Mysterious Being ✔️

Day 15

Začalo se mi třást celé tělo, když jeho pohled skončil na mě.
,,Ty! Jdeš se mnou. A Vy už mi po tomhle nelezte na oči." Dořekl a mě někdo v tu chvíli popadl za rameno a já jsem se rozplynul jako obláček kouře a usnul jsem.

Když jsem se probudil, tak mi neskutečně třeštila hlava. Podíval jsem se kolem sebe, viděl jsem pouze zavřenou skříň, která visela na stěně a umyvadlo.

Co teď se mnou bude? Určitě mě zabije a já už nikdy neuvidím Jungkooka!
Říkal jsem si v hlavě a začal jsem panikařit.
Z mého přemýšlení mě vytrhlo zavrzání dveří, které se díky bolesti, v mojí hlavě ozývalo spíše jako hlasitě hučení. Takže jsem si musel přikrýt uši rukama.

Z dveří vyšel Jungkookův strýc a nenávistně se na mě podíval.
,,Takže, jak už ti to nejspíš řekli. Tak jsem jediný kdo je proti tomu, aby jsi přeměnu dokončil. A to je taky důvod proč jsi teď tady. Neboj, nechci tě zabít, ale budu tě hodně a krutě mučit dokud o smrt nebudeš prosit ty sám." Na konci se zasmál a mě přeběhla husina po zádech.

,,N-ne prosím. Já ji nedokončim, jen mě prosím nemučte." Žadonil jsem, ale on se jen dál smál.

Snažil jsem se nějak kontaktovat Jungkooka, ale museli jsme být pod zemí, protože to šlo hodně těžko.

Uběhlo několik dní od to co jsem tady.
Každý den sem chodil Jeon a vyškubával mi peří z křídel, vytrhával mi nehty nebo mě nechal několik minut vyset nad rozpáleným ohněm.

Ano, díky mojí rychlé regeneraci jsem se sice brzo uzdravil, ale o to častěji mě mučil.
Už jsem to chtěl vzdát, ale když jsem jednou v noci v hlavě uslyšel Kookieho hlas, který říkal, že to mám ještě pár dní vydržet a že mě miluje. Tak jsem se začal opravdu snažit.
Ale mojí síly ubývalo a s psychikou jsem na tom taky nebyl nejlíp.

Dneska je to 10. den co jsem tady...nebo 11. ? Já nevím, ale už to nezvládám. Díky malému otvoru ve stropě můžu aspoň určit kolik je hodin díky světlu.

Dnešek je zvláštní. Jeon nepřišel a podle mě už musí být tak večer.
Už jsem si říkal že aspoň jeden den budu mít klidný, ale v tom se rozrazili dveře a dovnitř vešel Jeon celý od krve a zjevně rozzuřený.

,,Ty zmetku jeden malý!" Zařval a přešel ke mě. Chytl mě hrubě za vlasy a hodil se mnou o zeď.
Hlasitě jsem vzlykl, ale jinak jsem na to nereagoval a zůstal jsem nehybně na místě kam mě hodil.
Jeho to ale zdá se dost neuspokojilo a tak znova přešel ke mě a za ruku mě táhl k jeho mučícímu křeslu. Na něj mě posadil a začal mi k němu připoutávat ruce i nohy.

Začal jsem se opět klepat a do očí se mi nahrnuly slzy.

,,Dneska si to užiju." Řekl a plyvl mi do obličeje. Z jeho stolečku vedle křesla si vzal rukavice a stoupl si ke mě zezadu, tak abych na něj neviděl.

Pak mě štípl na zádech do jednoho určitého místa a tím mě donutil roztáhnout křídla. V tu chvíli jsem se už připravil na tu nejhorší bolest.
Obvykle bere jedno pírko po druhém, ale zato jich bere mín.
Dneska to ale bylo jinak chytl si plnou hrst mého peří a vyškubl je naráz.

Vykřikl jsem bolestí. Tohle už nešlo pokud to bude takhle pokračovat tak to nezvládnu....

Udělal to znova a znova. Když to chtěl ale udělat i po čtvrté, tak ho v tom zastavila rána ode dveří a pak nůž letící na něj.

Přes slzy jsem moc neviděl, takže jsem nemohl určit kdo ho hodil.
Pak se ale ozval mě až moc povědomý hlas.

,,Zkus to udělat ještě jednou a zabiju tě teď a tady." Zařval na toho zmetka Jungkook, ale on se jen uchechtl a vytrhl mi další hrst peří. Opět jsem zařval a málem bych i zkolabovat kdybych neschytal ránu jeho loktem do zad, když se snažil chytit nůž co po něm hodil Jungkook. Pak se během vteřiny dostal Jungkook k němu a zlomil mu vaz.

Když se dostal ke mě a já se na něj konečně podíval, tak jsem se zděsil toho jak vypadal. Měl hluboké řezné rány po celém obličeji a o těle ani nemluvím.

,,Promiň Taehyungie, že jsem nedošel dřív, ale nešlo to. Pohladil mě po mé uslzené tváři a nožem který měl v ruce mě dostal z křesla k němu do náruče.
Neměl jsem sílu na to ho obejmout na zpět, ale byl to krásný okamžik.
Ten okamžik však pokazil ten nechutný hlas.

,,Přece jsi si nemyslel že se mě tak jednoduše zbavil synovče."

______________________

Asi udělám dva konce. 🤷
Měla jsem v plánu napsat happy-end, ale sem se mi víc hodí sad-end, takže napíšu sad-end i happy-end. ☺️

(Tudíž je na vás, který si budete chtít přečíst.) ☺️

(Omlouvám se za chyby) 🙏🏻