Pan Mourek

4

Ráno. Slunce, chlad... počkat...kde jsem? Myslela jsem si, že to byl jen zlý sen. „Dobré ráno. Půjdeš se mnou za kamarádkama?"objeví se nade mnou obličej Lucky. „Nejdřív mi ale řekni aspoň jméno"pousměje se. „Promiň já zapomněla...Jsem Alice"podám jí ruku. „Alice Tománková"dodám. „Lucka Šípová"stiskne mou ruku. Po snídani mě začala pobízet, abych se nechala nalíčit. „No tak!"škemrala. „Ne"protočím očima. „Prosím!"znovu zaškemrala. Bylo mi blbé jí říct, že ne. „Tak jo ale malinko"přikývnu. Štětečky se dotýkají mých tváří, rtěnka mi barvila pusu a řasenka mi upravovala řasy. „Tadá!!"zakřičí s nadšením. „Vypadám jako šlapka"co to řeknu, obě dostaneme záchvat smíchu.
- o hodinu později
Lucka už parkovala před nákupním centrem. Něco se mi na tom nezdálo. Stav jejího bytu nevypadal, že má dostatek peněz na nákupy. Vystoupila jsem z auta. Vedle nás parkovalo další auto alias "modrý křáp". Z něj vylezly tři holky zhruba v Lucky věku. Modrovlasá, nízká, kruhy pod očima. Druhá byla špinavá blondýnka, vysoká asi o hlavu větší než Lucka. Tetování na krku. Třetí měla ženský boky. Jako jediná nevypadala jako by týden nejedla. Vlasy měla v culíku. Byly černé s červeným melírem. „Em... ahojky jsem Alice" pousmála jsem se. „Čaky jsem Olča"řekla ta s černočervenýma vlasama. „To je moje sestra Markéta"ukazuje na modrovlásku. „Já jsem Oxana"promluví vysoká blondýnka. „Kolik ti je?"nazvedne obočí. „Holky nejdeme teď raději dovnitř?"chvíli mi nešlo najít osobu, které ten hlas patří. Byl Lucky. Zněl víc snobsky než včera a ráno. Přestala se tolik usmívat. Byla to jasná přetvářka. To mě mrzí, že se musí přetvařovat...
Vlezly jsme do obchodu. Všude světla, nápisy a spousta lidí. „Seš docela mrňavá. To se bude hodit"řekne Markéta. „Jak to myslíš?"začínám mít silné podezření. „Ukradneš ledacos"řekne Oxana. „M-my budeme krást?"vykulím oči. „No ne asi. Budeme to kupovat"řekne znovu Oxana a všichni, až na mě, se začnou smát. Co je na tom tak vtipného? Proboha musím najít Mourka! „Já,já bych ráda ale-"snažím se jim vysvětlit, že hledám Mourka. „Ale co? Bojíš se?"začnou se smát. Tentokrát nejsem jediná, kdo se nesmál. Lucka se nesmála. „Nech Oxano"pípne Lucka. „A co tohle?"vytáhne blondýnka z kapsy nůž. „Zdrhej!"na Lucky povel jsme se hnali k východu a její "kamarádky" za námi. Chytla mě za ruku a stáhla do auta, jak nejrychleji to šlo. „Co je popadlo?"vyjeknu. „Já nevím! Nevím!"šlápla na plyn a ujížděla , co to šlo. „Lucko já musím najít Mourka"kníknu. „Tvýho kocoura?"řekne naštvaným tónem. „Toho už dávno přejelo auto!"protočí panenkami což zpatřím ve zpětném zrcátku. Oči mi začnou slzet. Proč to říká? To není pravda! To ne! Všimne si toho. „Ne. Prosím, to jsem nechtěla! Ujelo mi to. Pu-pujdeme ho hledat!"začne mě utěšovat. ,