Pan Mourek

15

Už čtvrtý den jsme na cestě. Mám Mourka moc ráda. Dokonce ho miluju. Ale mám na něj takový vztek. A ten hlad k tomu...asi ho sním. „Budeš chutnější s rýží nebo kaší?"zeptám se se smíchem. „Vrrr, meow"ozve se. Možná si taky říká že mě večer sežere. Jak jsem se   zapřemýšlela  ani jsem si nevšimla že Mourek někam odběhl. Zamžourám znavenýma očima do dálky. Běží k nějakému domku zhruba pár metrů ode mě. Rozeběhnu se za ním. Stojí tam nějaký muž. „Alice?!"křikne. Nemůžu si vybavit kdo to je... počkat! To je Adrian! Bráchův kamarád z dětského domova! Najednou padám k zemi. Oči se mi klíží. Víčka jsem tak těžká, reálný svět se ztrácel, vzpomínky se mi mihotaly hlavou...

„Tu máte pane Mourku"pohladila jsem svého koucourka a podala mu dobrůtku.

Zrzavá, zelenooká dívka. Černá, ušmudlaná a patrně i zašívaná mikina s tmavě fialovými na kolenech roztrhlími legíny. Měla kulatý obličej, protáhlý nos, velké oči, husté obočí, vyhublá a drobná postava, mastné vlasy, velké plné rty a přes ně jizva. Odhadem asi patnáctiletá dívka.

Byla jedna z těch chvíli které jsem milovala. Slunce bylo krvavě rudé. Sem tam zápípali ptáčci a ulice byli vylidněné. Je mírný větřík. Větvě se pohupovali. Já a Lucka jsme seděly na zábradlí balkónu.

Barvičky se rozpíjeli...ale já to viděla...já to slyšela. Brečela, byl u ní. „Ty hajzle"šeptne Lucka. Výstřel. Její tělo padá k zemi... červená krev teče po zemi. Ne...to ne. To není pravda!

„Nikdy tě neopustím Alice. Vždy budu u tebe ať to stojí co to stojí"řekne bráška a pohladí mě po tváři.

Zatajil se mi dech. Opravdu jsem právě slyšela mňouknutí?

„Počkej ty jedna!"zakřičí se smíchem a polije mě vajíčkami. „Fuj!"zaječím. „A teď strouhanka!"rozesměje se. „Néé"začnu utíkat po celém bytě. Chytne mě za ruku a posipe mě. „Šup s tebou na pánvičku!"

„Já jsem tak krásná!"zazpíván do rytmu hudby. „Ona je tak krááásná!"zazpívá brácha a předstírá že hraje na kytaru. Rozesměju se až skoro němuž dýchat.

„Báška"řeknu. „No ano! Šikulka Alice! Slyšely jste to všichni! Řekla bráška!"začne brácha radostné řvát.

Slzy se mi při těchto vzpomínkách valí po tvářích a kapou na před chvilkou suchou zem.