Other option [#4; CZ HPFF]

Kapitola šestnáctá

To, že se nám Pottera nepodařilo chytit při jeho přesunu ani na svatbě Weasleyových, byla katastrofa a Voldemorta to samozřejmě nepotěšilo. Jediným světlým bodem bylo ovládnutí Ministerstva kouzel, které bylo pod naší nadvládou a tím pádem řídilo i celou kouzelnickou společnost.

Na obou akcích jsem byla a nakonec jsem si ovládnutí ministerstva i užila, ale jenom proto, že jsem po dlouhé době cítila, že mám nad někým moc. Že se mně lidi bojí, protože nemají odvahu udělat to stejné.

Ale radost brzy zmizela, když nám Potter znovu unikl. Voldemort to považoval za pouhé štěstí, ale tak to nebylo. Ten kluk nebyl pitomý a měl vedle sebe ještě Grangerovou, která byla nejchytřejší čarodějkou své doby.

------------------------

První září tentokrát nebylo tak nadšené, jako kdysi bývalo. Děti jsme tentokrát na nádraží vyprovázely jen já a Naja, protože Lucius s Rabastanem měli nějakou práci.

Ráno jsme v naprosté tichosti posnídali a potom se v půl jedenácté přemístili rovnou na nástupiště. Nebylo tam tolik lidí, jak jsme byli zvyklí, protože kvůli čistkám se mnoho rodin rozhodlo pro útěk. Řady studentů tak značně prořídly, místa ve vlaku bude určitě dost.

Draco se od nás odpojil, aby nasoukal jejich zavazadla do vlaku, takže jsme zůstaly jen holky.

„Nevím, jestli se mi do školy chce," prozradila mi tiše Altair, zatímco těkala očima kolem nás.

„Věř mi, bude tam líp než doma," odpověděla jsem jí tiše a položila jí ruku na tvář. „Uvidíš se alespoň zase s Daphne."

Altair souhlasně přikývla. „Pokud se se mnou bude ještě bavit."

„Pokud ne, máš přece ještě mě," vložila se do toho Cassiopea rozhodně. „Nejsme jenom sestřenky."

Altair se na Cassie usmála a stiskla jí ruku, za kterou ji před chvílí její sestřenice vzala. Než jsme si stihly ještě něco dalšího říct, Draco se vrátil.

„Učte se a žádné problémy, jasné?" začala jsem jim kázat, i když tón mého hlasu tomu zrovna neodpovídal. „Snažte se na těch hodinách s tetou Alectou, ať na vás můžeme být ještě víc pyšní."

Oba dva moji sourozenci byli přiděleni jako profesoři do Bradavic. Alecta měla vyučovat studia mudlů, která se značně lišila od těch, které učila profesorka před ní, zatímco Amycus černou magii, která nahradila obranu proti ní.

Navíc ještě byla otevřena nová hodina určená hlavně pro děti Smrtijedů, kde se budou učit pokročilejší kouzla černé magie, ale protože takových dětí je málo, rozhodlo se, že tam budou moct i jiní studenti, kteří projeví opravdový zájem o černou magii. Ne, že bych jich na tyhle hodiny stála fronta.

Altair s Dracem souhlasně přikývli, i když jsem na nich poznala, že se jim to všechno začíná příčit. Na čisté krvi neviděli nic špatného, ale vyvražďovat v tak velkém množství a to všechno okolo už jim začínalo nahánět strach. A to právě bylo to, co potřebovali k přežití.

Strach.

---------------------

Velikonoční prázdniny byly asi ty nejhorší prázdniny v životě. Jak pro naše děti, tak pro nás, kdo byli v Malfoy manoru. Draco i Altair se statečně postavili proti Luciusovi a tvrdili, že Harryho nepoznávají, podobně jako Cassie svým rodičům. Bylo těžké ho poznat, ale ten, kdo ho vídal každý den několik měsíců v roce, to poznat musel. Já to věděla jenom díky informacím o budoucnosti.

Viděla jsem na Dracovi, jak strašně mu vadí, když Bella mučila Hermionu. Něco k ní cítil, to jsem věděla už nějakou dobu. A všechny ty urážky vůči ní taky byly jenom proto, že věděl, že by to nikdy nemohlo vyjít. Tak jsme ho totiž vychovali. A možná to nebylo dobře...

Když pak trio uteklo i s dalšími vězni, stihl nás trest. Cruciatus nebyl nic příjemného a ještě jsme dostali domácí vězení, jako by nám bylo dvanáct. Přesto jsem to brala spíš pozitivně – Voldemort nás nikam nepošle, takže nemůžeme nic zpackat.