Pan Mourek

10

Celá rozlámaná a zmatená jsem se probrala do rána. Slunce dávalo naději štěstí po těžkých nocí a skrze stébla trávy mě hladilo po tváři. „Meow!"uslyšela jsem hlasité mňoukání, které znělo dost netrpělivě. „No jo,no jo... Stejně nemám tušení, kam se zase hrneš" vstanu a při pohledu na kocourka se rozesměju. Jak si pyšně vykrucuje zadkem a mává ocasem. Jako by jsem ho něčím naštvala. „Kam jdeš?"zakřičím. V tu chvíli si rozeběhne směrem k dalšímu městu a já běžím za ním. Doběhnu k ceduli s nápisem: Chomutov. Čím dál tím víc mě zajímalo, kam mě chce dostat... Před cedulí se posadil. „Takže sem?"kouknu se na něho. Chytnu ho do náruče a pochoduju podél silnice k městu. Je to tak kilometr od cedule, ale co už. Auta vedle mě svištěla ohromnou rychlostí a já jim jen záviděla.
- od tři hodiny později
Sedím opřená o panelák a čtu si noviny: Ve městě poblíž Chomutova se včerejší noc střílelo na Holíkové 12. Jedna mrtvá osoba a jedna zraněná. Až bude raněný svědek schopný výslechu ,policie bude moct hledat konkrétněji pachatele. Zatím je jediným podezřelým teprve třináctiletá... Vztekle jsem odhodila noviny a vstala. Nemohla jsem číst dál.„Meow"ozval se Mourek. „Nech mě!"křiknu nervózně. „Meow"mňoukne znovu. To se otočím, ale dřív ,než vůbec zjistím, kdo tam je, jsem schytala pěstí. Spadnul na zadek a utřu si krev z nosu. Vidím tu partu...jak jsem šla na nákup. To jsou oni. „To je ta podezřelá" ozve se jeden. Hnědovlasý kluk mě chytne za paži a vytáhne nahoru. „Ahoj kočičko!"rozesměje se. „Zmlkni!"plivnu mu do obličeje. Když si utírá sliny z obličeje nakopnu ho mezi nohy a zdrhám. Těsně za mnou běží Mourek a za ním se žene ta děsivá parta. Bůh ví, co po mě chtěli. Nesmírnou rychlostí se ženu bezmyšlenkovitě vpřed. Tu se mi pod nohy připletl Mourek a já spadla těsně před jedoucí auto.
Nebýt jeho, přejelo by mě.
Před nosem mi prosvištělo. Úplně jsem se otřásla. Dva kluci mě chytli jako bych byla masový vrah. Jednomu jsem se zakousla do ruky a kopla ho. Druhému jsem šáhla do očí a tím nad nima vyhrála. Vzala jsem Mourka a poklusem utíkala pryč. Schovaná za barákem u popelnic, jsem objala Mourka. „Děkuju, ty můj kocourku"řekla jsem mu ufňukaně. Ale hrdá, že jsem přeprala tři kluky!