Girl Who Believed

4. Kapitola

19.11. 1991

Sníh začal padat, byla dobrá atmosféra.
Daphne mě musela budit, protože jsem nějak neslyšela budík, co mi otec poslal.

Nesmím mu zapomenout poslat dopis.
Zatím jsem mu vůbec nepsala - nýbrž jsem neměla čas a ani náladu.

Poděkovala jsem Daph, že mě vzbudila, ale já se na snídani vůbec chystat nechtěla. Chci psát dopis.

Sedla jsem si ke stolu a začala psát.

Ahoj tati.
Jak se máš a co dědeček?
Já se mám dobře.
Promiň, že ti nepíšu, ale neměla jsem čas.. toho učení je vážně hodně.
Mužů se zeptat, jestli jsi chodil s Potterovýni rodiči do školy?
Jací byli? Má cenu se bavit s Potterem?
No nic, měj se krásně.
Tvoje Jessica.
PS: Děkuju za ten budík (stejně mi ale nezvoní)

Bylo trošku divné se ho ptát s kým se mám kamarádit, ale budiž.

Po obědě šli zmijozelští ven se svým ředitelem koleje-Snapeem.

„Doufám, že už na mě nesáhneš! Jsi celej od sněhu a já mám ještě suchý hábit ! Takže doufám, že to takhle i nadále zůstane!" Jessica se smála a  Draco taky.
Vypadal jako zmoklá slepice, s bílou parochní na hlavě.

Ale on její kázání neposlouchal a hodil po ní sněhovou kouli.

„Malfoyi! To si snad děláš srandu!" Rozlobila jsem se. „Nechci si převlíkat znovu hábit."
„Já ti ho klidně půjčím." Mrkl na mě a já zčervenala. Červenala se i Daphne, která Draca milovala, avšak červenala vztekem.

*V ložnici

„Vážně?" Zařvala na mě Daphne. „Chceš mi ho přebrat, přeci víš, že ho miluju!"
„Ty sama víš, že já mu nic neřekla, když už, tak si to vyřid s ním a nedávej vinu na mě." Zakašlala jsem si a ironicky jsem si otřela čelo. „Už se mi z toho vše potí. No nic, mám dost práce, jdu do knihovny. A kdyby tě něco napadlo, nechoď za mnou, díky."

U večeře jsem se nějak zvláštně nebavila. Obvykle jsem si povídala s Daph, ale ta se na mě naštvala, takže nemělo cenu něco říkat a ani omlouvat.
Rozhodla jsem zavést konverzaci s Blaisem.

„Ahoj, Blaisi, tak co, jak se máš?" Zeptala jsem se slušně.
„Co se děje sakra?" Ušklíbl se.
„Jen si s tebou.. povídám, ano, povídám. Vadí ti to?"
„No, jen ne, samozřejmě, že ne."

Byl čas na dopisy a já čekala má ten svůj, od táty. Vždycky mi ho poslal ten den, co jsem mu já poslala dopis.

Od přemýšlení mě vyrušily poletující sovy.

„Jedna pro Jess." Podal mi dopis Draco a já poděkovala.

Milá Jessico.
Říkali jsme si, že si budeme psát každý týden, ne? Co kdybys mě aspoň jednou Poslechla, zlatíčko. Nezlobím se, ale dodržuj to, ať nemám o tebe strach, i když vím, že jsi samostatná.
Jinak k Potterovým se ani vyjadřovat nebudu. Byli sobci. Patřili do té hrozné koleje, do Nebelvíru. Nejhorší kolej, která může existovat.
James Potter byl arogantní, sobecký tupec, který chtěl pozornost holek a ta banda jeho rádoby kamarádů šikanovali každého.
Lily Potterovou chtěli všichni, kvůli její kráse, ale na inteligenci zřejmě nekoukali.
No a z tich dvou vznikl stejný Harry Potter. Sobecký, namyšlený a neinteligentní. Je stejný jako jejich rodiče, věř mi.
S láskou, tvůj otec.

Vážně je stejný Harry jako jeho rodiče? A byli jeho rodiče takový, jaký je můj otec popisoval? To se asi nikdy nedozvím.

24.12. 1991

Byl den Vánoc a všichni se radovali. Taky já jsem se udobřila s Daphne, která mi začala chybět. Jako každé Vánoce, i tady jsme si rozdávali s kamarády dárky.

Draco mi dal hábit s mým vlastním jménem a já jsem z něj nadšená.
I Daph dal dárek, nové pyžamo, také s jejím jménem. Byla z toho na větvi.

Od Daphne jsem dostala novou brašnu. A já jí dala knihy a učebnice.

Byl to skvělý den, jedli jsme, řádili a běhali ve sněhu a stavěli sněhuláky, tentokrát mně nevadilo, že jsem měla hábit celý od sněhu, ba naopak.
Snad jste si Štědrý den užili jako já.
***
Ahojky!<3 chci vám všem popřát krásné svátky, plné radosti a aby jste si trochu odpočinuli od školy. Krásný Štědrý den, užijte si ho naplno, najezte se a doufám, že vám Ježíšek dá pod stromek hodně dárečků. ILY