,,Třeba nikdy. Na tom přece nesejde, ne?" zamručím a koukám z okýnka.

,,Rosie.."

Podívám se na něj. ,,Jestli mě miluješ, jak říkáš, proč jsi právě byl s Claire? Nevypadala jako holka po rozchodu. Nechtěla jsem tě dostat do nepříjemné pozice, ale jestli mám tolik riskovat, tak s tebou. Ne sama."

,,Tvrdila mi, že potkala mého otce," povzdechne si.

,,O tom jsi mi taky nic neřekl, Harry. Jediný okamžik, kdy jsi ke mně byl opravdu upřímný a otevřený, byl tu noc v hotelu."

,,Je to složitější, jasný? Od té noci jsem nechlastal, nešňupal, neměl jsem nic. Když jsem myslel, že do toho zase spadnu.. vzpomněl jsem si na to, že bys odjela. A to krucinál nechci. Nechci na to být sám."

,,Nebudeš, když o tom spolu budeme mluvit, honey.." sleduju ho. Pohladím ho po hřbetu ruky.

***

,,Ještě tu nejsou.. Sedneme si k jezeru," poví Harry, když odepne Brandonovi pás a vezme ho do náruče.

O ničem jsme pak v autě nemluvili. Jen jsme se drželi za ruce a hledali ta správná slova k vyjádření všeho, co cítíme. Teď si musíme promluvit. Pocit toho, že sloužím jako zadní vrátka, když mu to nevyjde s Claire, je strašný.

Posadíme se na deku, kterou Harry roztáhne. Brandonovi jsme vzali nějaké hračky, takže má momentálně o zábavu postaráno.

,,Řekni mi, co se děje, Harry," vydechnu těžce a koukám na překrásně čisté jezero.

,,S tátou jsem nikdy neměl zrovna dobrý vztahy. Když mi Tiffany řekla, že se o mě zajímal.. nevím, jak to vyjádřit, ale fakt mě to děsí. Už ho NIKDY nechci vidět."

,,Co ti provedl?" Podívám se na něj.

,,Kotě, musíme o tom mluvit?" šeptne a podívá se na mě. Dá mi ruku na stehno.

Hledám v jeho očích nějaké emoce. Cokoliv, ale on prostě nedává nic najevo. Rozčiluje mě to.. ,,Harry," chytím ho za ruku, ,,jen chci, abys mi věřil. Já věřím tobě, riskuju pro tebe, pro nás. Pokud je to pro tebe důležitý, ráda tě vyslechnu. Jestli o tom nechceš mluvit, nutit tě nebudu."

Palcem mě pohladí po hřbetu mé ruky. Kouká na naše spojené ruce. ,,On byl vždycky chytrý.. Opravdu, jeden z nejchytřejších lidí, které jsem kdy poznal. Dělal profesora na univerzitě, později pracoval jako vědec," těžce vydechne, vím, že to pro něj není snadné.

,,Chtěl ze mě logicky vědátora. Ale já začal chodit s Claire, tím se seznámil s mojí partou a začal chlastat. Místo toho, abych studoval na doktora.. začal jsem chodit na školu, která se zaměřovala na sport. Nevydejchal to. Jednou jsme se strašně pohádali. Zmlátil mě. Abych mu vynahradil zklamání z vlastního syna, nechal jsem na sobě dělat jeho pokusy."

Proboha.

,,Dal mi nějakou tabletku. Měl jsem záchvat. Máma ho vyhodila z baráku. Za to jsem jí vděčnej. Nebýt jí, je ze mě feťák, zmlácenej a závislej na něm.. Nedovolil by mi studovat dál, byl jsem prostě ideální pokusnej králík."

Nemám slov. Jen ho bolestně sleduju. Jeho zatnutá čelist a ostré rysy v obličeji dokazují, že se s tím vnitřně pere. V jednu chvilku cítím vztek za to, co mu jeho vlastní otec provedl, potom smutek, znechucení.. Naprosto se to ve mně míchá a to se mi to nestalo osobně.

,,V-Vlastně jsem mámě nikdy dost nepoděkoval. Není to snadný, nezvládám se o tom v klidu bavit. Vylil bych si tu zlost na ní. Je snažší se jí vyhýbat. Mám takový vztek.. dokázal bych ho zabít, Rosie," řekne potichu a konečně se na mě podívá.