Pan Mourek

11

Až po chvíli mi došlo, že jsem tam nechala batoh. Já jsem tak blbá...
Courám se po Chomutově. Přemýšlím nad vším možným...co bych teď dělala, kdyby brácha žil? Probouzela bych se stále v měkké posteli? Kdyby mě našla policie, co bych dělala? Co budu teď dělat? Kde seženu jídlo? Ooo...jídlo...to bych si dala. „Meow"ozve se Mourek. „Copak?"kouknu se na něj. „Ten jeho pohled...jako by věděl, kdo jsem víc, než to vím já. Ale to je blbost... musím něco ukrást. Vyhledala jsem si oběť ááá...

Mourek odvedl pozornost. Je to fakt chytrý kocourek. Když se dívka shýbala, aby ho pohladila, rychle jsem jí šáhla do tažky pro peněženku a utekla za roh. O pár minut později už  i s Mourkem, stojím na nádraží s právě koupeným lístek do Berlína v Německu. Mourek mi tak trochu pomohl vybrat...řekla jsem mu, kam to jezdí a na Berlín mňouknul...beru to jako jasné ano. Jsem asi docela dost na dně, když dávám na rady kocoura, který má menší mozeček, než-li já. Vlak přijede zítra v deset ráno. Položila jsem se na lavičku. Jak se tohle všechno stalo?
Možná že právě to je život... zvrácený, šílený, nečekaný a plný emocí... plný lidí ,kteří tu budou jen chvíli a pak zmizí... je to tak rychlé a až smutně jednoduché. Život... příběh, který si píšeme sami v jazyce ,kterému nerozumíme a časem se překládá... v tom je to kouzlo. Nečekanost děje. Nikdy nevíš ,kdy bude tvůj první polibek... na pláži při západu slunce nebo v kosmické raketě, co se řítí do záhuby. Tajemství je v tom si život užít a nelitoval minulosti, vyrovnat se s přítomností a doufat v budoucnost. Když už máš pocit ,že je vše straceno, tak věř, běž a dokážeš. Šílenství není nenormální ale normálnost je šílená.
Klepu se zimou a choulím se v klubíčku jako malé kotě. Přesně takhle jsem ležela jednou v dětském domově. Brácha mi vyprávěl, jak se skvěle budeme mít a budeme spolu na věky. Při té vzpomínce jsem se rozplakala.