Mysterious Being ✔️

Day 4

Po tom co jsme si s Jiminem ještě chvíli povídali tak jsem se vydal na svůj pokoj do druhého hotelu. Po cestě jsem furt přemýšlel nad Namjoonem.
Čekal jsem, že když ho potkám, tak mi něco udělá, ale ono nic..

Šel jsem pomalu, nespěchal jsem. Rozhlížel jsem se kolem sebe. A na to, že bylo kolem deváté hodiny večer, tak venku bylo ještě dost lidí.

Když jsem procházel malým parkem, který byl před hotelem, kde jsem byl ubytovaný, tak jsem si všiml dvou lidí na lavičce. Líbali se spolu...
Jen jsem odvrátil zrak a v hlavě si posmutněle řekl, že tohle jako anděl nikdy nezažiji.

Šel jsem dál po cestičce skrz les, ale něco mě zastavilo. Byl to obrovský stín, který jsem uviděl před sebou na cestě. Když jsem se podíval nahoru, tak jsem byl opět v šoku. Byl o Namjoon a právě teď se snesl na svých temně černých křídlech na cestu přede mnou.
,,Ahoj bráško." Zašklebil se na mě a nechal zmizet svá křídla.

Chtěl jsem se otočit a utéct, ale přede mnou se během mrknutí oka opět objevil Namjoon.
,,Víš že je neslušné neodpovědět?" Zašeptal a přistoupil ke mě o krok blíž, ale já zas udělal krok dozadu. On se na mě je s posměchem koukal a čekal jestli mu odpovím.

,,Nebudu se bavit s někým jako jsi ty... bratře." Řekl jsem s náznakem vzteku a smutku v hlase a díval jsem se mu vzdorovitě do očí.

,,A proč ne? Vždyť jsme rodina... Taehyungie." Děsivě se na mě usmál a zase přistoupil o krok blíž. Chvíli na mě jen koukal. Pak se ale podíval nahoru a ustoupil o několik kroků dozadu.
Zmateně jsem se nad sebe podíval a uviděl jsem Jina. Trochu se mi ulevilo, protože jsem se začínal bát co mi Nam udělá.

Jin si stoupl přede mě a svými křídly mě trochu schoval za něj. Pootočil na mě hlavu a zeptal se mě jestli jsem v pořádku. Já mu na to je kývl a on se opět otočil na Namjoona.
,,Co tu chceš?" Zeptal se ho a mračil se na něj.

On se jen uchechtl a chtěl odejít, ale po dvou krocích do něčeho narazil. I když to mohlo vypadat, že tam nic není, tak bylo. Jin asi před tím než začal mluvit, vytvořil pro padlé neviditelnou zeď. Ta zeď zabraňuje tomu, aby nás viděli lidé a zároveň zabraňuje padlým proklouznout dovnitř, či ven.

Namjoon spadl na zem a mnul si rukou čelo. Jin se jen uchechtl a zase promluvil : ,,Myslíš, že bych tě nechal jen tak odejít? Zabít tě sice nemůžu, protože mi to Tae zakázal, ale chci vědět co tu děláš?". Přistoupil k němu Jin a mě nechal stát opodál.

Namjoon k němu zvedl pohrdavý pohled a pak se zvedl zpět na nohy.
,,Jen jsem si přišel povykládat s bráškou. Že Tae?" Naklonil se na stranu, aby na mě viděl a já jen sklopil zrak a koukal do země.

,,Tak to teda silně pochybuji Joone. Zaprvé nevěřím ti, že by sis chtěl s Taem jen povídat. A zadruhé..." přestal mluvit. Chytil ho pod krkem, přirazil ho na tu neviditelnou zeď a druhou rukou mu z kapsy vyndal dýku. ,,.. na co máš tohle u sebe, když jsi si chtěl jen popovídat no?" Mávl mu dýkou před obličejem a pak ji hodil na zem a nechal ji zmizet.

,,Ani nevím, že jsem ji tam měl Jinie." Řekl lehce přidušeným a přeslazeným hlasem a snažil se dostal z Jinova sevření.

Jin se zhluboka nadechl a pak hlasitě vydechl. Pustil Joona a odstoupil od něj.
,,Už se k Taemu nepřibližuj nebo to s tebou dopadne špatně... a teď vypadni." Jin nechal zmizet svoje křídla a potom I zeď.
Namjoon se jen zasmál a pomalu odcházel pryč od nás.

Byl jsem z toho smutný. Namjoon byl kdysi úžasný bratr, ale změnil se.
Ztekla mi jedna slza, ale když jsem viděl, že Jin jde ke mě, tak jsem si setřel a podíval se na něj.

,,Si v pořádku Tae?" Zeptal se starostlivě a chytil mě za ramena. Jen jsem se na něj snažil usmát a kývl jsem.

,,Tak dobře. Jdeme teď na hotel. Donesl jsem nějaké jídlo, tak se najíme a pak půjdeme spát. Pokud budeš chtít tak se můžeme zítra spolu někam ještě podívat." Usmál se na mě a poplácal mě po rameni.

Jak řekl, tak jsme odešli na hotel, tam jsme něco málo snědli a potom ulehli do postele.