Pan Mourek

2

Otevřela jsem oči , ale namísto útulného pokojíku v tetině obrovském domě ležící v posteli krásně vyspaná do chladného rána, jsem ležela opřená o strom v lese vyspaná do nejchladnější noci. Chvíli mi nedocházelo, kde jsem. „Ne!"šeptavě jsem křikla, když mi to došlo. Horší než to, že jsem v lese je, že jsem V NOCI V LESE! Byla jsem hrozná posera...bála jsem se duchů, zombie, kostlivců... všeho.
To jsem ještě nevěděla čeho se bát doopravdy.
Než, abych řvala:„ pomoc, haló, je tu někdo" jsem se rozeběhla přímo za nosem. V té rychlosti jsem vnímala jenom větvě, co mě škrábaly po pažích. Jediné, co bylo v mých myšlenkách, byl pan Mourek. Jen a jen on. Po deseti minutách běhu mi došlo, že jsem se ztratila. Jsem asi úplně blbá, protože mi to mohlo dojít dřív.
To zvládneš Alice.
Jediné co mě napadlo, bylo běžet dál.
- o hodinu později
Silnice. Jediné vodítko pryč z lesa za tu dlouhou dobu. Už jsem byla paranoidní a říkala si, že to křupání větví poblíž je jen výplod mé fantazie. Z lesa jsem vystoupila na krajnici silnice. Pořád jsem myslela na Mourka, ale už mi víc vrtalo hlavou, kde seženu něco k snědku. Zpocená, špinavá, vystrašená a totálně rozlámaná ze spaní na zemi. To jsem teď já. Okolo mě projelo auto. Proč jsem ho nezastavila a neřekla co se mi stalo? Tetu už nechci vidět.
Největší chyba v mém životě.
„Dlouhá cesta..."myslela jsem nahlas „kdybych tak věděla kam Mourka odvezli". Minuty plynuly a blížila se podle hodinek půlnoc. Takhle dlouho vzhůru jsem byla naposledy, když můj brácha umřel a já celou noc probrečela. Tu noc si pamatuji. Přišel dopis , že můj brácha je mrtvý. Chůva, kterou platil z peněz za mise mě odvezla za tetou s batohem. Postupně mi dotáhla zbytek věcí a pak už jsem ji neviděla. Říkala ,jak mě má ráda a jak jí na mně záleží...a pak, když nebyly peníze, se na mě vykašlala. To byla opravdu zlá ženská.
Jsou i horší.
Šílený hlad mě trápil každou sekundu víc a víc. Hvězdy svítily, jako malé pomalu hasnoucí žárovičky ve tmě, která je požírala. Byl zrovna úplněk.
Jako dnes.
Byla mi zima...mám pocit, že umrznu. Měla jsem husí kůži. Kéž by spíš husu...ou mňam. Zakručelo mi v břiše. Tu dobu jsem dostala křeč do břicha a samou bolestí se svalila do příkopu. Příšerná,bolestivá a nesnesitelná křeč. To je nejhorší den!
Těch nejhorších je víc.
„Ouuuh!"vypískla jsem, když jsem dopadla do bahna...