Mysterious Being ✔️

Day 1

Dneska jsme se konečně měli jít podívat na zem. S Jiminem jsme se o volných hodinách snažili ještě něco najít v knihách, které jsme našli na začátku týdne a snažili jsme se zapamatovat si co nejvíce informací ohledně slabin padlých ve městě do kterého se půjdeme podívat.

Za hodinu jsme měli nástup před branami. Sbalil jsem si do malého batohu posledních pár drobností a šel jsem čekat před Jiminův pokoj.

Jen co jsme s Jiminem dorazili na místo srazu, tak jsme se posadili na zem a začali jsme si povídat.

,,Tak co? Těšíš se tam nebo ne?" Zeptal se mě Jimin a objal mě kolem ramen.

,,Ani ne. Začínám mít takový špatný pocit, že tam potkám mého bratra. Přece jen, není tam tak dlouho, aby zapomněl na svoji rodinu co je tady nahoře..." Odpověděl jsem mu sklesle a položil jsem si hlavu na kolena.

,,Neboj i kdyby jsi ho potkal a on ti chtěl nějak ublížit, tak máš Seokjina, ten si s ním poradí." Jimin se mě sice snažil uklidnit, ale moc mu to nešlo, co když by ho Jin zabil?

,,Park a Kim? Co tu děláte tak brzo kluci?" Škubli jsem sebou, když se za námi ozval Seokjinův hlas.
Otočili jsme se na něj a on se na nás usmíval.
,,Nebudu dělat, že jsem vás neslyšel." Zasmál se a posadil se k nám. ,, Taehyungu, tvého bratra jsem znal. I kdyby jsme ho potkali, budu s tebou já. A ne nezabil bych ho, to se bát nemusíš." Usmál se na mě a poplácal mě na rameni.
Jen co jsem mu poděkoval, tak se začali scházet ostatní andělé. Jin se postavil a s rozloučením šel za ostatními staršími do řady vedle "učitele".

,,Takže, teď půjdete hezky po jednom k bráně a poté se snesete na zem. Je vám to jasné?" Jako vždy jsme to jen sborově odsouhlasili.
Začali jsme si za sebe do dvojic stoupat k bráně.
S Jinem jsme se postavily jako poslední a před nás Jimin.

Když přišla řada na nás tak jsem se začal trochu bát. Jin mě pevně chytil za ruku. Kývl na mě a oba jsme roztáhli svá, krásně, bílá křídla.

,,Tak jdeme." Zasmál se Jin a potáhl mě za ruku. Stáhl jsem křídla k sobě a začali jsme padat dolů. Čekali jsme až budeme v dostatečné výšce a roztáhli jsme křídla úplně, sice to s námi škublo, ale nebolelo to.

Pomalu jsme se snášeli k zemi. Přistáli jsme v malém parčíku, kde v tuto dobu nikdo nebyl. Jin si mě otočil k sobě a položil mi obě ruce na ramena.
,,Tae, teď se přeměníme do lidské podoby ano? Naše schopnosti použijeme jen v případě nouze. Rozumíš?" Poučoval mě, ale tohle všechno už jsem věděl, takže jsem jen přikývl a odstoupil od něj. Nechal jsem svoje křídla pomalu zmizet a luskl jsem prsty. To samé udělal Jin. A bylo to. Teď z nás padlý neucítí to, že jsme andělé.

,,V pohodě?" Zeptal se mě Jin.

,,Jo dobrý. Jen se mi trošku zamotala hlava." Usmál jsem se na něj a mávl nad tím rukou.

,,Tak to je dobře. Půjdeme se teď podívat do centra. Pak si zajdeme na hotel rezervovat pokoj. Druhý den budeš muset zvládnout sám. Samozřejmě tě budu hlídat z vrchu." Vysvětlovat Jin a zatím co jsem mu to všechno odsouhlasil, tak začal něco hledat v kapse.
,,Tady máš píšťalku. Pokud by se něco stalo, tak na ni zapískej a hned se dostaneš zpátky nahoru. Je ti to jasné Tae?" Zeptal se mě a já jsem hned přikývl, píšťalku jsem si převzal a pověsil si ji na krk.

Hned potom jsme se vydali směr město. Procházeli jsme kolem spousty lidí. Jakožto anděl jsem z nich cítil zda mají v sobě zlo nebo dobro. U většiny to bylo dobro, ale když jsme procházeli okolo barů tak to bylo jiné. Byla tam spousta lidí se zlem v duši. Naštěstí jsme tam dlouho nebyli a šli jsme do cukrárny. Tam nám Jin objednal dva dortíky a čaj.
Sedli jsme si ke stolu, který byl u výlohy a dívali jsme se ven na procházející lidi.
Když jsem se zahleděl na jednu ženu tak jsem nečekal co se stane...
Měla duši čistou, ale když přecházela přes přechod srazilo ji auto. Vyprskl jsem čaj který jsem zrovna pil a hned na to jsem si zakryl ústa rukou. Jin se podíval směrem kam jsem se díval já a jen vydechl.
,,Je to zvláštní, že? Nevinná žena a přesto zemřela." Řekl, když se otočil mým směrem.

,,Proč zemřela?" Zeptal jsem se a utřel jsem stůl od čaje.

,,Upřímně ? Nevím je to asi už osud, když se člověk narodí..." Odpověděl mi Jin zamyšleně a poté upil ze svého čaje.

Když jsem se znova podíval na ulici, tak jsem jen dál sledoval, jak přijížděli záchranáři a snažili se ženu oživit, avšak marně.

Potom co jsme dojedli a dopili, tak jsme se vydali do hotelu poblíž centra města. Tam jsme si zarezervovali pokoj na dvě noci a převzali jsme si od něj klíče.