,,nechala sis od něj ublížit" zašeptal a posadil se vedle mě. ,,Zayne..." čekala jsem, že mě podvede spíše on, než Louis. Louis byl vždy takové nevinné štěňátko... ,,pojď ke mně" objal mě, čemuž jsem se nebránila. Potřebovala jsem objetí. Jeho objetí. Hodně se změnil. Vážně za to asi mohla Mel. Počkat! ,,kde máš Mel?" zvedla jsem hlavu. ,,má ji Niall dole" kdykoliv jindy by mě políbil. Znala jsem ho na to dost dobře. Avšak v tu chvíli mě jen pohladil po tváři. ,,jak se stalo, že máš z ničeho nic dítě? Vždyť..." ,,já vím" přerušil mě. ,,neplánoval jsem to. Nechtěl jsem dítě po tom, co jsem ho mohl mít s tebou. Až do poslední chvíle jsem doufal, že moje nebude, ale teď jsem za ni rád" zasněně se usmál. Bylo to roztomilé. Konečně byl šťastný.
,,můžeš si ji nějak uklidnit? Už břečí strašně dlouho" vešel do pokoje Louis s Mel v rukou. Natáhla jsem k němu ruce, takže mi ji dal a zase odešel. ,,copak je, princezno?" pohladila jsem ji po zádech a nechala ji, aby si lehla na mé rameno. ,,chybí mi maminka" zmrzla jsem a podívala se na Zayna. Sledoval mě a když si všiml, že se na něj dívám, tak si Mel vzal. ,,zlato, maminka tu není" bylo roztomilé, jak s ní mluvil, ale děsilo mě, že na mě stále koukal. ,,chci aby se vrátila" říct mi tohle mé dítě, tak bych to nezvládla. Její maminka zemřela... Nevydržela jsem to, zvedla se a odešla. Bylo mi z toho ještě víc smutno...
Se Zaynem už jsme toho měli hodně za sebou. Ať to dobré, nebo špatné, takže jsem byla hrozně ráda, že ho mám u sebe. To on byl ten, který o mně toho věděl nejvíc. ,,Mel, zlatíčko, co by sis dala?" vzala jsem si ji do náruče v kuchyni. ,,já jím všechno co udělá tatínek" protřela si rukama oči. ,,já něco udělám" protáhl se kolem mě Zayn a poslal mě i s Mel do obýváku. Nebránila jsem mu, protože jsem spíše chtěla být s malou. Chyběl mi Freddie... Mel mi ho mohla aspoň trochu nahradit. Byla jsem s Freddiem už od narození a teď jen tak zmizím... Nedokázala jsem si představit, jak to bere Freddie. Byla jsem pro něj mámou... Bylo mi ho líto a nechtěla jsem se ho vzdát jen kvůli Louisovi. Freddie nemohl za to, že mě Louis podváděl..
,,chceš o tom mluvit?" lehl si na můj klín Niall. ,,vrátil se po takové době a ještě k tomu s dítětem" zvedl ke mně oči. Pohladila jsem ho po vlasech a pousmála se. Niall pro mě vždy byl na prvním místě. Vždy poznal, že mi něco je, že mě něco trápí, že potřebuji pomoc. Už dlouho byl můj nejlepší kamarád i přes to, že byl tak dlouho ve vězení. ,,je to divné, protože i já s ním mohla mít dítě, ale jsem ráda, že mu konečně došlo, že se musí usadit" bylo toho mnohem víc, na co jsem myslela. Když mi řekl, že je Mel jeho, tak mi poskočilo srdce a trochu mě to i zamrzelo. Musela jsem myslet na to, jak by to dopadlo, kdybych o děťátko nepřišla. Zůstal by Zayn? ,,nemůžeš mu dávat pořád za vinu, že odešel, Meg. Nechtěl, aby ti někdo ubližoval. Ubližovali ti jenom kvůli němu. Věděl, že se o tebe postaráme. Určitě ho to mrzí" zvedl se z mého klína a objal mě. Už dávno jsem Zaynovi jakž takž odpustila. Pochopila jsem, proč to dělal, ale stále mě to mrzelo. Doufala jsem jen v to, že se vážně usadí a nebude nikam utíkat. A ještě k tomu s dítětem.
,,co děláš?" nahl se nade mě Zayn, když jsem seděla v kuchyni a vybírala si nějaký byt, kam bych se mohla odstěhovat, abych neoxidovala u Nialla. Všichni kluci byli u něj a chystali se k obchodu. Jen Louis chyběl. Freddie tu taky nebyl, takže jsem usoudila, že s ním musel zůstat doma. Chtěla jsem vidět aspoň malého... ,,hledám si byt. Nemůžu být tady" hlavně to bylo kvůli Louisovi. Vždy se scházeli u Nialla nebo Harryho a já ho nechtěla potkat. ,,kluci musíme jet!" zakřičel na celý dům Liam. ,,měl bys jít, nebo jim budeš scházet" cítila jsem se v jeho přítomnosti nesvá. ,,já nikam nejdu" cože? ,,vysvětlím ti to jindy" zvedl se od stolu a odešel z kuchyně. Byla jsem mimo. Proč nešel k obchodu? Vždyť je to jeho povinnost.
Večer zůstali děti na mně. Mel jsem uložila dříve a Beara až po té, co si udělal úkoly. Nikdy jsme mu s klukama neřekli, kam doopravdy chodí. Nemohl to vědět. Byl na to moc malý. Zayn zmizel chvíli po tom, co kluci, ale vrátil se. Sice pozde večer, ale vrátil se. ,,myslel jsem, že už budeš spát" skočil vedle mě na sedačku. ,,nikdy nejdu spát dřív, než se kluci vrátí, nebo aspoň nedají vědět, že to mají za sebou a že jsou v pohodě" vždy jsem se o ně bála. Byli jako malé děti. Hrozné. Jen chapavě kývl a dál se neptal. On byl úplně stejný. Taky jsem se o něj bála. Vždy a pořád. ,,proč jsi s nimi nešel?" vrtalo mi to hlavou celou dobu, co byl pryč. ,,odstoupil jsem z mafie. Byl jsem tam od mala, takže táta na mě zanevřel. Nechce mě už vidět" nikdy neměl svého tátu rád, takže jsem i věřila v to, že za to byl rád. ,,proč jsi odešel? Kvůli Mel?" až když jsem vyslovila první otázku mi došel důvod jeho odstupu, takže abych nevypadala, že jsem úplně blbá, tak jsem se radši doplnila. ,,hlavně kvůli ní" a ty další důvody?
K tomu tématu už jsem se radši nevracela. Chtěla jsem to vědět, ale nechala jsem tomu radši čas. Kdyby mi to chtěl říct, tak by mi to řekl hned. ,,prosím" zkoušel to dál, ale já se snažila být neoblomná. ,,já nemůžu. Nedokážu to. Už znovu ne, promiň" mrzelo mě to. To všechno. Řekla jsem si, že už nikdy nebudu taková, jako dřív. Že si nebudu brát všechno tolik k srdci a dělat ze sebe takovou "chudinku". Byla jsem zcela jiná.
