Girl Who Believed

22. Kapitola

1.7. 1992

Druhý den ráno jsem se vzbudila, oblékla se do tepláků a obyčejného trička. Přesměrovala jsem se do koupelny, která byla hodně stará a skoro se rozpadala. Udělala jsem si
základní hygienu a rozhodla jsem jít do Miiny pokoje.
*klep, klep
„Mužů dál?"
„Pojď." Řekla rozespalým hlasem, asi jsem ji vzbudila. Měla své blonďaté, husté vlasy úplně všude. Ale tedy musím říct, že jí to fakt sluší.
Pobídla mě, abych si sedla na postel a tak jsem tak i učinila.

„Možná sis Jessico všimla, že tady není táta.."
„No to jsem si všimla, on není v práci?"
„Já-" Rozbrečela se.
„Mio, co se děje?" Zeptala jsem se starostlivě a naznačila jsem jí, aby mi brečela v náruči.
„Táta- už mezi náma není.. před 2 měsíci jsme ho našly s mamkou, jak leží v křesle a nedýchal a-.. doktoři doteď neví příčinu smrti."

Zasmutněla jsem a vzpomněla jsem si na zážitky, které jsem s Collerovými měla.
Před 2 roky jsme byli v Londýně, kde jsme šli na London Eye a potom jsme šli utratit svoje peníze do Oxford street.
Nebo jsme před 3 lety jeli na dovolenou pod stan, kde jsme byli měsíc a byla to nejvíce užitá dovolená za celý můj život.

„Je mi to líto.- upřímnou soustrast, Mio."
Obejmula jsem ji a dala pramen vlasů za ucho.
„Musím na to zapomenout.. co takhle kdybychom jely nakupovat? Autobus nám jede za hodinu a mohly bychom jet do obchodu, který je 2 km od nás." Nabídla mi a já kývla. Aspoň si to užijeme.
Vzala jsem si z batohu 100 $, které mi otec dal. Tady se nedá samozřejmě platit kouzelnickou měnou.

Šly jsme dolů a pozdravila jsem paní Collerovou.
„Mami, jedeme nakupovat do Meet, dala bys mi prosím nějaké peníze?"
Poprosila svoji matku.
„Zlatíčko, výplata přijde až za 12 dní a já už nemám peníze.. bude ti 5 $ stačit?" Posmutnila.
„Jasně mami, děkuju." Usmála se a ještě se šla nahoru upravit.

„Paní Collerová je mi líto co se stalo s vaším manželem."
„To je dobré, zlatíčko. Každý musí jednou zemřít."
Koukla jsem se směrem na moje nohy a Collerová pokračovala.
„A jak to jde v té tvé škole? Vy se učíte jenom o kouzlech nebo tam máte i jiné předměty?"
„No my se učíme kouzlit a já už pár kouzel umím. Máme tam spousta dalších předmětů."
„Hele je mi blbé se na to ptát, ale nepoprosíš vašeho pana ředitele, aby tam Miu dostal? Vždycky mi o tom básní, že chce být čarodějka jako ty."
„No.." pokračovala jsem. „Pokud vím, tak vy v rodině nemáte žádné čaroděje. A na to, aby byla čaroděj v mudlovské rodině, tak je malá pravděpodobnost. Musí se s tím narodit. Třeba každý v naší rodině byl čaroděj."
„Co je mudlovská rodina?" Zeptala se.
„To je rodina, která nekouzlí."
„Aha, tak aspoň jsem to zkusila, užijte si výlet."
„Děkujeme."

Za třičtvrtě hodiny:
Byly jsme na zastávce a já Mie dala 30$.
„To si vzít nemůžu, Jessico. Jsi hodná, ale nemůžu."
„Notak, udělej to pro mě."
„Děkuju moc, někdy ti to vrátím." Zazářila radostí a já byla konečně rada, že se usmála.
Asi už víte, že Mii rodina nemá moc peněz. A teď, když nemají otce, nemají skoro nic. Je mi jí líto. Počkat co? Já jsem asi začala být hodná. Hah.

Autobus za 5 minut přijel, daly jsme mu 1$ a posadily se úplně dozadu. Už dlouho jsem nejela autobusem.
„Jessi, mluv taky o sobě. Jak se ti vede ve škole?"
„Hele dobrý, mám tam pár dobrých kamarádů. Co ty?"
„No, bez tebe je škola nuda a moc kamarádů nemám a tak jsem ráda, že jsi tady aspoň na chvíli. A je nějaký kluk, co by se ti líbil?"
„Ew! Ne, na co myslíš Mio?!" Zasmála jsem se a ona také.

Autobus zastavil a tak jsme vyšly a já uviděla velký obchod. Mia mi říkala, že je to nejlevnější obchod ze všech a že tam najdeme všechno.
Pozdravila jsem prodejce a každá jsme šly do jiné uličky. Vzala jsem košík a šla jsem do sekce oblečení.
Viděla jsem jedny krásné šaty. Byly kratší, černé s krajkami. Moc se mi líbily.
„Vyzkoušej si je, támhle je kabinka." Zakřičela na mě a já se rozeběhla a kývla.
I na mně byli hezké a Mia mi také řekla, že mi sluší a tak jsem je dala do košíku.
Poté jsem koupila tátovi hodiny a hrníček (aby si nemyslel, že myslím jen na sebe).
Vzala jsem do košíku ještě 2 trička, dohromady za 15$ a dvoje džíny za 20$, 3 různě barevné čepice za 10$, dohromady mi to stálo 65$.
Mia nakoupila hlavně jídlo, protože doma skoro nic nemají a své matce koupila hrníček a sobě koupila pouze 2 trička.
Dnešek byl úžasný.
*****
Ahooj, vidím, že vás tato knížka baví a vždy, když mi někdo napíše hezký komentář, mám motivaci psát další kapitolu! Děkuju moc❤️