My damn brother

Chapter 15

,,Kecáš! Fakt? To je skvělý ne? Z tvého minulého povídání to nevypadalo, že by byl škaredý. Spíš naopak. Tak proč tak zklamaně?"

,,Je to složitější, zlato.."

,,Tak mi to vysvětli."

,,Je to teď mezi náma dost napjatý, není divu. Už jsem ti to říkala, je to sobeckej bastard. Odporuje všem mravní zákonům, který jsem si v hlavě nastavila, odporuje všemu. VŠEMU."

,,Protiklady se přitahují. Pamatuješ, jak jsi mi přesně tohle říkala?"

,,Tohle je přece jiná situace. Je to můj bratr, prostě.. tohle byl obrovskej přešlap. Tečka. Dál se o tom nebavme."

,,Stejně do tebe budu pořád rejt."

,,Já vím."

,,Zavolej zítra, pořádně o tom dnes popřemýšlej ano? Můj názor znáš. Není na tom nic strašnýho."

Povzdechnu si. Chvilku mlčím, pak se ale zmůžu pouze na: ,,Dobrou, Tiff. Moc mi chybíš."

,,Ty mně. Dobrou Rosie."

***

Přijde ke mně, přirazí mě ke zdi a vášnivě mě políbí. Donutí mě zvednout ruce, aby mi mohl svléknout triko. Neodporuju mu. Moje tričko letí na druhou stranu místnosti. Dám mu ruce na tváře, odtáhnu se a pouze ho sleduju. ,,Chci tě."

Prudce si sednu. Rychle vydýchávám ten sen. Celou dobu se mi zdálo o mém bratrovi.. Pořád ho mám v hlavě. Potřebuju ho z ní taky nějak dostat.

Odhrnu peřinu, jdu okamžitě do koupelny. Vysleču se a vlezu pod vlažnou sprchu.

Přemýšlej sakra!

Musím odjet.. Mám to! Musím prostě odjet, abych Harryho dokázala pustit z hlavy.

Vylezu ze sprchy. Na dnes hlásí deštivé počasí, takže si obleču moje oblíbené černé džíny a k tomu červené tričko. Trochu se upravím a vydám se dolů.

,,Dobré ráno," usměju se na Eden, která právě nandává všem snídani.

,,Dobré ráno," ohlédne se. ,,Posaď se prosím. Dnes jsme se výjimečně sešli u stolu všichni."

Přikývnu. Pozdravím všechny u stolu, měla pravdu. Táta sedí v čele, po jeho levici Brandon, po pravé straně Eden a vedle ní Matt. Sednu si vedle něj. Harry si sedl na druhou stranu do čela, daleko od všech. Jak nečekané.

,,Jak ses vyspala?" zeptá se táta, když se usadím vedle Brandona.

,,Moc dobře se mi dnes nespalo. Po jídle bych si o něčem ráda promluvila."

Eden mi dá na talíř palačinku, ovoce si můžu nabrat sama, na stole je ho spousta. Poté se posadí.

,,Pověz nám to teď," usměje se Eden.

Všechny přejedu pohledem. Brandon už jí, Matt opět poslouchá hudbu. Harry mě sleduje jeho obvyklým jemně zamračeným výrazem a táta s Eden čekají na moji odpověď jako na smilování.

,,Zítra odlétám domů," povím pevným hlasem.

,,C-Co? Ne," zaprotestuje táta, který se zdá být naštvaný.

Eden mě jen starostlivě sleduje a hledá správná slova. ,,R-Rose.. Není to předčasné? Říkala jsi, že by ses nakonec ráda zdržela. Je to teprve týden, co jsi tu. Prázdniny nejsou ani zdaleka u konce."

Povzdechnu si. Podívám na Harryho. Ruku, která leží na stole má semknutou v pěst. Své znepokojení vůbec nezakrývá. Kouká na mě, jakoby mi ani nevěřil.

Svůj pohled opět přesunu na Eden a tátu. ,,Bylo to tu fajn, ale.. asi jsem udělala spoustu chyb, které už nenapravím, i kdybych chtěla."

Třeba se zamilovat do nevlastního bratra.

