Mysterious Being ✔️

Day 2

Ráno jsem se probudil v pokoji sám a na Jinově posteli ležela bílá obálka.
Pomalu jsem vstal a obálku si vzal do rukou. Posadil jsem se zpátky na postel a otevřel ji. Vyndal jsem z ní úhledně složený list papíru, ten jsem rozložil a začal jsem číst.

Tae

Dneska se budeš o sebe muset postarat sám, jak už víš, z vrchu na tebe budu dohlížet.
V obálce najdeš nějaké peníze na útratu.

Teď tu jsou pravidla :

· Nechoď do ulic kde by to mohlo být nebezpečné.
· Kdyby jsi slyšel někoho volat o pomoc nebo viděl někoho v nebezpečí, tak ho nezachraňuj, mohli by tě za to potrestat archandělé. Osud těch lidí není v tvých rukách. Ano?
· Dále, dávej si pozor na to s kým se dáš do řeči.
· Pokud potkáš padlého, tak když si tě nevšimne tak prostě odejdi. A pokud si tě všimne, nebo na tebe zaútočí tak zapískej na píšťalku. Pokud bych viděl, že by se mělo něco stát, tak se tam hned objevím, neboj.

To by bylo asi vše, přeji ti, aby jsi to zvládl všechno bez úhony.

Večer dojdi zpět na hotel budu tam čekat.

Jin

Když jsem dočetl dopis, tak jsem ho složil a schoval do tašky, kterou jsem měl vedle postele. Z obálky jsem vyndal peníze, které mi tam Jin nechal a položil je na stůl.
Z batohu jsem si vyndal nějaké oblečení a oblékl jsem se. V koupelně jsem si ještě upravil vlasy a vyčistil jsem si zuby.

Peníze které jsem odložil na stůl jsem si dal do kapsy od kalhot. Vzal jsem si batoh, zamkl jsem za sebou, klíčky jsem si dal do kapsy a vydal jsem se do města.

Rozhodl jsem se, že si zajdu na snídani, do cukrárny kde jsem byl včera s Jinem.
Když jsem šel po městě, sledoval jsem lidi kolem.

Přišel jsem před cukrárnu a byl jsem překvapený.
,,Ahoj Jimine, co tady děláš?" Zeptal jsem se Chima, když jsem ho zastavil v otevírání vchodu do cukrárny.

,,Tae!" Vykřikl Jimin a pevně mě objal. Já ho objal nazpět a naznačil jsem mu ať jdeme dovnitř.

Sedli jsme si ke stolu, který byl až vzadu v rohu. Posadili jsme se a odložili si bundy.
,,Tak jak se tady zatím cítíš?" Zeptal se mě se zvědavostí Jimin a podepřel si hlavu rukou.

,,Zatím asi normálně, nevím. Včera jsem viděl na přechodu, jak tam zemřela jedna žena, bylo to tady. Ale bylo mi divné, že měla čistou duši, takže jsme si o tom s hyungem trochu povídali. A co ty?" Zeptal jsem se Jimina.

,,Noo... já teda asi nic moc zajímavého. Ale je to tu hezké. Hodně přírody a krásných staveb." Zasnil se Jimin a mezitím k nám došla číšnice.

,,Dobrý den pánové, co si budete přát." Usmála se na nás a mi na ni. Jen jsem se zběžně podíval na nápojový lístek a objednal si to samé co včera.

,,Já si dám to samé co tady kamarád. Děkujeme slečno." Usmál se na ni Jimin. Ona zůstala chvilku stát a jen na něj koukala. Pak zatřepala hlavou, uklonila se a odešla nám pro hrnky.

Otočil jsem se zpět na Jimina a koukal na něj tázavým pohlede.
,,Víš, že to máme zakázané?" Uchechtl jsem se a lehce do něj kopl nohou.

,,C-co máme zakázané? Já nic neudělal." Zasmál se stydlivě Jimin a poškrábal se na zátylku.

,,No co asi, vždyť jsi s ní flirtoval. Šlo to poznat." Vysvětlil jsem mu a začal jsem se potichu smát.

On do mě kopl pod stolem a řekl : ,,Tak to jsi se spletl, máš vidiny Tae." Odfrkl si a zahleděl se k pultu. Když jsem následoval jeho pohled, tak tam opět byla ta slečna. Jimin má štěstí, že její duše je čistá... Ale stejně, pokud se do ní zamiluje tak bude mít malér.
,,Jimine? Aspoň se nauč lhát." Zasmál jsem se.

Odcházeli jsme pomalu z cukrárny. Jimin zjistil jméno té slečny. Jmenovala se RyuJin a bylo jí 18.

Rozhodli jsme se, že se půjdeme podívat do nějakého obchodního centra a tam si něco koupíme.