Girl Who Believed

7. Kapitola

3.2. 1992

Táta mi včera poslal budík, který mluví.
Protože jak už víte, často zaspávám.

„Vstáváme, Jessico." Zazvonil klidně budík. „Musíš se převléct, umýt, upravit se a jít nakrmit svou sovu Miu do sovince."

Já jsem si dala hlavu pod polštář, ale když jsem zaslechla o mé sově Mie, hned jsem vstala. „Už vstávám."
Daphné už si čistila zuby. Dneska asi nehrála ranní flašku. Abych se přiznala, já ji také měsíc nehrála.

Převlékla jsem do hábitu, učesala si vlasy a šla si umýt zuby.

Jelikož jsem měla ještě hodně času, tak jsem se odhodlala napsat a poslat dopis mé nejlepší mudlovské kamarádce.

Ahoj.
Tady tvoje nejlepší kamarádka Jessica. Posílám dopis moji sovou Miou, takže se nelekni.
Jinak mi napsat dopis, stačí říct Mie, že mi něco napíšeš, přivážeš jí na nohu dopis a řekneš, že to posíláš do Bradavic Jessice Andrewsonové.
Promiň, že jsem ti nepsala.. mrzí mě to, teď ti budu psát často! Mám tě pořád hrozně ráda, jako předtím.
Jak se máš? Já dobře, ale chybíš mi.. na vánoční prázdniny jsem musela být ve škole, protože táta měl spoustu práce.
Dostala jsem se do Zmijozelu!!
Tak ahojky
Tvá Jessica
Zabalila jsem dopis do ruličky a běžela jsem ho dát do sovince.
„Mio, na tady máš pamlsek." Podala jsem jí piškot pro sovy. „Dones dopis pro Miu Collerovou." Pohladila jsem jí a dala jí pokyn, aby letěla.

„Opět pozdě, paní Andrewsonová." Promluvil chladným hlasem Snape.
„Já se oml-"
„Ještě jednou a strhnu Zmijozelu 5 bodů!"
„Jasně." Zakroutila jsem očima a sedla jsem si do lavice vedle Daphné.

„Vždyť jsi ráno stíhala." Zašeptala Daphné.
„Musela jsem napsat dopis Mie. Mé nejlepší kamarádce."
„Páni. Ona je ze školy?"
„Ne je to mudla."
Delfí se zakuckala. „Mudlovská šm-"
„Ne!" Zakřičela jsem.

„Nějaký problém? Nesouhlasíte s tímto lektvarem nebo co?" Promnul si obličej Severus.
„Ne, jen jsem nerozumněla."

„Byla pro mě vším. Pomáhala mi. Je to úžasný člověk."
„Pak mi o ní řekneš."
„Možná."

„Konečně konec vyučování." Vzdychla jsem.

Najednou za mnou někdo běžel.
„Krásko!" Zařval na mě známý hlas. Jacoba Smitha.

Od té doby, co mi ukázal jeho ehm, ehm, jsem se mu vyhýbala. Vlastně jsem se ho bála. Zrychlila jsem krok a Pansy, která šla se mnou, to pochopila.

„Jessico!" Zařval na mě, opět. A já strnula. Zastavila jsem se. „Nechci s tebou mluvit, ty úch-"
Pansy mě umlčela svým prstem.

„Smithe, buď ráda, že to nikomu neřekla! Ještě jednou za ní přijdeš nebo na ní promluvíš, tak ti přelámu všechny prsty na rukou!" Zaječela na něj Pansy.

„Už jdu."

„Díky, čuníku." Zasmála jsem se a ona také.

„Delfín mi říkala o nějaké tvé mudlovské kamarádce."
„U merlina, to je drbna." Zarýmovala jsem. „A ano, je to moje nejlepší kamarádka. Netajím se tím. Vždycky mi pomohla."

„Já s tím nemám problém, ale-"

„Už nemluv. Pojď, jdeme se učit."

Musela jsem psát esej do obrany proti černé magie. Psala jsem jí až do večera.

Převlékla jsem se do roztrhaných džínů a upnutého trička, načež Daphné měla tričko s velkou dírou, kterou Daph neviděla a dlouhé džíny, které byly hrozné.

Šli jsme na večeři. Dala jsem si borůvkový koláč a jablečný džus.
Když všichni dojedli, sovy nám dávali dopis.
Já měla dva. Pohladila jsem Miu, ale nechápala jsem to. Posílala jsem jen jeden.
Draco se mi začal smát a zařval. „Kráska má huláka!" Zařechtal se.

Najednou se dopis rádoby otevřel a začal hulákat. Byl to tátův hlas.
„JESSICO ANDREWSONOVÁ! JAK SI OPOVAŽUJEŠ MI UŽ MĚSÍC NEPSAT? UŽ JSEM TU PŘIPOMÍNAL, ŽE MI MÁŠ KAŽDÝ TÝDEN, ČI DVA TÝDNY PSÁT DOPIS?! TOHLE JE NAPOSLED TI ŘÍKÁM.
A jak se ti daří Draco? Doufám, že dobře.
A TY JESSICO MI HNED ZÍTRA NAPIŠ, JINAK TĚ JEŠTĚ VÍCE ZTRAPNÍM!"

Začervenala jsem se až za ušima a všichni se začali smát.
Já jsem se hanbou propadala.
Napsala jsem hned dopis, aby otcovi dorazil.

Děkuju otče, že jsi mě ztrapnil, už jsem ti napsala, stačí? A radši mi ani neodepisuj.
Ztrapněná Andrewsonová

V hněvu jsem mu napsala otče. Což jsem mu nikdy neřekla, ani nenapsala.
Dala jsem jí Mie a ona už věděla, kam ho má poslat.

Otevřela jsem druhý dopis. Od Mii.
Ihned jsem uviděla její krasopis.

Ahoj.
Už jsem si myslela, že jsi na mě zapomněla.. tvůj táta už tady dva měsíce není, tak jsem se nedozvonila.
Mám se dobře, ale také mi chybíš.
Těším se, až přijdeš. V obálce máš náramek, kde je napsáno NEJLEPŠÍ a já mám na náramku KAMARÁDKY.
Snad ho budeš nosit, protože já ano. Mám tě ráda.
Tvoje Mia.

Usmála jsem se, vyndala náramek v růžové barvě a dala si ho na ruku. Byl krásný.
***
Ahooj<3 konečně jsem do příběhu dala i Miu (jak kamarádku, tak i sovu) celkem jsem na ně zapomněla, nuu;/
Ale tak co, líbí se vám zatím příběh?