Muž se pomalu otočil a já oddělala nůž. ,,Zayne!" chtěla jsem ho obejmout, ale dítě v jeho náruči mi to znemožnilo. ,,co to..." nedokázala jsem mluvit. Jenom jsem zírala na holčičku v růžových šatičkách. ,,potichu, právě usnula" zašeptal a pohladil ji po tmavých vláskách. ,,je... je tvoje?" pohladila jsem ji taky po vláskách. Byla nádherná. Nevěděla jsem, jestli si přeji, aby jeho byla, ale byla jsem šťastná z neznámého důvodu. ,,jo. Je to složité, vysvětlím ti to jindy. Harry o mně ví. Potřebuju spánek" zašeptal a usmál se na mě. Stále měl ten jeho neodolatelný úsměv. Co to melu? ,,jasně" byla jsem trochu mimo. Vážně má Zayn Malik dítě?
Ráno mě vzbudil brek nějakého z dětí. Po příchodu do "dětského" pokoje jsem zjistila, že je to ta malá od Zayna. Byly ji tak dva roky. Vzala jsem si ji do náruče a odešla z pokoje, aby mohli Bear a Freddie ještě spát. Vzala jsem malou dolů a uklidnila její pláč. Chvíli mě pozorovala a pak se přitulila k mojí hrudi. Musela se vylekat, protože mě neznala. ,,tak co by sis dala, zlatíčko?" oči měla rozhodně po Zaynovi. Ty bych poznala kdekoliv. ,,kakao plosím" byla roztomilá. Byla jsem zvyklá dělat různé věci s dítětem v ruce, takže mi to nedělalo problém.
,,dobré ráno" políbil mě na tvář Liam a pak se zarazil při pohledu na malou. ,,Zayn přijel a přivezl sebou dáreček" obeznámila jsem ho se situací. ,,uhm... Dobře. Mám hodit Freddieho do školky, když povezu Beara do školy?" byl z toho stejně mimo jako já. Kdo by taky nebyl, že? ,,to bys byl hodný" usmála jsem se na něj. ,,došel bys kluky prosím vzbudit? Já zatím nachystám snídani" zvedla jsem se od malé od stolu a pustila se hned do práce.
Liam s klukama odjel, kluci ještě spali, takže jsem byla s malou sama. ,,jak se jmenuješ?" podívala se na mě malá. Mluvila krásně na to, že byla tak malá. Někdo s ní musel mluvit každý den, protože snad žádné dítě nemluví tolik a tak hezky, když jim je tak málo. ,,Megan. Jak se jmenuješ ty, princezno?" pohladila jsem ji po vláskách. ,,Melanie. Podle maminky. Už je v nebíčku" podívala se do stropu. Vyvedlo mě to z míry ještě víc. ,,Mel" ozval se obývákem hlas Zayna. ,,tati!" vykřikla Mel a rozběhla se za ním. Neuměla dokonale běhat, ale nespadla. Obdivovala jsem to. Dokázal tohle všechno Zayn? To on ji všechno naučil? Byli spolu roztomilí. ,,promiň, jestli tě vzbudila" podíval se na mě Zayn. ,,to je v pohodě" usmála jsem se na něj. Byla jsem zvyklá od Freddieho. Jednu dobu se mu zdály noční můry a budil mě stále. ,,dobré ráno" přišel do obýváku polonahý Louis v závěsu Nialla. Přišel ke mně a něžně mě políbil. Samozřejmě, že si všiml Zayna. Vsadila bych se, že to dělal z části kvůli němu. Když se ode mě odtáhl, tak jsem se podívala na Zayna. V náručí držel Mel a zíral na nás.
,,máme hodně věcí na probrání" sedl si vedle mě Zayn. ,,proč jsi mi nenapsal, že máš dítě? Proč jsi tak dlouho nepřijel?" začala jsem hned. ,,nechtěl jsem, abys myslela na to naše. Já sám jsem o tom do nedávna nevěděl. Nemohl jsem přijet. Stalo se hrozně moc věcí" nevypadal na to, že se o tom baví rád. ,,hrozně jsi mi chyběl" zašeptala jsem. Možná že jsem si to nechtěla přiznat, ale byla to pravda. ,,pojď ke mně" přitáhl si mě do objetí. ,,taky jsi mi chyběla" políbil mě do vlasů a přitiskl si mě blíž k hrudi. Jeho objetí mi hrozně moc chybělo. Ať jsme spolu měli cokoliv... Vždy pro mě hodně znamenal. Louis se objevil ve dveřích, ale při pohledu na nás zase odešel. Nechtěla jsem se od Zayna odtahovat. Čtyři roky jsem ho neviděla. Aspoň takhle jsem si to chtěla vynahradit.
,,Louisi, sakra přestaň! Začínáš mě s tímhle štvát. Zayna nemiluju. Říkám ti to pořád. Nebuď blbý" vyjela jsem na něj, i když jsem se držela. Nešlo to takhle dál... ,,nevypadá to tak. Od doby co se vrátil jsi jenom s ním. Nebo s jeho frackem" trochu mě ranilo, že Mel nazývá frackem... Vždyť i o Freddieho jsem se zajímala, i když jsem v podstatě nemusela. ,,přeháníš to. Zayna jsem neviděla čtyři roky. Chyběl mi" věděla jsem, že je žárlivý, ale až takhle? ,,Megan, ublížil ti" trápilo ho to stejně jako mě, ale Zayn byl stále součástí mého života. ,,pořád mi na něm záleží, Loui" asi jsem přikládala do ohně, ale nechtěla jsem mu lhát. ,,musím s klukama pryč. Zůstaneš tu s nim. Prosím, věřím ti, neskutečně moc, ale ať se nic nestane" políbil mě na čelo a rychle odešel z pokoje. Vážně si myslel, že bych ho podvedla? A ještě k tomu se Zaynem?!
Se Zaynem jsme si sedli do obýváku, když odpoledne uložil Mel ke spánku. ,,slyšela jsem, že její mamka umřela" nechtěla jsem to vytahovat, ale chtěla jsem se dozvědět víc o tom, jak to bylo s Mel. ,,jo. Proto ji mám u sebe. Přišla za mnou s dítětem v ruce. Nechal jsem udělat testy a vážně je moje. Když pak umřela, tak jsem musel zmizet. I s Mel" nechtěla jsem se ptát na to co se stalo její mamce. ,,musel jsem se začít chovat zodpovědně a jako otec. Žádný holky, žádný chlast, nic. