Other option [#4; CZ HPFF]

Kapitola čtrnáctá

Když mi došla zpráva o Dracově napadení, na nic jsem nečekala a vypravila se do školy. Altair u něj seděla a po tvářích se jí kutálely slzy. Když jsem otevřela dveře na ošetřovnu, poplašeně zvedla pohled a začala si utírat slzy. Jakmile mě poznala, přestala. Přede mnou nemusela skrývat své pocity.

„Paní Malfoyová, čekala jsem, kdy dorazíte," ozvala se madame Pomfreyová. „Váš syn utrpěl četná zranění na hrudníku, ale profesor Snape znal protikouzlo, takže se mu ho podařilo uzdravit ještě dřív, než ho donesli sem. Možná mu zůstane pár jizev a bude si tu muset nějakou dobu poležet, ale bude v pořádku."

Mírně jsem si oddechla a posadila se na židli naproti Altair. Držela Draca za bledou ruku a dávala pozor, aby se neodhalilo jeho Znamení zla.

„Děkuji," řekla jsem směrem k ošetřovatelce. Ta pouze přikývla a vzdálila se. „Kdo to udělal?"

„Potter," odpověděla Altair a znechuceně se ušklíbla. „Ani nevím, co tam Draco v té umývárně dělal, je dámská. Potter ho nejspíš sledoval, jinak si neumím vysvětlit, proč by tam šel. Pohádali se a došlo i na hůlky. Dopadlo to takhle. A hádej, kdo nemá ani škrábanec."

Zlostně jsem zasyčela. Věděla jsem, že se to stane, ale vidět svého syna, jak leží na ošetřovně v bezvědomí a zotavuje se, bylo horší, než jsem si představovala. Byl nepřirozeně bledý a víčka i část pod očima měl do fialova. Dlouho nespal, než se to stalo.

„Jak se mu vede?" pozměnila jsem téma. „V dopisech se příliš nezmiňuje."

„Moc dobře ne," povzdechla si Altair a i na ní byla vidět únava. „Několikrát jsem mu nabídla pomoc, ale nechce mě do toho zatahovat. Když je teď na ošetřovně, budu na tom pracovat já. Nemáme moc času."

Souhlasně jsem přikývla. Po tom fiasku s náhrdelníkem a jedem Draco zakročil k opravě Rozplývavé skříně. O tom mi napsal, ale dál se nezmiňoval o žádném pokroku.

„Měla by ses jít vyspat," houkla jsem a láskyplně se usmála. „Pohodlná postel je lepší než židle."

„Nechci ho opouštět," namítla a tvrdohlavě si stála za svým. Pouze si na židli trochu poupravila polohu, aby byla pohodlnější. „On by tu se mnou seděl taky."

„Samozřejmě," ozvalo se chraplavě. Překvapeně jsem otočila hlavu k Dracovi. Měl pootevřené oči a rty stažené do mírného úsměvu. „Ve všem jsme totiž spolu, pamatuješ?"

Altair se slzami v očích souhlasně přikývla a pousmála se. Jejich stará dětská přísaha, že se navzájem nikdy nepodrazí a budou spolu ve všem, přetrvala až do dnes. Chtělo se mi z toho dojetím plakat, ale nemohla jsem. Hrozilo, že se tu kdokoliv může objevit.

„Matko?"

„Draco," vydechla jsem a položila dlaň na jeho ruku. „Nenamáhej se, musíš odpočívat."

Druhou rukou jsem mu odhrnula vlasy slepené potem z čela. Draco zavřel oči a upadl do spánku. Nicméně jsem byla ráda, že se probudil. Měla jsem jistotu, že bude v pořádku.

Když jsem se pak vrátila domů, chtěla jsem si jenom lehnout do postele a vyspat se z téhle noční můry.

Odchytla mě ovšem Naja a zatáhla mě do salónku, kde bylo nachystané skřítčí víno a láhev ohnivé whisky.

„Jak je na tom?" zajímala se Naja okamžitě a nalila mi plný pohár vína. Pořádně jsem se napila, než jsem odpověděla.

„Mimo ohrožení života," odpověděla jsem. „Dokonce se na chvíli probudil, ale potom hned zase usnul. Ztratil hodně krve, kdyby nezakročil Severus, byl by-"

Nedokázala jsem to ani vyslovit. Jen ta představa byla strašná, natož aby to byla pravda.

Naja mi chlácholivě stiskla ruku. „Bude v pořádku, uvidíš."

„Jenže mu běží čas," vzlykla jsem. „Pokud se neuzdraví včas a Altair taky nestihne opravit tu skříň, jsme všichni mrtví, Najo."

„Podaří se jim to, uvidíš," snažila se mě uklidnit. „Altair je chytrá, určitě na to dojde. A Draco je silný, brzy se uzdraví, aby sestře pomohl. Navíc má dobrou motivaci."

Přikývla jsem a dopila sklenici vína, abych si hned nalila další. Potřebovala jsem se trochu uvolnit a to sladké víno byla snad nejrychlejší a nechutnější možnost.