,,Celý si to ještě musím promyslet dobře? Jediný, co vám teď mohu slíbit, že zítra ještě zůstanu. Aspoň do odpoledne.. Dnes se rozhodnu."

Leknu se, když Harry silou udeří do stolu. Všichni se na něj podíváme. Vstane a naštvaně jde pryč. Eden už se zvedá, aby šla za ním zjistit, co se přesně děje.

,,Půjdu já," povím dřív, než stačí Eden vstát. Rozejdu se za ním.

Dostihnu ho až na ulici. Vypadá to, že jde ke svému autu. ,,Můžeš se sakra zastavit a mluvit semnou?!"

Ohlédne se, pokračuje v chůzi. ,,Proč bych měl? Jeď si kam chceš, seru na to."

Dojdu k němu, když otevírá dveře od auta. Chytím ho za paži a zatáhnu, čímž ho donutím otočit se ke mně.

,,Co ti zase přelítlo přes čumák? Od začátku mi dáváš najevo jenom to, že mě tu nechceš. Když se rozhodnu odjet, máš s tím najednou problém?!"

Pevně mě chytí za zápěstí, zmáčkne. ,,Myslíš, že tě kurva ignoruju jen tak?! Dojedeš sem, myslíš že vyřešíš všechny naše problémy, ale ty o nás nic nevíš! O nikom z nás. Proč jsi sem teda jezdila, huh? Po necelých dvou týdnech se prostě sbalíš a odjedeš?"

,,Pusť," přecedím skrz zuby a vytrhnu se mu. ,,Sám jsi to řekl, netoužíš po mé přítomnosti. Chováš se jako idiot!"

,,Jo, až na to, že se tak nechovám. Já takovej jsem," zamručí a nasedne. Nastartuje auto. Odjede pryč.

,,Jo, to oznámení proběhlo klidně," řeknu ironicky sama pro sebe a rozejdu se do domu.

***

,,Dylane.. Šla jsem s vámi na procházku, abych vám to řekla. Mejdan nebyl v plánu, potřebuju se balit."

,,Notak. Koukej na Toma s Madeline. Oba potřebují rozptýlit, hlavně Mad. Asi ji dost rozhodil tvůj plán odjezdu."

,,Fajn.. fajn. Ale pouze na otočku, nehodlám tam trávit noc a už vůbec nehodlám pít, jasný?" uchechtnu se.

,,Osobně dohlédnu na to, aby tě nikdo nenutil," zasměje se a dá mi ruku na záda.

Dylan ke mně dnes nějak tíhne. Tiskne se ke mně, při každé příležitosti mě někam zve a mluví jen o tom, jaká je to škoda, že odjíždím.

,,Divím se, že ještě nikdo Maddie nezbořil dům. Je to snad pátá párty, kterou za ty dva týdny uspořádala," pousměji se a podívám se na Dylana. Ten má ruce v kapsách a kouká před sebe.

,,Je tu dost vyhlášená, co se mejdanů týká."

Po této větě už přichází pouze chvilka ticha. Dylan je fajn kluk. Ale nic moc o něm nevím. Vidíme se podruhé, takže není divu, že nemáme zrovna moc společných témat, o kterých bychom mohli mluvit. Abych tohle trapný ticho prolomila, přidám do kroku a dojdu Thomase s Madeline.

Madeline se na mě podívá, ale nevěnuje mi jediný úsměv. ,,Víš, že jsem pořád naštvaná, že?"

,,Maddie.. Nechci od tebe odjet. Až budeme o samotě, vysvětlím ti úplně vše. Pokud to nestihneme dnes, odsunu odlet a uděláme si na sebe čas zítra, jo?"

,,Pokud to znamená, že zítra nepoletíš, čas na sebe mít nebudeme nikdy," nepatrně se usměje. Potom ale zase zvážní. ,,Jsme tu. Pití mají dovézt ti, kteří dorazí."

Všichni vejdeme do krásného prostorného domu. Pár desítek lidí už tu je. Na to, že je teprve osm večer, je tu dost plno.

,,Je tu Claire!" zvolá Mad, chytí mě za paži a otočí směrem k ní.

Uvidím nafintěnou blondýnu. Harryho přítelkyni..