Mysterious Being ✔️

Sad-end

Jungkookův pov.:

,,Přece sis nemyslel, že se mě tak jednoduše zbavíš, synovče?" Zachraptěl strýcův hlas za námi.

,,To sice ne, ale aspoň jsi nám dal čas." Zašeptal jsem a doufal, že se tady brzo objeví.

Naštěstí to netrvalo dlouho a během chvilky se před námi objevila celá moje rodina a pár blízkých přátel. Já jsem odstoupil od Taeho a postavil se více dopředu před strýce.

,,Jo tak vy takhle. I když jste úplně všichni tady, tak toho kluka nezachráníte. Já vám to nedovolím." Zařval přes celou místnost a proti Taemu vypustil obrovský šíp energie.
Moje matka a sestra se sice pokoušeli ho zastavit svou mocí, ale i přes to část jeho moci zasáhla i Taeho.
Jakmile se jeho bolestný křik dostal k mým uším, něco ve mě se zlomilo.

Nevím co to bylo, ale jako by se ve mě něco hromadilo. Ta síla mi začala proudit žilami a rudě zářit.
Všichni co stáli okolo, tak ode mě odstoupili.
Jakmile jsem cítil že se mi už všechna energie nahromadila v dlaních, tak jsem si stoupl k němu ještě blíž.

,,Ty prostě nesneseš že by byl konečně mezi námi a nebem klid, že? Ty prostě musíš chtít zabít někoho do koho jsem se zamiloval. Neměl jsi to dělat, ale na to aby jsi to napravil. Je už pozdě." Dořekl jsem a vypustil všechnu tu energii přímo do jeho hrudi. První to vypadalo že je v pořádku a nic mu to neudělalo, ale hned na to mu začala rudě zářit zevnitř hruď a on začal panikařit, prosit o milost. Ale bylo pozdě. Energie ho roztrhala na kusy.

,,Jungkooku? Kde jsi vzal takovou moc?" Zašeptala moje sestra.

Nemohl jsem ji odpovědět, byl jsem jako v tranzu a stále hleděl na místo kde byl před chvílí strýc. Ale nejspíš je to moc co jsem získal po částečném spojení s Taem. Tae? Tae!!!

Rychle jsem se otočil a podíval se na něj. Ne, ne, nemůže být mrtvý.
Podíval jsem se na sestru, která u něj klečela. Ta se mi jen podívala do očí a řekla:
,,Žije, ale ne na dlouho, měli by jsme se vrátit!"
Oddechl jsem si a vzal si Taeho do náruče.
,,Co koukáte jdeme, musíme ho zachránit!" Zařval jsem až se všichni lekli a během pár minut jsme byli u nás doma.

,,Rychle dělejte něco!" Zařval jsem na všechny a sledoval jsem Taeho klidnou, ale zakrvácenou tvář.

Někdo mi položil ruku na rameno. Otočil jsem hlavu a podíval jsem se na matku.
,,Jungkookie...ty víš, že Taeho už zachránit nejde...je mi to líto." Viděl jsem v jejich očích slzy.
,,Ne, to nemůže být pravda. Musí to nějak jít! Musí!" Zařval jsem a pevně objal Taeho.
,,Tae, prosím otevři oči." Zašeptal jsem k Taemu.
K mému překvapení je otevřel, ale vypadal tak zničeně. Ten pohled na něj byl tak smutný.

Usmál jsem se na něj a zlehka ho políbil...

1 month later...
Už měsíc jsem zavřený v mém pokoji a vycházím pouze tehdy, když už mám vážně obrovský hlad nebo žízeň.
Většinu času jsem se snažil všem v domě vyhýbat.
Není to tak že bych na ně byl naštvaný, prostě jsem se jen nemohl podívat do jejich tváří plných lítosti.
Ano.
Už je to měsíc co zemřel Tae.
Nešlo ho zachránit.
Já jsem to samozřejmě v tu chvíli psychicky nezvládl a zničil jsem půlku domu, ale i tak jsem ještě ten den Taemu vykopal hrob a pohřbil ho.
Poté jsem tam ještě dlouho seděl a pouze brečel.
Nedokážu si už představit jak to bez něj zvládnu. Jak mám sám nastolit rovnováhu? Bez něj...

