Mysterious Being ✔️

Day 14

Ráno jsem se probudil v náruči Jungkooka. Líbí se mi, že už mu nemusím říkat pane. Bylo by divné mu tak říkat... hlavně potom, když jsem si uvědomil, že ho miluju.

Chtěl jsem se otočit a podívat se na něj, ale jeho sevření zesílilo a já jsem se potichu zasmál, když raním chraplákem zašeptal 'nechoď'.
,,Já nikam nejdu, jen se na tebe chci otočit." Zasmál jsem se a jeho paže mi konečně dovolili se na něj otočit.

Byl po ránu roztomilí. Nevěděl jsem zda můžu, tak jsem se radši zeptal.
,,M-můžu tě políbit?" Zešeptal jsem zatím co jsem měl oči na jeho odhalené hrudi.
Musel jsem se červenat jak zralé rajče.
,,Nemůžeš..." a je to tady, už se mi hrnou slzy do očí...sakra nechci před ním brečet..
,,... ty musíš Taehyungie." Řekl, chytil moje tváře do jeho dlaní a dal mi něžný polibek na rty.
Pak si mě zničeho nic převalil pod sebe a díval se mi upřeně do očí.
Byl jsem tak ztracený v jeho očích, že jsem si ani neuvědomil, že mi rukou vklouzl pod košili.
Jemně mi konečky prstů jezdil po nahé kůži a já jsem si jeho doteky užíval.
Stále mě líbal zatím co mi sundal košili. Potom se polibky přesunul na můj krk. Vyvolalo to ve mě užasný pocit. Husí kůži jsem měl snad po celém těle.

Lehce mě na krku kousal a když se dostal pod ucho a skousl tam moji kůži, tak jsem potichu vzdychl.
Jungkooka to očividně potěšilo a zkousl mě tam silněji. Moje reakce se opakovala, ale hlasitěji. Zároveň jsem se prudce zvedl v pánvi, tím jsem se otřel o jeho rozkrok a on mi vzdychl do ucha.
,,Tae... miluju tě." Zašeptal a položil si hlavu na mou hruď.
,,Já tebe taky Kookie." Zasmál jsem se a objal.jsem ho kolem pasu.

Ještě nějakou chvíli jsme tak leželi, ale pak jsme se museli už zvednout, protože bylo dost pozdě a my ještě nesnídali.
Pomalu jsme se zvedli, oblékli jsme se a vydali se nejspíš do jídelny, kde seděla Jungkookova rodina a nejspíš čekali na nás. Jelikož hned po našem příchodu se na nás všichni podívali a usmáli se.
Nesměle jsem se usmál taky, ale I tak jsem se přitiskl víc ke Kookovy.

Došli jsme k nim a sedli jsme si k velkému stolu obdélníkového tvaru. V čele nejspíš seděli Jungkookovy rodiče a okolo příbuzní. Radši jsem se na ně moc nedíval. Ano, vím že by mi neměli ublížit, ale furt jsem tady sám anděl mezi několika původními padlími anděli, dokonce přímo v jejich domě!

Radši jsem na to moc nemyslel a pustil jsem se do snídaně, kterou předemě dal Jungkook.
Když jsem si dal první sousto do pusy, tak jsem byl v šoku jak výborné to bylo...

Po tom co jsme dojedli, tak jejich sluhové odnesli talíře a mi tam zůstali sedět.
,,Takže Tae." Začala mluvit nejspíš paní Jeon. ,,Měli by jsme se ti představit....Já jsem Jungkookova matka, můžeš mi říkat paní Jeon, nebo teto. Tohle je můj manžel a taky Jungkookův otec. Jemu můžeš říkat pane Jeon, nebo strýci, já bych ti doporučila strýci. I když to on sám nepřizná, memá rád oslovení pane, ale všichni mu tak říkají." Začala se smát a do Jungkookova otce trošku šťouchla a většina u stolu se taky začala smát.
Já jsem se jen usmýval.
,,No...abych pokračovala, tady vedle mě je moje dcera Ryujin." Ukázala na ni a já stuhl.
Byla to ta servírka do které byl Jimin tak zakoukaný.

,,Ahoj Tae, mi už jsme se viděli že?" Usmála se na mě.
,,J-jo, ale jaktože jsem z tebe v té kavárně cítil dobro?" Stále jsem na ni trochu vyjeveně koukal a ona se zasmála.
,,Kouzlo." Odpověděla jednoduše a já jsem byl překvapený, že takové kouzlo existuje.

,,No tak fajn, vy dva už se jak se zdá znáte. Takže vedle mého manžela sedí náš syn Junghyun." Ukázala na něj a on se jemně usmál a uklonil.
,,Vedle něj sedí má matka." Usmála se na ni.
,,Já jsem babička Jeon, těší mě Taehyungie." Usmála se na mě tak, že jí z očí vznikli jen úzké čárky a já se na ni usmál taky.

,,To by bylo vše, jediný kdo zde chybí je můj otec, který se proti nám vzbouřil a ty už jsi měl bohužel tu čest ho poznat. Byl to ten co tě došel k Jungkookvy domů napadnout, což jsme nevěděli a dozvěděli se to až díky zprávě od tebe." Sklonila smutně hlavu.

,,A-aha. T-také mě t-těší, že vás všechny poznávám." Zakoktal jsem a stiskl Jungkookovu ruku.

,,Nemusíš se nás bát Tae. Jsme rádi že osud vybral zrovna tebe pro Jungkooka." Usmál se pan Jeon. A já jsem se trochu uvolnil.

Dlouho jsme si ještě povídali až jsem se divil jak milí jsou.

,,...no a proto se bojím pavouků." Dokončila svůj příběh Ryujin. A všichni jsme se začali smát.
Náš smích však přerušila paní Jeon.
,,Tak teď by jsme mohli jít v-" Zastavila se uprostřed věty a mi všichni také zmlkli, protože se rozrazili dveře a v nich stál ...

...Jungkookův strýc....

_______________

Omlouvám se za tu delší pauzu, mám teď hodně poviností (jak ve škole, tak doma). 😶

Po Novém Roce se to zlepší (slibuji). ✨❤