Mysterious Being ✔️

Happy-end

Jungkookův pov.:

,,Přece jsi si nemyslel, že se mě tak jednoduše zbavíš synovče."

,,Nemyslel....já jsem to věděl." Zašeptal jsem si pro sebe a v tu chvíli se rozrazila zeď a dovnitř se dostala moje rodina a pár přátel.

Během pár vteřin byl u strýce můj otec s jeho přáteli a nasadil mu magická pouta.
,,Tohle už jsi přehnal. Dosud jsme tě nechali na svobodě, protože jsme mysleli, že se vzpamatuješ, ale tvoje chyba. Teď tě uzavřeme do kopky hluboko pod zemí." Říkal můj otec zatím co pomáhal strýcovy na nohy.

,,To nemůžete, on musí zemřít, temnota musí vládnout!" Zařval a pomalu se i s ostatními vytrácel.

Až úplně zmizeli, tak ke mě přistoupila má matka i se sestrou.

,,Jste v pořádku chlapci? Měli by jsme se vrátit a oba vás ošetřit." Pohladila mě po zádech matka. Já jsem se tedy postavil, Taeho si vzal do náruče a přenesli jsme se k nám domů.

,,Tae? Tae! Notak otevři oči!" Začal jsem s Taem třást, když jsme se objevili u nás v domě, ale neprobíhal se.
Ne, ne, ne to není možné, to nejde.

,,Jungkookie...Tae to asi-"

,,Ne, zvládnete, já vím že ano! Tae notak." Zašeptal jsem, přiložil si jeho ruku k srdci a zavřel jsem oči.

,,J-Jungkooku?" Rychle jsem otevřel oči a podíval se na Taeho, který mi k mému překvapení pohled oplácel.

,,T-Taehyungie, já už jsem se lekl, že jsi zemřel!" Začal jsem brečet a pevně jsem ho objal.

,,Přece bych tě neopustil." Zašeptal a svou rukou si mě lehce za lem mé košile přitáhl do polibku.

a month later

,,Tae já vím že se ti to nelíbí, ale budeš to muset udělat, aby jsme to dokončili." Zašeptal jsem a pohladil Taeho po zádech aby se trochu uklidnil.

Právě jsme stáli v jedné uličce, kde se potulovalo hodně lidí co v sobě měli zlo. A byli jsme tady proto, aby Tae mohl dokončit naše spojení.
Předal jsem mu opatrně do ruky nůž.
Stoupl jsem si od něj trochu dál a čekal.

Tae se na mě ještě ohlédl, ale potom šlo vidět jak se zhluboka nadechl, potom vydechl a dál se do kroku směrem k jednomu muži co se opíral o zeď a mezi rty si zrovna vkládal cigaretu.

,,Och, copak tady dělá takový fešák jako ty?" Ušklíbl se ten chlápek na mého Taeho a chtěl k němu přistoupit, ale Tae byl rychlejší a zabodl mu nůž přímo do hrudi, do oblasti kde je srdce.
Ve stejnou chvíli jsem k němu rychle doběhl a zezadu ho objal.

,,Jsi šikovný Taehyungie." Zašeptal jsem mu do ouška a následně mu ouško políbil.
On se ke mě otočil a hlavu mi zabořil do mojí hrudi.
Začal mi slzami smáčet tričko.

Po nějaké chvíli co jsem se snažil utišit Taeho vzlyky se kolem nás začala tvořit červená záře.
,,C-co to je Jungkooku?" Zeptal se potichu Tae a zvedl svůj pohled ke mě.
Než jsem mu však stihl odpovědět, tak jsme byli na úplně jiném místě.
S Taem jsme od sebe odstoupili a rozhlédli se tady.
Vypadalo to tady jako nějaká jeskyně, která byla ozářená slabé červeným světlem.
Naproti nám byla brána, na které byli namalované křídla. Na jedné straně byla černá a na druhé bílá.
,,Tae? Co myslíš že tam je?" Zeptal jsem se Taeho a chytil ho za ruku.
,,Nevím přesně, ale vím, že o tomhle místě nám kdysi něco říkali ve škole. Je to něco jako zdroj dobra a zla." Zamyslel se Tae a I se mnou se rozešel je dveřím. Opatrně položil ruku na malbu bílých křídel a ta se začala ze spoda lehce barvit, tak že křídla na dveřích vypadala úplně stejně jako ta co se mu pyšnila na zádech.
Svou ruku jsem položil na černá a to samé co u Taeho se opakovalo i u mě.
Tae se na mě podíval a já svůj pohled přesměroval na naše ruce, pak do jeho očí a jemně jsem se usmál.
Následně jsem do dveří oba zatlačili tak aby jsme mohli nahlédnout co je uvnitř.