My damn brother

Chapter 17

Pohltí mě jeho rty. Jsou tak drsné, ale přitom umí tak jemně líbat. Omotám mu ruce okolo krku. Harry má skloněnou hlavu, abych nemusel stát na špičkách celou dobu. Je mnohem vyšší než já.

Po chvilce se ale kousek poodtáhnu. Naše tváře jsou si velmi blízko. Utápím se v jeho očích, vládne tu naprosté ticho.

,,Co se děje?" šeptne, zvedne ruku a klouby mi jemně přejede po tváři. Nikdy jsem nevěřila, že by zrovna on uměl být tak jemný a opatrný zároveň.

Opatrně chytím jeho ruku, která právě přejela po mé tváři a palcem přejedu přes jeho klouby. Ruku z mé tváře nesundávám. Stále na něj hledím. ,,Proč mi tohle děláš? Vedle máš přítelkyni. Odlétám a tohle je špatně," zašeptám a sklopím pohled.

Vezme mou bradu mezi ukazovák a prostředníček. Opatrně zvedne můj pohled. Chce, abych čelila jeho pohledu. Jeho odhodlanému pohledu.

Nepatrně nakloní hlavu na stranu, zabodne na mě svůj pohled. ,,Nezáleží mi na ní. Myslel jsem, že tě nepotřebuju.. Ale tys mě přesvědčila o opaku. Nesmíš odjet."

Opřu si svoje čelo o to jeho. Tmavomodré oči, které mě sledují jsou prostě dechberoucí. ,,V jednu chvilku mě od sebe odstrkuješ a potom mě zase chceš. Nerozumím ti.."

,,Nikdo mi nerozumí," zamumlá. ,,Chci tě moc, tomu rozumíš?"

,,Proč myslíš, že chci já tebe?" koutky úst se mi zvlní do mírného úsměvu.

,,Protože neopětuješ nic, co ti ten pitomec vedle dává najevo. Protože mě miluješ," ušklíbne se.

Odtáhnu se. ,,Nebuď si tak jistý," mrknu na něj a vymaním se z jeho sevření. Mířím ke dveřím šatníku, k čemuž mi stačí pouze stisknout kliku.

Kvůli mé opilosti a tmě mi to trvá déle než je zdrávo, ale nakonec se mi podaří kliku nahmatat. Rychlostí blesku mě ale zastaví, když chytí moji ruku. Naštvaně se na něj podívám.

,,Budeš mě tu věznit?"

,,Když budu muset.. Neodporuj sama sobě. Chceš mě," řekne hlubokým hlasem a přitiskne mě na studenou zeď. Rukama sjede na moje stehna a nadhodí si mě. Nohy mu omotám kolem pasu a pevně ho sevřu. Jednu ruku mu dám okolo krku, druhou mu vpletu do vlasů.

Cítím teplé rty na mém krku. V návalu slasti zakloním hlavu, aby měl lepší přístup. Mezitím mu konečky prstů prohrabávám už teď jemně rozcuchané vlasy. Každý jeho polibek na mém krku mě přivádí do naprostého tranzu. Nezmůžu se na to, abych mu odporovala. Moje tělo ho chce. Chce ho hned.

Nemůžu tenhle stav svádět na alkohol. Vzrušuje mě každičký jeho dotek. Můj rozum ho sice neustále odmítal, ale fakt, že ho zatraceně nemůžu dostat z hlavy nelze opomenout.

Unikne mi tichý sten, když zuby přejede po mém krku. Když naberu aspoň trochu síly, zatahám ho jemně za vlasy, čímž ho donutím hlavu mírně zaklonit. Vrhnu se na jeho perfektně vytvarované rty.

,,Harry?!" ozve se za dveřmi. Claire evidentně zaregistrovala, že jí tam někdo chybí.

Harry se odtáhne, postaví mě na nohy a jednou rukou chytí kliku. Dá mi pusu. ,,Přijdu hned.. Neuteč mi," ušklíbne se a vyjde do pokoje.

Sjedu podél zdi na zem. Opřu si hlavu o zeď. Malou chvíli poslouchám, o čem se ti dva baví. Nezní to jako přátelská konverzace. Čím déle však sedím v šatníku, tím víc jsem utahaná. Pomalu ale jistě usínám.

**

,,Kam mě to neseš?" zašeptám, když pootevřu oči a zjistím, že nejdu po svých.

,,Kam myslíš?" zeptá se Harry, když odemkne dveře od hotelového pokoje. Položí mě na postel.

