Mysterious Being ✔️

Day 12

V noci jsem se probudil na to, že se mnou někdo lehce třepal. Pomalu jsem otevřel své rozespalé oči a přede mnou seděl na mé posteli Jeon.
Hřbetem ruky jsem si protřel oči a zaostřil jsem na něj. Tvářil se tam krásně nevině. Musel jsem se nad tím usmát.

,,Taehyungie.... budu muset někam letět. Zítra večer budu doma a dokončili by jsme to co máme. Ano?"
Zašeptal a pohladil mě něžně po tváři. I když jsem moc nechápal o čem mluvil, tak jsem jen přikývl a natiskl jsem se tváří více k jeho ruce.
On se trochu zasmál a zase začal mluvit.
,,Dávej na sebe pozor. I přes to že tě tu bude hlídat hodně mých lidí... může se stát cokoliv." Řekl vážně a políbil mě lehce na čelo.
Opět jsem přikývl a nahnul jsem se k němu pro pusu, kterou mi s radostí vrátil.

Chvíli jsme se líbali a potom se odtáhl.
,,Tak já už musím. Ještě spinkej." Usmál se, naposledy mě políbil a zvedl se z mé postele.
Šel k balkónovým dveřím, které otevřel a vyšel ven.
Z tama se na mě naposled otočil, roztáhl křídla a odletěl pryč z tohoto domu.

Zbytek noci už jsem nemohl usnout, a tak jsem si šel sednout ke stolu a rozsvítil jsem na něm malou černou lampičku. Z šuplíku jsem si vytáhl pastelky a tužky, spolu se skicákem, který tam ležel.

Začal jsem si kreslit různé obrázky, ale nejčastěji Jeona. I přes to kdo to je, tak jsem do něj nejspíš zamiloval I přes zákaz, který máme.

Nějakých těch pár hodin jsem si ještě kreslil. Zrovna když jsem chtěl vše odložit, tak jsem na balkóně uslyšel šramot a pak se ozvala rána ode dveří. V nich stál hodně starý padlý anděl. Musel být vzteky bez sebe, protože měl celé oči černé, ale I přes to jsem cítil, že se dívá přímo na mě a z toho mě mrazilo...
A když jsem se podíval na zem za něj, tak jsem tam viděl ležet v louži krve mé ochránce co hlídali můj pokoj. Začal jsem mít neskutečný strach a první co mě napadlo bylo, že vyletím přes balkón.

Když jsem viděl, že na něj jde ze zadu nějaký padlí anděl, tak jsem se mu snažil naznačit, že chci vyletět přes balkón a zřejmě to pochopil, protože na mě kývl a na prstech začal odpočítávat od tří.

Jakmile měl na prstech tři, tak skočil tomu muži na záda a já jsem se rozeběhl k balkónu, ten jsem rychle otevřel a aniž bych se za sebe ohlédl, tak jsem roztáhl křídla a rozletěl jsem se pryč, nevím kam, ale prostě pryč.
K mému překvapení se mi zdálo, že mám ty křídla nějaká silnější a letím rychleji než jindy. Ale teď jsem to neřešil a prostě jsem letěl. Pomocí jednoho kouzla, které nevydává žádné signáli ostatním. Jsem se snažil vyhledat Jeona. Po pár vteřinách se mi povedlo zjistit kde je a poslat mu krátkou "zprávu", že jsme na cestě za ním. Letěl jsem jak nejrychle jsem mohl cítil jsem, že už jsem cítil, že jsem blízko a v dáli jsem uviděl Jeona. Usmál jsem se a rozletěl jsem se snad ještě rychleji. Za sebou jsem uslyšel řev a oklepal jsem se. Už jsem byl u Jeona a rychle jsem ho objal. On mě taky pevně objal a zničeho nic jsme se objevili v nějakém domě plném padlých. Než jsem stihl se rozhlédnou, tak jsem omdlel.

Pohled 3. osoby :

Hned po tom co Taehyung omdlel, tak si ho Jungkook vzal do náruče a položil ho na pohovku, která byla v místnosti.

Zbytek padlích andělů, kteří se nacházeli v místnosti, byla Jeonova rodina, ale jediný kdo zde chyběl byl jeho strýc, jeden z nejmocnějších. A taky ten co šel po Taem.

,,Takže to je on?" Zeptala se Jungkookova sestra a sklonila se nad Taem. Přiložila mu ruce na hruď a začala ho uklidňovat ze rychlého letu.

,,Ano a je to zlatíčko. Čekal jsem, že bude protestovat proti tomu co s ním budu dělat, ale on si to užíval a zamiloval se do mě. Ani nevíte jak moc ho miluju..." Básnil nervózně Jungkook a sledoval jeho sestru jak dělá svou práci a poslal svého mladšího brášku pro čaj. Ten se během chvilky vrátil s horkým čajem v ruce a položil ho na stolek, před Jeona a Taeho.

Jungkook, po tom co jeho sestra vyléčila Taeho, tak se ho snažil probudit.
Tae se pomalu probouzel a když otevřel oči, tak se mu naskytl pohled na Jungkooka, který se na něj díval s úsměvem na rtech. Taehyung se hned zvedl a vtiskl mu polibek na rty. Chvilku se spolu líbali a po chvíli se odpojili.

,,O-on je z-zabil." Začal koktat Tae a objal silně Jeona. Ten ho jen hladil po zádech a nic neříkal. Až se Tae uklidnil tak ho pustil a podal mu hrníček s čajem. On jen slušně poděkoval a přitulil se k Jungkookovy, který se posadil vedle něj na pohovku.

Po nějaké chvíli si uvědomil, že v místnosti jsou další padlí andělé a vylekaně se přidržel Kookovy paže.
,,Nemusíš se bát. My ti neublížíme. Jsme Kookova rodina a já jsem jeho matka." Usmála se na Taeho paní Jeon a klekla si před něj.
,,Ten kdo tě pronásledoval byl můj bratr, který se proti nám vzbouřil. Kvůli tvé proměně se tě teď snaží zabít, ale my tě ochráníme toho se bát nemusíš."
Odmlčela se a otočila se směrem na Jungkooka.
,,Měli by jste tu proměnu dokončit co nejdřív. Aby nehrozilo, že se něco pokazí." Pohladila ho po ruce a pak se zvedla.
,,Jděte potom do pokoje a prospěte se. Ráno probereme co dál a představíme se ti všichni." Usmála se na ně a společně s ostatními odešla.