Girl Who Believed

16. Kapitola

28.5. 1992

„Jessico!" Zastavila mě Pansy.
„Děje se něco?" Zeptala jsem se ochotně.
„Draco!"
„Co je s Dracem, Pans?"
„H-hned pojď se mnou." Rozkázala mi a já poslechla.

Byli jsme u Snapeova kabinetu a já si v duchu říkala, co tam Draco dělá.

Pansy zaklepala, Snape se svým kamenným pohledem otevřel a gestem rukou nás pozval dovnitř.

„DRACO!" Zaječela jsem.
Seděl na židli, oči měl zavřené a ruce zakrvácené.
„Co se mu k Merlinovy stalo?!"

„Někdo na něj povolal kouzlo na vykrvácení." Sklopil hlavu Snape.
Šla jsem ke Dracovi, chytla se jeho ruky a naivně jsem čekala, že se něco stane.

„Tak ho odveďte sakra na ošetřovnu!"

„Slečno Andrewsonová.. obavám se, že Dracovi nejde pomoci.."

Celý život se mi teď promítl v hlavě a já usnula.. nebo spíš omdlela.

Začernilo se mi okolí a já upadla. Více nevím, probrala jsem se až na ošetřovně.

Madam Pomfreyová mě vzbudila. Vysvětlila mi situaci, ale mě jen zajímal Draco.
„Draco.. kde je Draco?" Řekla jsem rozespale.
„Je vedle tebe. Severus ho přivedl na tvé přání, ale upřímně? Nedávám mu velké naděje." Odpověděla mi Madam Pomfreyová.

Rozbrečela jsem se, ale Madam mě ihned seřvala, že mužů být ráda, že tady vůbec Malfoy je. Vlastně měla pravdu.

Poprosila jsem, aby mi sem poslala Golden trio. Ona souhlasila.

„Ahoj Jessico."
„Čau, Jess."
„Nazdárek."

Pozdravili mě a já jim pozdrav oplatila.

„Potřebuješ něco?" Zeptal se mě Harry.
„Potřebovala bych, aby jste se koukli na-"
„Draca, že?" Dopověděl za mě Ron.
Já přikývla a oni šli k jeho lehátku.

„Dýchá." Usmála se Hermiona. „Má velkou šanci."
„Díky."
„Mohu se pokusit o jedno kouzlo, které by ho mohli probrat."
„To dokážeš?"
„Ano.. ale není 100% šance, že se probere.."
„Zkus to."

Hermiona nastavila hůlku, řekla nějaké kouzlo a odstoupila od něj.

Objevila se okolo něj bílá mlha a on vydechl.
Posadil se a pomalu zavíral oči.. opět.

„Draco, Draco!" Zakřičela jsem a zvedla se z postele. Trochu se mi zamotala hlava, ale dobelhala jsem se k jeho posteli, začala jsem do něho bouchat.

„Neusínej!" Rozbrečela jsem se a chytla se jeho ruky. „Nesmím tě ztratit."

Otevřel oči. Ano!

„On se vzbudil!" Zakřičel Harry.
„Ty máš oči?" Řekl ironicky na Harryho Ron.
„Tohle není vhodná doba vtipkovat, Rone." Bouchla do něj Herm.

„A to jen díky tobě, Hermiono. Díky." Poděkovala jsem.
„Tak my asi půjdeme, necháme vás o samotě."
„Jasně."

„Jessico.." zasípal blonďák. „Co tu děláš?"
„Omdlela jsem." Zasmála jsem se. „Ale teď jsem tu, abychom se bavili o tobě. Jakej debil ti to udělal?!"
„Nevím." Řekl ne moc přesvědčivě.
„Draco!"
„Neřeš to, byla to moje vina."

Chytla jsem ho pevně za ruku a dala mu moje rty na ty jeho. Vážně nevím, co jsem to udělala.
On mě odstrčil. „Co to děláš?"
„P-promiň, J-já to tak nemyslela- já."
Koktala jsem.
„No, asi si půjdu zase lehnout."

Proč jsem to k sakru udělala? Asi jsem myslela, že jeho pusu na moje čelo musím opakovat. Ale nemusím. Už jsem si uvědomila, co jsem to udělala za hloupost.

„Dobrou." Popřál mi dobrou noc Draco, ale já neodpověděla, už na to nechci myslet.
                               *****
Tak dnešní kapitolka byla převážně o ošetřovně. Kdo myslíte, že to Dracovi udělal?
A chcete se přesunout spíš do 6. Ročníku a nebo jít ročníky po sobě? Prosím odpovězte, jsem nerozhodná, ale spíš jsem pro 6. Ročník:3