Mysterious Being ✔️

Day 10

Zašel jsem si tedy do sprchy kde jsem ze sebe umyl pot a všechnu špínu. Zastavil jsem vodu a ze sprchového koutu jsem se natáhl pro ručník. Tím jsem se usušil a omotal jsem si ho kolem pasu.
Přešel jsem k umyvadlu a podíval jsem se na svůj odraz....

Na mých blond vlasech jsem měl červené konečky.
Od čeho to mám?
Ale líbilo se mi to. Bylo to zajímavé...
Nechal jsem to být a přešel jsem do pokoje kde jsem si oblékl spodní prádlo, tepláky a mikinu, které jsem našel ve skříni. Ze stolu jsem si vzal papíry, desku a tužku a šel jsem si sednout na balkón a kreslit.

Přemýšlel jsem co bude se mnou dál. Netuším co tady dělám a co po mě chce, ale líbí se mi tady a I on je vcelku přitažlivý.

Ve dvanáct hodin jsem začínal mít hlad, tak jsem si řekl, že se zajdu podívat do jídelny a někoho se zeptat, jestli by mi nedali buď něco málo k snědku, nebo dřívější oběd.

Nakonec mi nic nedali a řekli mi ať si dojdu až ve dvě hodiny na oběd. Bylo to k nevydržení a já měl hlad.
Došel jsem na pokoj a snažil jsem se si vzpomenout na kouzlo, k vytvoření nějakého zákusku.

Po několika pokusech se mi to povedlo a podařil se mi vytvořit malí dortík. Ale když jsem se do něj chtěl zakousnout, tak mi začali svítit červeně dveře.
Po pár vteřinách dovnitř vešel Jeon.
,,Co si jako myslíš, že tady teď děláš Taehyungu?" Řekl přísným hlasem a došel ke mě. Vypadalo to jako by mu v očích plály plameny. Byl naštvaný a to hodně.

,,J-já měl jen h-hlad a v kuchyni mi nic nedaly, p-pane." Zakoktal jsem a nechal to jídlo zase zmizet.
On se jen víc zamračil a přirazil mě na zeď vedle postele. Chytil mě za obě zápěstí jednou rukou a tou druhou mi zvedl hlavu, tak abych se mu díval do očí. Byl tam milimetr od mého obličeje...

,,Tak aby bylo jasno...jídlo je tu načasované, tak aby jsi měl správný režim. A opovaž se vůbec čarovat. Takže pokud to ještě jednou zkusíš, dostaneš tak, že si měsíc nesedneš. Nevíš může způsobit to že by jsi kouzlil. A věř mi.. pokud se chceš za pomocí kouzla spojit s někým tam nahoře, tak bych to nedělal. Už by tě nevzali zpět jako jim rovnocenného. " Zavrčel mi do obličeje a pustil mě.

,,Za hodinu přijď do jídelny, budu tě tam čekat. A obleč si něco... slušného do společnosti." Podíval se na tepláky, které jsem měl na sobě a protočil očima. Otočil se na odchod, ale já ho nenechal. Chytil jsem ho za lem trička a tím ho zastavil. On na mě otočil nechápaví pohled.

,,J-já jen... Co tady dělám, ... p-pane?" Sakra musím se naučit mluvit normálně...

,,To se brzo dozvíš... a ty vlasy ti takhle slučí Tae." Pohladil mě po hlavě a odešel. Jen jsem si povzdychl a přešel jsem ke skříni. Našel jsem tam oblek, který mi přesně padl a jen jsem čekal, s pohledem upřeným na hodinách na to až bude půl druhé.

Když byla na hodinách ručička minutu před půl, tak jsem vyšel do jídelny.

Vešel jsem a zůstal jsem stát ve dveřích. Místnost vypadala úplně jinak než včera nebo dneska ráno. Vypadalo to tady jako v luxusní restauraci s pěti kulatými stoly a u jednoho z nich seděl Jeon a ležérně se opíral o stůl. Díval se na mě pronikavým pohledem až mě zamrazilo. Oklepal jsem se a šel jsem si sednout k němu.

Posadil jsem se přímo naproti němu a on se na mě stále díval a snad ani nemrkal.

Z nějakého důvodu jsem nemohl vycítit jestli jsou jeho myšlenky zlé, neškodné nebo dobré. Což normálně můžu jako anděl.

Nervózně jsem začal kmitat očima po místnosti a hlavně jsem se snažil nesjet zrakem na Jeona.

Po chvíli co jsem tam nervózně seděl, přišla slečna a položila jídlo na stůl. Podíval jsem se jestli se Jeon pustil do jídla a když jsem si potvrdil, že ano tak jsem se do jídla pustil taky.

Poté jsem se zvedl a chtěl jsem jít k východu, ale zamnou jsem zničeho nic cítil závan vzduchu. Otočil jsem a zamnou stál on s roztáhlímy křídli a rudýma očima. Začal jsem se lehce klepat.
,,Jdi se přesléct do svého pokoje, máš tam odemně nachystané oblečení na posteli. Pak dojdi do mého a tam na mě počkej." Řekl přísným hlasem a zmizel.
Hlasitě jsem vydechl všechen vzduch z plic a vydal jsem se k sobě na pokoj.