Girl Who Believed

25. Kapitola

16.7. 1992

Jak si myslíte, že to dopadlo?
Samozřejmě otec pro mě hned ráno přišel a Chloe se vrátila domů, za svojí dcerou, která ji nesnáší.
Co se týče mě, je mi to tak nějak jedno. Jenom proč táta a Chloe? Vždyť říkal, že s mudlama nikdy nic neměl. Chtěla bych vědět proč ona.

Otec mi udělal vafle, ale ani jednou jsme spolu nepromluvili. Nevím jestli je pro něj horší to, že jsem ho viděla s Mii matkou a nebo, že jsem ho viděla s mudlou.

Snědla jsem všechny vafle a odebrala se do pokoje, kde jsem si sbalila (opět) všechny věci. Jestli pojedeme k Dracovi, tak s tátou už nikdy nepromluvím. On ví, že k němu nechci.

„Jessico! Jedeme." Ozvalo se z přízemí a já se ještě naposled upravila.
Měla jsem černé tričko a nové černé džíny, které jsem koupila s Miou. Bude se mi po ní stýskat.

Dole už jsem čekala před dveřmi, ale otec mě poslal ke krbu. Už jsem slyšela o přemisťování, ale myslela jsem, že to můžou dělat jen dospělí kouzelníci.

„Řekni Malfoy Manor a hoď letax do krbu."
„Já nejsem tak blbá. Nepůjdu k Malfoyovi."
„To nebyla otázka. Prostě tam půjdeš a basta." Rozkázal.
Chtěla jsem ho v tu chvíli zabít, ale za ty léta vím, že se s tátou nemá cenu hádat.

V krbu jsem řekla srozumitelně "Malfoy Manor" a hodila letax.
Skoro jsem nic necítila, než jsem se nadála, byla jsem u velkého, tmavého sídla.
„To snad není možný." Šeptla jsem a už jsem za sebou viděla otce.

Šli jsme temnou cestou a zazvonili jsme u černých dveří.

Uvítala nás Narcissa. Byla nádherná. Na sobě měla černé šaty a pozvala nás dovnitř.

Bylo to tam hrozně veliké. Nejdřív nás provedla.
Obrovská chodba měla 2 dveře. V prvních byla obří hala se stolem a snad 50 židlemi. Na co to proboha potřebují. Dále jsme ale nešli a pobídla, abychom šli do druhých dveří.

Učinili jsme tak a ocitli jsme se v prostorném, opět tmavém obýváku. Na pohovku by se vešlo tak 10 lidí. Nechápu, na co to potřebujou. Jejich věc.
Poté jsme šli do nudnějších místnosti, jako třeba koupelny, kuchyň, pracovna atd.
V dalším patru jsou jen pokoje, asi 4, koupelna a nějaká zamčená místnost.
Narcissa mi ukázala pokoj. Náhodou to byla nejsvětlejší místnost v sídle. Aspoň někde se nebudu cítit depresivně.

Poděkovala jsem a vybalovala si.

Dole bylo rušno.
„Ahoj Jessico." Pozdravil mě Draco. „Sluší ti to.
„Nech mě být, Malfoyi." Odsekla jsem.
Všichni jen tak koukali.

„Tak já jedu, užij si tady prázdniny." Popřál mi otec.

„Postaráme se ti o ni dobře, Patricu." Ujistil ho Lucius.
„O tom nepochybuji." Usmál se.
„A ty víš, co máš dělat." Pověděl mu Lucius.
„No tak!" Okřikla je Narcissa.
Oba zmlkli a rozloučili se.
Já se s ním nerozloučila.
Nesnáším ho.
                              *****
Tak nakonec jela Jessica k Dracovi a to mnozí z vás určitě čekali :3