Mysterious Being ✔️

Day 6

Taeho pohled :

Nic jsem neviděl, všude byla tma. Seděl jsem na nějaké chladné podlaze a v puse jsem měl nepěkně páchnoucí látku. Snažil jsem se nějak vyškrábat na nohy, ale nešlo to, byl jsem strašně zesláblí. A to že jsem nic neviděl mi to neulehčovalo. Chtěl jsem si sundat látku která mi překrývala oči, ale když jsem se obličeje dotkl rukou tak jsem zjistil, že tam nic není.
Nevím jestli tu byla taková tma, že jsem nic neviděl, nebo oslepující kouzlo...

Ještě pár minut jsem tam seděl než se otevřeli dveře ze kterých vyšlo ostré světlo. Zakryl jsem si rychle oči rukou a až jsem si přivykl, tak jsem se podíval na osobu stojící ve dveřích.
Byla to vysoká žena. Měla rozdělaná svá černá křídla a v jedné ruce držela tácek s pitím a jídlem.
Druhou ruku natáhla ke zdi a rozsvítila v místnosti. Opět jsem přimhouřil oči.

Byla tady dřevěná postel jak ve vězení, pak tu byl stůl, zrcadlo a napůl rozpadlá skříň.
Žena položila tácek na stůl.
,,Najez se a potom si obleč to co je ve skříni. Za chvíli pro tebe dojde pán Namjoon."
Než jsem se stačil na cokoliv zeptat, tak zmizela.

Zkusil jsem na krku nahmatat svou píšťalku, ale nejspíš mi ji vzali.
Kouzla mi tady nefungují a navíc jsem stále v lidské podobě.
Nezbylo mi tedy nic jiného než zkusit sníst co mi donesla ta žena.
Znovu jsem se pokusil postavit na nohy a s pomocí stěny se mi to taky podařilo. Nějakým způsobem jsem se dostal ke stolu a podíval jsem se na obsah talíře.

Tak tohle jíst nebudu, ne že bych byl vybíraví, ale tohle bylo odporné. Páchlo to a vypadalo to jako několikrát přežvýkané.

Otočil jsem se radši ke skříni a bál jsem se toho co bude uvnitř...

Naštěstí mě tam čekal pověšený oblek. Oddechl jsem si. Vyslékl jsem se z toho co jsem měl na sobě a převlékl jsem se do toho obleku.

Když jsem byl oblečený, tak jsem se upravil v zrcadle a posadil jsem se na postel.
Začal jsem přemýšlet proč mě unesl... jsem mu k ničemu. Málo co umím. Ano je to můj bratr, ale proč se musel tak změnit...

Z mého přemýšlení mě probralo zaskřípání dveří.
V nich stál Namjoon, taky v obleku a na obličeji mu panoval ten jeho posměšný úšklebek.
,,Tak jdeme bráško... oh ...pročpak jsi nic nesnědl?" ,,Nebudu to jíst je to odporné. A kam jdeme, proč tady vůbec jsem?" Postavil jsem se před něj.
,,Neboj Taehyungie, všechno se dozvíš a už pojď." Otočil se a pokynul mi abych ho následoval.
Neochotně jsem se vydal za ním. Šli jsme po schodech nahoru... super takže jsem byl ve sklepě?
Namjoon otevřel obrovské kovové dveře a za nimi byl obrovský obývací pokoj. Dveře byly schované skříní.
Šli jsme dál do dalšího patra, tam se Joon zastavil před obrovskými dveřmi a otočil se na mě.
,,Tae...teď mě budeš muset poslouchat, ale opravdu. Pokud ne, tak to nedopadne dobře...prosím." Díval se mi přímo do očí. Tohle byl ten starý Namjoon...
Povzdechl jsem si a sklopil pohled k zemi. ,,Dobře." Vydechl jsem a narovnal se. Namjoon jen kývl a otočil se ke dveřím na které zaklepal.
Zevnitř se ozvalo tlumené dále. Dveře se otevřeli a za nimi byla obrovská síň. Na stropě byl zavěšený skleněný lustr a kolem dokola byly stoly, nebo křesla, kde seděli padlí andělé a podle toho co si pamatuji, tak jsou to ti původní, co už se jako padlí narodili.

Naskočila mi husí kůže, když se všechny pohledy zastavili na mě.
Namjoon mě chytl za ruku a táhl mě doprostřed celé síně. Když jsme se zastavili, tak po mě chtěl, abych se přeměnil do svojí andělské podoby a já znejistěl. Nevím co mi udělají.
I přes to jsem se od něj trochu odtáhl a zašeptal jsem potichu kouzlo a pak jsem luskl. V tom okamžiku se mi na zádech roztáhl pár bílých velkých křídel a cítil jsem opět tu svobodu a tu sílu a magii...

_________

Váš názor na tuto knihu? (Má cenu pokračovat? Podle aktivity to vypadá, že ani ne...) :(