Other option [#4; CZ HPFF]

Kapitola jedenáctá

Poznali jsme, že Pán zla nabírá na síle. Znamení zla, které nebylo třináct let vidět, znovu vyvstávalo. Poprvé se mi povedlo jej zaregistrovat asi dva týdny před finále mistrovství.

Chvíli jsem si myslela, že jen špatně vidím, ale potom mi došlo, že opravdu nabírá na intenzitě, den co den.

Ačkoliv jsme věděli, že ten den jednou přijde, zachvátila nás obava. Pán zla nás jistě potrestá, protože jsme ho zapřeli. Bylo jedno, jaký důvod jsme k tomu měli, trest nás jistě nemine.

Nechtěla jsem se tím ovšem příliš zaobírat, protože do toho dne zbývalo ještě několik měsíců.

---------------------

Těšila jsem se na Mistrovství světa ve famfrpálu, protože jsem ten sport měla ráda už od doby, co jsem nastoupila do školy. Navíc to byla velká společenská událost, na které jsem samozřejmě nesměla chybět.

Do věcí, které jsme si brali s sebou, jsem nám přibalila i smrtijedské pláště a masky, na které do té doby sedal prach. Když jsem je vytahovala ze skříně, před očima se mi promítl den, kdy jsme vstoupili do Voldemortových řad.

Věděla jsem, že je budeme potřebovat, stejně jako Lucius. S pár přáteli jsme měli plán, který musel ovšem počkat do konce zápasu.

Na ten jsme se vypravili chvíli před začátkem. Altair a Draco se drželi, aby nedávali příliš najevo své nadšení, že tam jsme, zatímco já a Lucius jsme dávali najevo svou lhostejnost.

„Á, Popletale, dobrý večer," řekl Lucius a potřásl si s ministrem rukou. „Jak se máte? Mou ženu Nicole tuším ještě neznáte? A naše děti Draca a Altair také ne?"

Usmála jsem se a přijala Popletalovu ruku, kterou naoko políbil a uklonil se.

„Velice mě těší, opravdu mě velice těší," opakoval a hned se ujal představování. Když přišla řeč na Weasleyovy, pocítila jsem, jako kdyby se vzduch napjal.

„Jdeme se posadit," rozhodla jsem a postrčila Draca a Altair k volným křeslům. Zatímco jsme procházeli kolem slavného tria, dovolila jsem si prohlédnout Harryho.

Byl teď ve věku, kdy jsem poznala Jamese. A byl jeho přesnou kopií, kdyby nebylo těch zelených očí, které zdědil po Lily.

Zahnala jsem myšlenky na své dávné přátele, které jsem od sebe odehnala po smrti rodičů, a posadila se na své místo, hned vedle Altair, abych mohla sledovat zápas, který se chýlil ke svému začátku.

---------------------

Bylo zvláštní znovu cítit volání skrz Znamení zla. S bušícím srdcem jsem si nasadila na tvář stříbrnou masku a přes hlavu si přetáhla kápi, než jsme se s Luciusem a Najou přemístili na onen hřbitov.

Několik Smrtijedů už tam bylo, další se přemístili hned po nás. Upřímně se mi nelíbilo, že bych se měla před Voldemortem znovu plazit, ale nebylo zbytí, pokud jsem chtěla přežít.

Teprve když jsme se rozestavěli do kruhu tak, jak jsme kdysi stávali na jiných místech, jsem měla možnost si prohlédnout jednotlivé masky. Alecta s Amycusem tu byli taky, stejně jako Nott, Avery, Macnair, Crabbe, Goyle a další. Některé jsem měla možnost za těch třináct let vidět, některé ne.

Naja se vedle mě přerývavě nadechla, když Voldemort začal mluvit o našich přátelích v Azkabanu. Samozřejmě chtěla, aby Rabastana propustili, ale bála se toho, jak to mezi nimi potom bude.

Sledovala jsem souboj mezi Voldemortem a Harrym, který neskončil jinak než Harryho útěkem. Poté nás stihl Voldemortův hněv v podobě mučící kletby a slov o tom, jak měl Potter zase jenom štěstí.

Následně nám oznámil, že první schůze se bude konat hned na další den a že máme okamžitě zmizet. Domů jsme se dostali celí polámaní a rozbolavění, ale spát se nikomu nechtělo.

Posadili jsme se tedy do salonku a otevřeli jednu z láhví ohnivé whisky, které měl Lucius neustále v zásobě. Sotva jsme ale stačili vypít jednu sklenici, když se rozlehl domem zvonek.

„Já tam zajdu," rozhodla jsem a vstala. S hlasitě bušícím srdcem jsem sešla schody do haly a pevně sevřela prsty kolem hůlky, ačkoliv jsem tušila, koho za dveřmi najdu.

„Můj pane," vydechla jsem a ustoupila z cesty, aby mohl projít i s Červíčkem. „Co pro vás mohu udělat?"

Voldemort se rozhlédl po hale a na chvíli zůstal pohledem stát na obrazu naší rodiny, který visel nad starověkou vázou.

„Mé sídlo není momentálně k dispozici," oznámil mi a otočil se na mě. „Po té osudné noci bylo odhaleno bystrozorům, takže není bezpečné."

Sotva jsem mohla protestovat, takže jsem mu pohotově nabídla náš dům jako hlavní sídlo. Když potom zmizel v posledním patře domu, kde stejně byly jen málokdy používané místnosti, zalezli jsme si všichni zase zpět do salonku.

„Je vám doufám jasné, že tímto dnem začala druhá kouzelnická válka?"

Naja s Luciusem souhlasně přikývli. Natáhla jsem se a napila se whisky přímo z láhve. Pokud tohle přežijeme, bude to zázrak.