Mysterious Being ✔️

Day 7

Všichni na mě začali koukat a začali si do nějakých papírů něco zapisovat. Byl jsem z toho nervózní. Radši jsem se na ně ani moc nedíval. Pak jeden z nich zakřičel ať si sundám košili, já jsem se podíval na Namjoona a on kývl. Byl jsem z toho nervózní, ale radši jsem to udělal. Když jsem se pomalu otáčel, tak když jsem byl zády, tak jsem slyšel jen hlasité výdechy. Na zádech mám už od mala drobné tetování mezi křídly ve tvaru sluníčka. Nevím co to znamená...

Po nějaké době ke mě zase došel Namjoon a zašeptal mi do ucha, že mám zatáhnout křídla, obléct se a jít s ním.
Jak řekl, tak jsem udělal.
Šli jsme opět do sklepa, ale když jsme chtěli vejít do mého "pokoje", tak z jiných dveří vyšel další mladý anděl a sním I padlí. Koukal jsem na něj se strachem v očích.

Joon si jen povzdechl, strčil mě dovnitř a zamkl.
Já se pomalu zvedl z podlahy a přešel jsem k posteli na kterou jsem se posadil. Jak pod mou vahou zaskřípala, tak jsem se bál, že se rozpadne. Naštěstí furt stála a já se na ni položil. Zadíval jsem se do stropu a přemýšlel.
Nevím co tu dělám a ani nevím co po mě chtějí. Jin o mě musí mít strach a určitě ho potrestají za to, že mě neuhlídal.

Z mého toku myšlenek mě probralo bouchnutí dveří. Rychle jsem se zvedl a podíval se na osobu, která stála u dveří. Byl to Namjoon a na obličeji mu panoval vztek. Zhluboka se nadechl, když mě viděl a trochu se uklidnil. Přešel ke mě a posadil se taky na postel. Podíval se mi do očí a byla v nich vidět lítost.

Nic jsem neříkal. Bál jsem se.

,,Tae?" Zašeptal Joon. A v jeho očích byla naprosto jasně viditelná lítost a smutek. Teď to nebyl ten Namjoon, který mě unesl, teď to byl můj starý brácha.

,,C-co se stalo Joone?" Vykoktal jsem a čekal co z něj vypadne.

,,Jak jsi byl před těmi padlími, tak to bylo proto, aby si tě někdo z nich vybral. Ten kdo nabídl nejvyšší částku, tak tě získal... budeš u nich dělat služku, nebo cokoliv co ti tvůj budoucí pán udělí za úkol." Odmlčel se a nejspíš zadržoval slzy... myslel jsem, že se změnil na bezcitnou zrůdu, ale opak byl pravdou. ,,Já jsem u vedoucího těchto výběru, takže jsem měl za úkol získat nějakého anděla a vybrali mi tebe... jinak je to u nich celkem fajn..." Joon mluvil strašně potichu..

A mě vrtalo hlavou, kdo si mě vybral.
,,A ... a u koho jsem já?" Zeptal jsem se nesměle a podíval se na něj. Namjoon ještě víc posmutněl..

,,U...u Jeona Ju-jungkooka." Zakoktal a rozbrečel se. Rychle jsem ho objal kolem ramen a hladil ho po zádech. Po několika minutách se uklidnil. A já jsem se konečně odhodlal se ho zeptat kdo to je?
,,Kdo je J-jungkook? V té kni-knize co je nahoře není..."

,,Je , ale nic tam není napsané... je to jeden z nejmladších a v této době nejsilnějších původních padlých. Nemá moc slitování... bojím se o tebe." Řekl a objal mě. A já se začal klepat. Tohle se mnou nedopadne dobře...

Po dlouhé době byl už Namjoon I já celkem v klidu.
,,Teď budu muset jít, nevím jestli se ještě uvidíme, ale snaž se to vydržet, je mi jasné, že tě Jin zachrání... Za chvíli pro tebe dojde pravá ruka Jeona a půjdeš k němu na jeho sídlo." Pohladil mě po tváři a položil mi pusu na čelo.

,,D-dobře." Víc jsem nedokázal říct a víc ho objal. Když Joon odcházel, tak jsem už jen naposled vzlykl a začal jsem se psychicky připravovat na život u Jeona.

Už byl večer, když mi někdo na dveře zaklepal.
,,D-dále." Zakřičel jsem a dovnitř vstoupila žena s vlasy zčesanými do drdolu a krátkých šatech, které měli stejnou barvu jako její křídla.

,,Jste Kim Taehyung?" Zeptala se a přistoupila ke mě. Já jsem kývl a ona mi naznačila, abych šel za ní. Nervózně jsem za ní šel se sklopenou hlavou. Došli jsme opět do velké síně, ale tentokrát tam nikdo nebyl. Šli jsme ke dveřím a ty vedly ven. Tam čekalo auto a mi do něj nastoupily. Já dozadu a ta žena si zatáhla křídla a sedla si vedle řidiče.

Vyjeli jsme na cestu. Sledoval jsem cestu kolem sebe a nejspíš jsem musel usnout.