Girl Who Believed

5. Kapitola

2.1. 1992

Bylo ráno, brzy ráno. Vlastně ještě byla tma. Šla jsem do společenky, byla jsem zvědavá, jestli tam někdo bude.

„ÁÁ." Zařval Blaise a já nadskočila.
„Ježiši, co se děje?" Zeptala jsem se.
„Lekl jsem se. Jdeš s námi teď hrát flašku? Ostatní přijdou zachvíli.
„Ehm. Dobře."

Bylo nás v kroužku sedm.
Já, Blaise, Draco, Pansy, Daphné, Vincent a Gregory.
„Takhle to děláme každý den." Vysvětlila mi Pansy, kterou jsem moc v lásce neměla, ale vlastně jsem jí moc neznala.

Flaška se točila.
Daphné dává Blaisovi úkol, no to jsem zvědavá. Něco šeptá Dracovi a on se na mě ušklíbne. Já se na něj podívám. „Co je?"

„Takže čokoládo." (Takhle Blaisovi říkali všichni ze Zmijozelu) „Udělej líbačku s Jessicou, nebo se svleč donaha.
Upřímně jsem doufala, že vybere druhou možnost. Ale nevybral. Vybral si mě.

Přistoupil ke mně a já si pomyslela, že to vlastně bude moje první pusa s klukem. Ale je mi jedenáct, bože!

Chytl mě za boky, přitisknul mě k sobě a já cítila motýlky v břiše. Jednou rukou mi odhrnul vlasy z tváře a jeho rty se začali dotýkat těch mých.
Já jsem se odtrhnula asi po pěti sekundách.

„Díky, Daphné, vážně díky. Asi už půjdu."
„Počkej, nechoď!" Zařval na mě Draco a chytnul mě za ruku. „Kvůli mně."
„No.. tak dobře."
Sedla jsem si na své místo a Blaise točil.

Čokoláda dávala úkol Dráčkovi (říkali jsme takhle Dracovi)
Blaise se šibalsky usmál a začal.
„Takže, budeš deset sekund dělat, že je kráska (takhle mi celý Zmijozel říkal, prý jsem nejhezčí dívka ze školy) tvoje manželka."

Daphne se zakuckala a já jsem zvedla obočí, ale přikývla jsem.
Chytl mě za ruku a říkal. „Tak dneska večer jsem nás objednal k máserovi, tak bychom se pak mohli pokusit o dítě."
Já jsem se začala smát a všichni okolo také.
Delfín ne..(Daphne. Nosila hodně modré oblečení a její jméno delfína připomíná)

„Delfíne..." Řekl Draco. „Já tě nechci, tak už můžeš přestat žárlit?"

„Hlavně, že Jessicu chceš."
„Tu chce každý kluk v této škole, Delfí."

Beze slova se slzami v očích odešla.

„To jsi vážně nemusel říkat." Napomenula jsem Draca a běžela jsem za Daphné.

„Delfínko, mě to mrzí, jak se k tobě Drak zachoval."
„Drak?" Usmála se se slzami v očích.
„Teď mu takhle budu říkat, protože nedokáže ocenit tvojí nádhernou krásu."
„Ty jsi kráska."
„Ne, já jsem Jessica."

Moje přezdívka mi ale lichotila. Milovala jsem, když mi takhle někdo říkal. Ale nechtěla jsem to Daph říkat, protože by se zase začala hádat.

Neříkám, že nejsem namyšlená. Podle mě jsem.
Prošla jsem předčasnou pubertou. Moje prsa už jsou větší než mají ostatní děti. Moje postava se mi celkově líbí.
Avšak nejvíce se mi líbí moje vlasy.
Dlouhé, jemné, kudrnaté a lesklé.
Obličej mám také pěkný.

„Pojď. Jdeme snídat." Řekla jsem jí.
***
Takže je tu po dloouhé době další kapitola! <3 Teď jsem se více starala o Dramione Story, takže taak❤️