Pan Mourek

9

Zatajil se mi dech. Opravdu jsem právě slyšela mňouknutí? Pomalu jsem se otočila. Oči se mi začali lesknout a slané slzy mi stékaly po obličeji. „To není možné"šeptala jsem si udiveně. „To se mi snad zdá"kroutila jsem hlavou nevěřícně. Přede mnou seděl mourovatý kocourek. „Pane Mourku"vydechla jsem a klekla si k němu. Slyšela jsem policejní sirény. Nejspíš sousedi zavolali policii. To by dávalo smysl, protože nikde jinde jsem nespozorovala, že by se něco dělo. Popadla jsem Mourka a strčila ho do polootevřeného batohu. Přeběhla jsem silnici jen tak tak než se v zatáčce objevili dvě policejní vozidla a za nimi sanitka. Sledovala jsem celou situaci z úkrytu za okrasnými keři podél chodníku. Viděla jsem, jak vezou Dominika do sanitky, uzavírají prostor, volají další jednotky... a jak vezou osobu jménem Lucka, které už nepomůžou. Přišlo mi tak nespravedlivé, že se to stalo jí. Tak pozitivní a milý člověk si to nezaslouží.
Někdy jsem si i říkala ,že mě ten nahoře nesnáší a proto mi ji vzal.
„Aspoň tebe mám" zašeptám kocourkovi, když vyskočí z batohu. „Pojď radši zmizíme" vstanu a jdu směrem z města...teda myslím, že je to ten správný směr. Zvláštní. Jako by mi rozuměl. Pan Mourek šel poslušně ta mnou. Po chvíli mě předběhl a kroutil tím chlupatým zadkem přede mnou. Protočila jsem uslzenýma očima a nechala se vést svým kocourem. Takhle to teď je? Holka poslušně běhá za svým kocourem? Uchechtla jsem se. Zdlouhavá cesta ani nevím kam nebo kudy. Celé tělo volalo: odpočinek! Ale mozek stále nutil nohy, aby dělaly svou práci. Však tu byla vzpoura! Nohy se mi podlomily uprostřed louky. „Meow"ozvalo se přede mnou a z vysoké trávy se vynořil mourovatý kocourek. „Nechceš si třeba odpočinout?"podívám se na něj. Uvelebí se vedle mé hlavy a začne spokojeně vrnět. Pomalu zavřu oči a usínám. Vítr mě kolébal a stébla trávy šimrala po kůži. Za chvíli už jsem se ocitla v říši snů.