Girl Who Believed

15. Kapitola

8.5. 1992

„JESSICO, ZASPÍŠ!" Zakřičel můj budík a já do něj klepla. „No jo.." zabroukala jsem.

Vyskočila jsem z postele, opláchla obličej, vyčistila jsem si zuby, učesala se a oblékla jsem se do hábitu.
Až po pár minutách mi došlo, že vlastně má přijít Draco a já byla celá natěšená.

Usmála jsem se na Pansy, která o lektvaru věděla a ona mi nevěnovala ani malinko pozornosti.

Pospíchala jsem do společenky, byla jsem tam jenom já... na konci společenky ale stála blonďatá postava. Hned mi to došlo!

„Draco!" Zaječela jsem a rozběhla jsem se za ním. Dala jsem mu ruce okolo krku a on mi dal ruce okolo pasu. Drželi jsme se v objetí snad 2 minuty, než nás vyrušil rozespalý Blaise.

„Tyvole." Otevřel oči Blaise. „Jessica nelhala, ty jsi fakt tady!"
Usmála jsem se a prohodila jsem na něj pohled, který říkal něco jako, že mám vždy pravdu.

„Na co čekáš?" Zeptal se ho arogantě a zároveň vtipně Draco. „Pojď ke mně, Kámo."

Blaise za ním zacupital a obejmul ho.

Po pár minutách se společenská místnost zaplňovala a všichni se s blonďákem objímali, až na Daphné, která seděla se čtvrťačkou u krbu.

Draco neměl rád objetí, ale v tomto okamžiku udělal výjimku.

Draco mi věnoval chvilku pozornosti a odvekl mě na chodbu.

„Jak jsi to udělala, Jess? Vím, že je to tvoje zásluha."
„Jak udělala co?"
„To, že jsem opět zpátky."
„Povím ti to jindy." Řekla jsem milým hláskem a celé tělo se mi zachvělo, když mi dal pusu na čelo.

Otevřela jsem pusu a on mi přes ní dal prst, abych nic neříkala.

Celá šťastná jsem šla ven, protože dnes byla sobota a neučili jsme se. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu od všeho, co se poslední dny stalo.

Vedle mě sedělo Golden Trio, které se tvářilo celkem přátelsky.

„Ahoj." Pozdravila jsem je.
„Ahoj Jessico, potřebuješ něco?" Jako jediná mě pozdravila zpět Hermiona.
„Jen si potřebuju s někým pokacat."
Ron hodil znechuceným výraz, ale Harry do něj štouchl.

„Jdeme do sovince nakrmit Hedviku, tak můžeš jít s námi." Nabídl mi Harry.
Já kývla a šli jsme.

Nakrmila jsem i svojí Miu, dala jí dopis, který jsem napsala už včera večer tátovi a pohladila ji.

„Nechceš si jít dělat společně domácí úkol z Obrany?" Zeptala se mě Hermiona a já samozřejmě přikývla.

Šli jsme opět ven a skoro celý úkol za mě, Harryho a Rona udělala. Já moc na učení nejsem, ale to víte.

Byl čas oběda a já se s Triem už před školou rozloučila, abych neměla ostudu a odběhla jsem ke zmijozelskému stolu, kde jsem seděla vedle Draca, se kterým jsem se po té puse na čelo nebavila. Spíš jsem při každém pohledu na něj zčervenala a nezmohla se slova.

Nabrala jsem si polévku a nalila si obyčejnou vodu.
Nabrala jsem lžíci a najednou do mě Blaise strčil, protože do Blaise strčila Daphné, do Daphné strčil Theo a do Thea strčil nějaký sedmák, který uklouzl a strčil omylem do Thea.

Polévku jsem měla na svém hábitu a začala jsem proklínat. „To si sakra nemůžete dávat pozor! Člověk se nemůže ani najíst."
Draco mě uklidnil svým dotykem.

Já jsem beze slova odcupitala do mé ložnice.

Sedla jsem si na postel, promnula jsem si oči a jenom si lehla na postel a pocitem, že jsem se dneska bavila s nebelvírskými.
                             *****
Po delší době další kapitolka! Omlouvám se, že nic nevyšlo, ale neměla jsem čas.. ily<3