Girl Who Believed

17. Kapitola

29.5. 1991

Probudily mě kapky deště, které padaly na okno. Otevřela se oči a chvilku mi trvalo, než jsem se vzpamatovala.

Po mé levici seděla madam Pomfreyová.

„Slečno Andrewsonová." Začala. „Spala jste jako miminko." Zasmála se a já se na ni podívala.
„Už jste naprosto zdravá. Můžete jít na svojí kolej, ale dnes jen ležte a odpočívejte."
Já kývnula a všimla si pohledu, který byl Dracovo, jak jsem ho uviděla, hned se obrátil a dělal, že neexistuji.

Nadechla jsem se, postavila a šla do společenky.

Bylo 10:00, takže všichni byli na výuce.

Běžela jsem do své ložnice, vzala jsem si příjemnější pyžamo a lehla si. Byla jsem ještě unavená, i když jsem prospala 13 hodin.

„Jessico." Mluvil na mě nějaký hlas a zároveň do mě bouchal.

Otevřela jsem oči a nademnou byla Daphné. Ano, Daphné.

„Daphné, jestli mě chceš zabít, tak to udělej teď."

„Ježíš!" Vyhrkla. „Já-já jsem ti jenom chtěla říct, že je oběd."

Přišlo mi to divné, ale nakonec jsem na oběd šla.
Vzala jsem si hábit a mohla jsem vyrazit.

„Ahoj Blaisi."
„Čau Jess."

Vážně? Myslela jsem, že se na něco aspoň on zeptá. Například jak jsem se měla a nebo aspoň, jak bylo Dracovi.

Nabrala jsem si kuřecí maso a brambory.

„Bacha ať se nespálíš." Tlemil se Theodor.
„Nejsem takový nemehlo jako ty." Odpálkovala jsem ho a pokračovala v jídle.

„Andrewsonová, zase ti přišel dopis. Už včera."
Podal mi zmijozelský student 6. ročníku.

Ochotně jsem ho otevřela a hned jsem poznala tátovo písmo.

Jessico!
Opět, opět a opět jsi mě vůbec neinformovala! Co si o sobě myslíš? To, že patříš do Zmijozelu neznamená, že ti celý svět bude ležet u nohou!
Draco je opět na ošetřovně, ty jsi byla taky, proč jsem se to sakra dozvěděl od Severuse a ne od tebe?
Těš se na mě domu, protože ti ukážu to, co jsi ještě nikdy neviděla.

Tvůj milovaný otec.

Mám takový pocit, že jsem něco podělala, ale nebudu rozebírat.

„Zase od táty?" Zeptal se Blaise.
„I kdyby jo, tak co ti je po tom?"
„No ty máš zase náladu."

Pravda, neměla jsem moc náladu. Ještě jsme zítra psali z Bylinkářství a já na minulé hodině nedávala pozor. Takže mi zbylo jediné. Počkat na Pottera, Grangerovou a Hermionu.

Byli v síni mezi posledními a zmijozelští tady nebyli vůbec.

Rozhodla jsem se k ním přisednout.

„Ahoj."
Všichni mi pozdrav opětovali.
„Já jen že-že zítra píšeme a jestli byste si to nechtěli zopakovat nebo tak."

„To je super nápad!" Vyhrkla Hermiona a já se usmála.
„Jo a slyšel jsem, že za týden propouští Draca." Dopověděl Harry.
„Vážně?"
„Ano."

Byla jsem štěstím bez sebe, jsem ráda, že zase uvidím Draca.

Sedli jsme si do knihovny a Hermiona vytáhla tak 10 knížek.
„Sakra Hermiono.. k čemu bereš tich milion knížek?" Zakutálel očima Ron.
„Ronalde! Je jich jenom 11! To ti přijde hodně? Mně totiž ne a pokud se ti to nelíbí, tak tady nemusíš být!" Odpálkovala ho.
Něco si zamumlal, ale potom už byl zticha.

„Hermiono, já si Jess na chvíli vypůjčím, nevadí?" Zeptal se ochotně Harry.
„Tak všichni můžete jít pryč! Nechte mě jít, já vás nepotřebuju!"
„Ale Herm-"
Opravdu odešla. I Ron, takže jsem tam byla vlastně jen s Harrym.

„Co jsi mi chtěl?"
„No.. on se pořádá takový malý večírek, tak jsem se chtěl zeptat-.. jestli půjdeš třeba se mnou."
„Ehm.. ráda! Kdy bude?"
„Za týden."

Takže Draco tam vlastně nebude. Neuvidí mě s Harrym, ulevilo se mi.

Rozloučili jsme se a já šla za Blaisem do společenky.
                             *****
Co říkáte na to, že se Jessica baví s nebelvírskými?
Jinak děkuju všem za hlasy a pozitivní komentáře, jste úžasní!