Dnes jsem se učila nudlačku. Právě jsem se válela na dece. „Obarvíš mi vlasy Lucko?"ozvala jsem se po patnácti minutách ticha. „Ne"odpoví, když píše zprávu na telefonu. „Lucinko"škemrám dál „Lucí"otravuju. „A co chceš?"odlepí oči od telefonu. „Obarvit konečky na fialovo!"zasním se. „Zítra nastupuju do práce"řekne. Ona mě snad neposlouchá! „Konečky fialově!"zakřičím. „Nechceš pracovat se mnou?"zeptá se. To mě zaskočilo. „Je mi jenom třináct"vykulím oči. „No a?"pokrčí rameny. „Tak jo"kývnu. „A co ty konečky?"zeptám se podrážděně. „Ale jo prosim tě "kývne. „Senza!"vykřiknu a obejmu ji. „Skoč si pro tu barvu" vyndá dvě stovky. „Jop"skoro jí to vytrhnu z ruky a vyběhnu šťastně z bytu. Včera jsem si koupila nové boty. Kanady. Jsou mi velké ale to dorostu.
Bohužel už se stalo.
Vesele jsem si poskakovala. „Tebe jsem tu neviděl"řekne jeden kluk z party další pěti. Byli zhruba v mém věku. „A ani nemusíš"odbyju ho. Sakra, sakra, sakra! Co jsem to řekla? Co když mi teď něco udělá? Nenápadně jsem zrychlila tempo.
„Tak snad už nebudeš vypadat jako
šlapka!"zasměje se a odkryje mi oči. „Wow"vykulím oči. „Vypadám jako pěkná šlapka"řeknu se smíchem. Konečky byly krásně tmavě fialové. Konečně jsem si připadala za dlouhou dobu pěkně. Jen mě trápil Mourek. Sice jsme každý den objížděli město, abyvhom ho našli. Ale nic.
- večer
Byla jedna z těch chvíli, které jsem milovala. Slunce bylo krvavě rudé. Sem tam zápípali ptáčci a ulice byly vylidněné. Je mírný větřík. Větvě se pohupovaly. Já a Lucka jsme seděly na zábradlí balkónu. „Alice?"šeptem se zeptá Lucka. „No?"podívám se na ní. „Jsem s Dominikem těhotná"řekne. „Jdi na potrat"opřu se jí o rameno. „Dominik to nechce"steče jí slza. „Vykašli se na něj"podám jí kapesník. Je mi jí líto.
ČTEŠ
Pan Mourek
RandomTřináctiletá Alice přijde o bratra. Ačkoliv její život nebyl nikdy jako z pohádky nečekala že to bude takové peklo. Teta Elie byla největší zlo o víkendech, uměla pouze ječet, pít a házet věcmi. Do práce se dostala až v úterý protože měla kocovinu a...