Ležel jsem na posteli a opět myslel na Taeho, když se ozvalo klepání na dveře.
,,Jungkookie? Můžu dovnitř?" Ozval se hlas mé matky.
Dlouho jsem váhal, ale nakonec jsem ji dovolil vstoupit.
,,Ahoj zlatíčko, jak ti je?" Zeptala se, posadila se vedle mě na postel a pohladila mě po ruce, kterou jsem měl volně položenou vedle sebe.
,,Asi už líp, ale furt se cítím tak.. prázdně, sklesle a bez života."
Povzdechl jsem si a posadil se vedle ní.
,,To chápu, ztratit někoho koho miluješ bolí...Ale teď jsem přišla kvůli něčemu jinému.
Za tu dobu co jsi tady byl zavřený, tak se tu objevili archandělé.
Nevypadali moc přívětivě, ale nakonec jsme si s nimi dokázali promluvit i bez boje.
Všechno co se stalo jsme jim řekli. Nevíme sice jak je to možné, ale dokud jsme jim neřekli o tom že... Taehyung zemřel, tak byli stále proti rovnováze, ale hned poté se uklidnili a kývli na to, že přestanou s boji.
Jsme za to samozřejmě rádi, ale bylo to zvláštní.
A byl s nimi i jeden mladý anděl co tě chtěl vidět. Což jsme mu v tu dobu řekli že nejde samozřejmě.
A tak nám pro tebe dal tohle."
Odmlčela se a předala mi malou krabičku.
,,Byl to nejspíš Taeho kamarád a tohle je prý něco co chtěl Tae dát někomu koho bude skutečně milovat.
Já asi půjdu a ty si to zatím otevři, až budeš moct tak přijď za námi dolů."
Pohladila mě po zádech a pomalu odešla z mého pokoje.
Podíval jsem se na krásně zdobenou bílou krabičku se zlatým kovovým zdobením a pomalu ji otevřel.
To co v ní bylo mě hned rozbrečelo a překvapilo.
Bylo tam maličké červeno-bílé pírko. Musel ho mít ještě před tím než jsme se potkali. Já měl taky jedno černo-červene už při narození.
Vzal jsem to pírko zlehounka do rukou a díval se na něj se slzami v očích.
Přemýšlel jsem kam bych si ho dal, abych ho měl stále u sebe a částečně tak měl u sebe i Taeho.
V šuplíku jsem po chvíli našel delší provázek.
Uprostřed jsem udělal malou smyčku a do ní protáhl konec pírka a utáhl ji.
Oba dva konce provázku jsem si zavázal za krkem a tak jsem z toho jemného a krásného pírka měl přívěsek.
Pro sebe jsem se smutně usmál a přidržel jsem si pírko u hrudi.
Už mi bylo trochu líp, s pocitem že teď mám Taeho u sebe i když ne tak jak bych přesně chtěl.

Po nějaké delší chvíli jsem se rozhodl že tedy zajdu dolů za svou rodinou.
Zrovna seděli u jídelního stolu a zřejmě čekali na mě.
Smutně jsem se na ně pousmál a přidal se k nim.
Začali jsme jíst a všichni byli potichu. Byl jsem rád za to že se nevyptávali jak mi je.

~

Nikdy na tebe nezapomenu Tae.
~
Navždy budeš v mém srdci.
~
Miluju tě.
~

The end

______________________________________
Děkuji vám moc za všechny hvězdičky a za to vysoké číslo přečtení . 💜

(Moc si vážím toho, že jste si vůbec tento příběh přečetli.) 👉👈

Doufám, že se vám můj příběh líbil a přečtěte si ode mě i jiné knížky. 😇✨

Někdy během tohoto měsíce zveřejním k tomuhle příběhu ještě druhý end (happy) ✨.
(U něj se dozvíte, jaká bude další knížka, kterou jste odhlasovali.) 😁

Ještě jednou děkuju. 🥺
I 💜 u.