,,já už to tam nedokázal vydržet, Meg. Je to tam hrozné. A stýskalo se mi" poslední větu zašeptal. To si myslel, že ho neuslyším? ,,Louisi byl jsi tam, aby ses vyléčil a ne abys během dvou týdnů zdrhnul" nelíbilo se mi, že to vzdal tak brzo. Tohle nebyl Louis... ,,já vím, ale taky vím, že už drogy brát nebudu. Už jenom abych se tam nemusel vrátit" prosebně se na mě podíval. Z nějakého důvodu jsem mu nedokázala věřit. Nechtěla jsem, aby do toho spadl, ale to už bylo na něm... Rozhodnutí co bude s Freddiem bylo na něm. Kdyby nadále bral drogy, klidně bych si ho vzala k sobě. ,,najdu ti syna" zvedla jsem se, ale on mě stáhl zpátky na sedačku. ,,Meg všechno co se stalo mě mrzí. Nechci aby byl Freddie bez tebe. Chybíš mu. I mně. Pořád tě miluju a jsem debil, že jsem tě nechal odejít" to jsi. Chtěla jsem mu dát facku, křičet na něj a všechno mu vyčíst, ale nedokázala jsem to. Měla jsem ho ráda, ale nemilovala jsem ho... A pochybovala jsem, jestli ještě někdy budu. ,,nezakazuj Freddiemu se se mnou vídat" rychle jsem se zvedla a odešla. Nedokázala jsem se s ním bavit. Nechtěla jsem mu ublížit.
,,zlatíčko" vzala jsem si Freddieho do náruče, když jsem ho našla skákat po Zaynově posteli se Zaynem v ní. Haha, srandičky. ,,hádej kdo přijel" věnovala jsem Zaynovi jeden pohled a s Freddiem odešla dolu za Louisem. ,,táta!" vykřikl a hned se k němu rozběhl, když jsem ho položila na zem. Bylo to roztomilé. Tak rád ho vždy viděl. Nikdy totiž nevěděl, kdy zase odjede a kdy se vrátí. Vždy z toho měl noční můry, chudáček malý... Louis se na mě podíval, ale já pohledem hned uhnula. Viděla jsem tu lítost v jeho očích. ,,kdo přij..." zarazil se Zayn v půlce věty, když viděl Louise. Odfrkl si a odešel. Mrzelo mě, co se stalo s jejich přátelstvím. Byli nejlepší kamarádi a teď se nenávidí. ,,Ni?" zastavila jsem ho, když měl namířeno do kuchyně. On se na mě otočil a zářivě se usmál. Naznačila jsem mu hlavou, aby šel do obýváku a jemu úsměv hned zmizel. Asi nevěděl co tam má čekat, ale když viděl Louise, tak ho šel hned obejmout. Tohle byla reakce, kterou měl udělat i Zayn...
Zůstala jsem sama v Niallově domě. Byl konec víkendu a já neměla co dělat. Niall odjel oznámit otci své rozhodnutí, které neřekl ani mně. Nevěděla jsem, jestli to tedy přijme nebo ne. Snažila jsem se vypadat jako že je mi to jedno, ale nebylo. Nikdy mi to nebylo jedno... Měla jsem hodně času na přemýšlení, což nebylo vůbec dobře. Ještě víc jsem se totiž do svých myšlenek zamotala... Nevěděla jsem co dělat. Nechtěla jsem ublížit ani Zaynovi, ani Louisovi. Oba jsem měla ráda, ale... Co kdybych k Zaynovi cítila něco víc? Prohloubilo by to nenávist Louise a Zayna s to jsem nechtěla. Chtěla jsem je zase dát dohromady. Tak, jak to bylo dřív. Dřív, když jsme byli rodina. Rodina se má rozrůstat a ne aby z něj lidé odcházeli. Také jsem myslela na to, jaké to bude s dítětem a na obě možnosti, koho by to mohlo být. Kdyby to bylo Louise, nevrátila bych se k němu. To jsem věděla stoprocentně.
,,Zayne" oslovila jsem bruneta přede mnou a počkala, až se na mě otočí. ,,Meg" usmál se na mě a objal mě. Potkala jsem ho ve školce, když jsem přijela pro Freddieho. Už to byla nějaká doba, co jsem ho neviděla. ,,Meg!" skočila na mě malá Mel a taky mě objala. ,,hned zavolám Freddieho" usmála se na mě učitelka dětí a zase zmizela ve dveřích. ,,na víkend budeme zase u nás, tak přijďte" pohladila jsem malou po vláskách a usmála se na Zayna. Ten přikývl, vzal si Mel, políbil mě na tvář a odešel. Něco se mi na něm nezdálo. Byl nějaký smutný a tričko s dlouhým rukávem, co měl na sobě a které nikdy nenosil, tomu moc radosti nedodalo. Působil na mě depresivně. Něco se mu muselo stát. ,,ahoj broučku" vzala jsem si do náruče Freddieho, co ke mně přibehl a tak jsem neměla čas dál myslet na Zayna.
Niall chtěl, aby šli všichni na víkend k nám, aby oznámil, co bude dál s gangem a vším. Doufala jsem, že se rozhodl správně. ,,Zaynie co se děje?" sedla jsem si vedle něj na terasu a dala si hlavu na jeho rameno. Trápilo mě ho vidět talhle. On mě vzal za ruku a lehce po ní přejížděl palcem. ,,nelíbí se mi, jak jsi zvážněl a začal nosit trička s dlouhým rukávem" zatahala jsem druhou rukou za lem trička, co měl na zápěstí. Už se ani neusmál. ,,mně se zase nelíbí jak na mě lidi koukaj, když jdu někam s Mel. Ty tetování ze mě hned dělají špatného člověka a já chci, abych byl dobrý táta, což nemůžu, když..." utnul se a zajel si rukama do vlasů. ,,Zayne dobrý táta jsi i tak. Nejde o tetování" vzala jsem ho za ruku, vytáhla mu rukáv a začala mu prstem přejíždět po tetováních. Tetování sice dělalo špatný dojem, ale nemohlo se podle nich soudit. Zayn byl dobrý otec a nemohlo to změnit ani tetování, která i tak byla tak krásná. ,,neřeš ostatní lidi. Ty sám musíš vědět, že jsi dobrý táta" políbila jsem ho do vlasů a odešla. Měl by si sám nechat projít hlavou má slova.
Když Zayn přišel za námi do obýváku, děti už spaly. Věnoval mi lehký úsměv a sedl si naproti mně. Dnes slíbili, že nebudou pít. ,,takže..." začal Niall a přitom koukal do země. Celá jsem se napnula, čehož si všiml jediný Liam, co seděl vedle mě. Objal mě kolem ramen a přitáhl si mě blíž k sobě. Všichni jsme sledovali Nialla jako ostříži. Nikdo asi nevěděl, co od něho čekat. Hodně mi na jeho rozhodnutí záleželo. ,,byl jsem u táty" zabloudil pohledem ke mně, ale hned zase uhnul. Nevěděla jsem co to znamená, ale dost mě to rozhodilo. Nelíbilo se mi, jak se na mě podíval. ,,dostaň to už ze sebe!" zavrčel na něj Harry a poposedl si. Byl nevrlý stejně jako já. ,,dostal jsem ze sebe to, co jsem chtěl" a to je co?!
