Other option [#4; CZ HPFF]

Kapitola pátá

Poslední školní rok nám utekl mezi prsty. Sotva jsem stihla zaregistrovat, že nastal nový kalendářní rok, a už jsme skládali zkoušky OVCE. Ještě předtím si Lucius poslal několik přihlášek na Ministerstvo kouzel, ačkoliv bylo jasné, že ho tam vezmou.

Ve škole měl skvělé výsledky, byl ambiciózní, charismatický a hlavně měl to správné jméno. Neformálně byl tedy přijatý ještě před zkouškami.

Já toho byla ušetřena. V aristokratických rodinách ženy nepracovaly, staraly se o domácnost. Věděla jsem, že nebudu v podstatě muset hnout ani prstem, protože všechno budou dělat skřítci, ale bylo na mně, abych jim dávala rozkazy. A to se mi celkem zamlouvalo.

Naja na tom byla stejně, takže jsme se nemusely starat o to, jestli jsme stihly termíny přihlášek. Místo toho jsme řešily mou nastávající svatbu, která se každým dnem blížila.

Ani u ní jsem ovšem nemusela hnout prstem. Do chystání se pustili všichni ostatní. Bellina matka, která byla sestřenicí mé matky z nějakého kolene, se do příprav pustila s chutí a sotva mě nechala do něčeho mluvit.

Jediné, za čím jsem si stála, byly svatební šaty. Do těch jsem si mluvit nenechala. Nicméně už byly pečlivě uklizené v mém pokoji, takže jsem už nic na starosti neměla.

-----------------

Nervózně jsem přecházela po pokoji a střídavě se dívala na svatební šaty a do zrcadla. Byla jsem šíleně nervózní, ačkoliv jsem nemusela být. Lucius mě miluje, vím to. Já miluju jeho, tak proč se bojím?

„Vypadáš, jako kdybys měla omdlít," poznamenala Naja, která vešla do pokoje společně s Bellou. Obě dvě na sobě měly nádherné společenské hábity stejné barvy, které dávaly jasně najevo, že jsou mé družičky. Stejné má ještě Alecta, ale ta zařizovala věci dole, podle rozpisu Belliny matky.

„Jsem jenom nervózní," vydechla jsem a snažila se zahnat paniku. „To nic není, jenom běžný lidský stav před nějakou významnou událostí."

„Mluvíš jako lékouzelníci od Munga," ušklíbla se Bella. „Zhluboka se nadechni a vydechni."

Udělala jsem, co řekla, a pocítila mírnou úlevu. Ještě několikrát jsem to zopakovala, než jsem se přestala trochu třást.

„Jak to vypadá dole?" zeptala jsem se. Odmítala jsem se podívat z okna mého pokoje v Malfoy manoru, které bylo natočené přímo do zahrady, kde se svatba má konat.

„Dobře," odpověděla mi Naja a přešla k šatům. „Všichni hosté jsou na svých místech, Lucius začíná mírně vyšilovat, ačkoliv se to snaží nedat najevo, oddávající už taky přijel.

Zbývá dokončit nevěstu, aby si mohla vzít svého vysněného prince."

Odlehčeně jsem se usmála a s jejich pomocí se oblékla. Šaty byly v jednoduchém střihu s krajkou, která zakrývala můj dekolt.

„Vypadáš nádherně," ujistily mě holky, než jsem opustila pokoj. Dole v hale na mě pak čekal Abraxas, který mi taktéž složil kompliment, než jsem se do něj zavěsila.

Celý obřad jsem měla jako v mlze. Jediným bodem, který jsem neustále viděla, byl Lucius. Sotva jsem vnímala slova oddávajícího, který pronášel ta klasická slova o lásce a oddanosti.

Slib, který jsme skládali, mi připomínal Neporušitelný slib. Naše spojené dlaně totiž ovinula stříbrná stuha, která ztělesňovala posvátné pouto, které nesmí být porušeno.

A potom, kdy jsme si řekli ano, následoval první manželský polibek, během kterého nám ostatní aplaudovali.

Už jsem nebyla Nicole Carrowová, která přišla do kouzelnického světa teprve nedávno. Byla jsem Nicole Malfoyová, manželka syna jednoho z nejvýznamnějších mužů naší společnosti.

Když jsme procházeli uličkou mezi hosty, zahlédla jsem Narcisu, které se v očích zrcadlily slzy. Bylo mi to ovšem jedno, stejně jako to, jestli příliš změním budoucnost tím, že jsem si právě vzala Luciuse.

Hodila jsem to za hlavu, protože nemělo cenu se tím zatěžovat. Narcisa určitě scénu neudělá, protože by to znamenalo strašnou potupu pro její rodinu. Nejen Bella by si na ní určitě vylila zlost.

Se širokým úsměvem jsme se přesunuli do obrovského stanu, kde se bude konat hostina.