Odtáhne se. Otočí se ke mně zády a vykročí ke koupelně. Stihnu zareagovat a chytím ho za ruku. ,,Nikam nechoď, prosím.. Cítím se osaměle," šeptnu a koukám na jeho mohutná záda.

Otočí se ke mně. Shlédne na mě. ,,Ani nevíš, jak často se tak cítím taky," povzdechne si a jedním kolenem klekne na postel. Položí mě na záda a políbí mě.

Rukou mu zajedu do vlasů, druhou mu přejíždím po zádech. Vyhrne mi tričko, hned se mu ho podaří sundat, s trochou mé spolupráce. Opustí moje rty a celou péči věnuje mému dekoltu.

Drží jednu moji ruku za zápěstí, dost pevně, jakoby chtěl vše naprosto kontrolovat. ,,Povol, honey.." šeptnu.

Udělá okamžitě, co jsem mu řekla. Rukou sjede k mým stehnům. Moje touha po něm je teď prostě nekontrolovatelná. Na to, že je povahou pěkný idiot se teď chová jako někdo, kdo má starost. Je jemný, opatrný, což v jeho chování prostě není možné kdykoliv najít. Sice až po žádosti, ale je. Umí takový být.

,,Neprotahuj to.. Prosím. Potřebuju tě," zakňourám.

Poprvé jsem si opravdu uvědomila, že mi záleží na jeho přítomnosti. Na něm.

***

Ležím natisknutá na Harryho. Hlavu mám na jeho hrudníku, ruce omotané kolem jeho perfektního těla. On si mě rukou obejmul tak, abych mu nemohla utéct i kdybych chtěla.

,,Pořád spíš?" zašeptá.

,,Připadá ti?" zamumlám potichu a otočím se na břicho, bradu si položím na jeho hruď, abych na něj viděla.

,,Jak se cítíš?" zeptá se ochraptělým hlasem. Bože, i tohle se mi líbí, sedí to k němu.

Jak se cítím? Jsem.. šťastná. Cítím se uvolněně, minulou noc jsme do toho oba dali něco ze sebe. Dokázal mi, že ve skutečnosti není jen ten nadržený egoista. To vše mu nehodlám vykládat, zvedlo by mu to ego tak vysoko, že by to nebylo bezpečný.

,,Jde to," ušklíbnu se. ,,Teda až na tu děsnou kocovinu," povzdechnu si.

,,Jde to? Jde to?" Uchechtne se. ,,Včera jsi žadonila, abych si tě vzal hned a teď to jde?"

,,Zažila jsem lepší," myknu rameny.

Nadzvedne obočí, chvilku mě jen nevěřícně sleduje. Zacukají mu koutky, ale nic víc najevo nedá. ,,Chceš si to zopakovat, abych ti to připomněl, huh?"

,,Ee, protože jdu do sprchy," sladce se usměji a přelezu ho. Postavím se na nohy. Ostrá bolest okamžitě vystřelí do mé hlavy. ,,Teda, pokud to zvládnu.."

Pomalu se dojdu ke sprše. Všechno oblečení skončilo někde v rohu pokoje, takže se nemusím pracně svlékat. I to by byla, při mé bolesti hlavy, nadlidská činnost. Vlezu do sprchového koutu. Zapnu sprchu a nechám na sebe téct proud teplé vody.

Zakloním hlavu, oči mám zavřené. Celá ta noc se mi znovu a znovu přehrává v hlavě. Z počátku se snažil ovládat celou situaci, chtěl nade mnou mít kontrolu. Byl úplně jiný, uvolněný, oba jsme do toho dali naprosto všechny emoce, které se v nás hromadily. Konečně se mi otevřel. Na malou chviličku.

Cuknu sebou, když ucítím studené dlaně na mých bocích. Ohlédnu se. ,,Studíš."

,,Jsem stejně ledovej, jako ty, když mě necháš samotnýho v posteli," šeptne těsně u mého ucha. Dotkne se rty mého lalůčku.

Celá se napnu. Jeho doteky mě dokážou naprosto paralyzovat. Už mu prostě nedokážu odporovat. Je to nemorální, nesprávné, všichni nás budou soudit, ale uvnitř sebe vím, že ho nedokážu pustit z hlavy.

,,Harry?"

,,Hm?"

Pořád k němu stojím zády. Zavřu oči, zhluboka se nadechnu. ,,Miluju tě."

Tato kapitolka vyšla dřív, protože má teď jistě mnoho z vás volno. Tak snad Vám to udělá radost!❤️