,,Meg, mrzí mě to, vážně. Odpusť mi" chtěl mě vzít za ruku, ale já odstoupila. ,,nech mě být, Louisi. Tohle ti neodpustím. Nikdy" štval mě, strašně mě štval. Jen pohled na něj mi připomněl, jak moc mi ublížil. ,,Megan, zkus to se mnou ještě. Miluju tě" prosím ne. Dělal mi to ještě těžší, ale já nemohla. Ne když mě podvedl. ,,kdybys mě miloval, tak mě nepodvedeš" snažila jsem se být silná, ale slzy se mi hrnuly do očí. Tak moc to bolelo. ,,Louisi, nech ji" dal mu ruku na rameno Zayn. ,,ty se do toho neser. Co si o sobě vůbec myslíš? Vrátíš se po tolika letech a myslíš si, že ti všechno patří. Včetně Megan. O co ti kurva jde?!" zakřičel na něj a odstrčil ho. ,, uklidni se. To ty sis to u ni posral, tak nebuď hnusný na ostatní. Nic si nepřivlastňuju a už vůbec ne Meg. Je to dávno, co jsme spolu něco měli. Miluje tebe a já ti ji brát nehodlám. Ale dobrý pocit je aspoň to, že já ji na rozdíl od tebe nepodvedl" ryl do něj, dával mu to sežrat, což neměl dělat. Louis byl naštvaný- hrozně moc naštvaný. ,,Louisi!" stoupla jsem si před Zayna, když ho uhodil. ,,vypadni" bylo to o kousek. Kdybych stála trochu vlevo, tak od něj taky dostanu ránu. Nebylo to mířené mně, ale Zaynovi. ,,už mi za nic nestojíš" věnoval mi poslední pohled a odešel. Snažila jsem se udržet slzy a otočila se k Zaynovi. Tohle bolí...
S Niallem jsem skoro celou noc zůstala vzhůru a ze všeho se mu vyzpovídala. Už dlouho jsem to potřebovala. Bolelo mě to. To všechno, co se stalo s Louisem. Některé části jsem ale musela vynechat... Nemohla jsem mu říct úplně všechno... ,,Meg pojď se najíst" probouzel mě Niall. Nechtěla jsem vstávat. Chtěla jsem jen ležet v posteli a promyslet si, co bude dál. Louisovi jsem nehodlala odpustit, ale mrzelo mě to... ,,Nialle, prosím nech mě. Chci zůstat v posteli" nechtěla jsem ze sebe dělat chudinku, ale vždy, když jsem si vzpomněla na Louise nebo Freddieho, tak se mi chtělo brečet. ,,fajn, jak chceš" odešel z pokoje. Nezněl naštvaně, zněl spíš vesele a pochopila jsem to až se vrátil. Nesl s sebou jídlo. Objednané, jak jinak. ,,a já už si myslela, že jsi dělal jídlo ty" zasmála jsem se, když si sedl vedle mě s notebookem a já si lehla na jeho hruď. Nebýt to můj nejlepší kamarád, tak vypadáme jako dokonalý pár. ,,to bych všechno podpálil" objal mě kolem ramen a hladil mě po paži. Měl pravdu. Jako kamarád byl dokonalý, ale jako kuchař příšerný.
,,Zayn mi řekl o tom, že si hledáš něco svého" zabrousil do jiného tématu během filmu. ,,než začneš mluvit. Meg, já tě mám rád a chci, abys tu zůstala. Vážně tě tu chci" bylo to od něj hezké, ale nemohla jsem být stále u něj... ,,jsme stále spolu už od střední a ty dva roky už nechci prožít znovu. Ty chceš pryč jen abys nepotkávala s Louisem, nemám pravdu?" ne úplnou. ,,Ni, nemůžu být stále u tebe, o tohle tu jde" chtěla jsem mu být nablízku, co nejvíc. Ani já nechtěla, aby se ty dva roky, co byl ve vězení opakovaly a kdybych se odstěhovala, tak bychom se vídali málo a to ani jeden z nás nechtěl... ,,nechám to na tobě, ale chci, abys tu zůstala" políbil mě do vlasů a pak se lépe uložil v posteli. Tohle bude ještě těžké rozhodování.
Probudil mě křik zespodu. Líně jsem se zvedla a sešla dolu. V obýváku stál rozzuřený Zayn naproti Niallovi s Liamem. Malá Mel ke mně hned s pláčem přiběhla, takže jsem si ji vzala do náruče. ,,neplakej princezno" hladila jsem ji po zádech a odnesla ji do kuchyně, aby ten křik neslyšela. I přesto šel slyšet. ,,ploč tatínek kžičí?" protřela si oči, když jsem ji posadila na jídelní stůl. ,,křičel jen když jsem naposledy viděla maminku" rozplakala se ještě víc. Co se sakra stalo? ,,zlatíčko" vzala jsem si ji zase na ruce a hladila ji po zádech. ,,tvůj tatínek si musí jen něco vyjasnit, nic se neděje" já sama jsem nevěděla co se děje, ale musela jsem ji nějak uklidnit. ,,já prostě nikam nejedu a konec!" ozval se Zayn z obýváku a pak jsem slyšela bouchnutí dveří. Vážně tu nechal dítě jen tak?! Klesnul tím u mě. Sice věděl, že se o ni někdo postará, ale stejně! Jak si to mohl dovolit?
,,vím kde by mohl být, nechte to na mně. Postarejte se o Mel, spí u mě. Ni, můžu si půjčit auto?" Zayn se během dvou hodin nevrátil a já se o něj začala bát. Měla jsem pár míst, kde by mohl být. Zkoušela jsem mu volat, i kluci, ale měl vypnutý mobil. ,,mám ho v garáži, klíče jsou na botníku. Nemám jet s tebou?" starostlivý, jako vždy. ,,ne, zvládnu to" můj strach z aut zmizel. Díky Louisovi. ,,já už budu muset taky jet. Musím za Bearem" zvedl se Liam a oba jsme odešli z domu. Tohle bude ještě dlouhé hledání. Nevěděla jsem kde bude určitě, ale něco jsem musela dělat, jinak bych se z toho zhroutila. Stále jsem ho měla ráda i přes to všechno...
Zkusila jsem hrob jeho mamky, naše místo, jeho oblíbený bar, okruh, na kterém jezdil nejvíce závodů, prostě všechno, ale nic. Nikde nebyl. Jako kdyby se po něm slehla zem. Snažila jsem se mu i volat, ale stále měl vypnutý mobil. Doma jsem se ptala Nialla, o čem se hádali, ale nechtěl mi nic říct. Pomale jsem vzdávala snad vše, o co jsem se snažila. ,,Meg netrap se, prosím. Nemůžu ti to říct... Budeme muset pryč, to jediné ti můžu říct" pohladil mě po tváři. Chtěla jsem jít k sobě do pokoje, ale nenechal mě. Hrozně nutně se mnou totiž musel probrat mé stěhování. Jestli se bude konat, nebo ne, jsem nevěděla ani já sama. Chtěla jsem být nablízku Niallovi, ale nešlo to. Nemohla jsem být stále závislá na někom z kluků. Musela jsem se osamostatnit...
Byla jsem hrozně unavená, z toho všeho, ale nemohla jsem spát. Stále mi hlavou létaly myšlenky. Různé konce, různé situace, prostě všechno. Šla jsem dolu, abych se aspoň trochu odreagovala, aspoň chůzi, a zůstala tam. ,,co..."
