Měla jsem u sebe dvě české koruny. Za to si moc věcí nekoupím. „Meow" ozve se kocourek. Sedí u nějaké značky. Přijdu k němu blíž. „Meow" zamňouká znova. „Co chceš génie?"kouknu se na něj. Vypadá naštvaně. „Jsi na mě naštvaný?"nadzvednu obočí. Tu se rozeběhne přes silnici na vyšlapanou cestičku lesem. Bez jakéhokoliv přemýšlení běžím za ním. Ještě že na silnici nic nejelo jinak by mě ještě někdo srazil. Po cestě už šel klidněji. „Ty mi opravdu říkáš co mám dělat?"zeptala jsem se. Odpovědi se mi však nedostalo. Co vlastně čekám je to sice chytrý kocourek a je můj ale není to člověk. „To chci vidět jestli dojdeme do háje nebo do prčic"řeknu si polohlasem jen pro sebe. Kdybych aspoň věděla co se mu teď honí hlavou... Ale můžu hádat že to samé co mě. Hlad. Dala bych si cokoliv! I ňejákou odpornost jako kapustu. Moc se na sebe nekoukám ale jsem docela vyhublá. Skoro jako smrt. Z ničeho nic si Mourek lehl a odpočíval. „Ty se mi snad zdáš"protočím očima. Slunce padá za dohled jako rudá koule. Měsíc už jde čím dál tím víc vidět. Hvězdy tančí okolo něj a obklopuje je tma. Už je večer. Odhadovala bych tak osm hodin.
Čas plyne tak rychle...a přesto mi to přijde jako včera kdy jsem schovávala Mourka na záchodkách ve škole.
„Chceš spát?"kouknu se na něj. Jeho unavený pohled byl... Spíš nucený, ale co už. Lehla jsem si na místo kde bylo co nejméně jehličí a zavřela oči. Celý krutý svět zmizel ve tmě. Takhle to bylo nejhezčí.
ČTEŠ
Pan Mourek
RandomTřináctiletá Alice přijde o bratra. Ačkoliv její život nebyl nikdy jako z pohádky nečekala že to bude takové peklo. Teta Elie byla největší zlo o víkendech, uměla pouze ječet, pít a házet věcmi. Do práce se dostala až v úterý protože měla kocovinu a...
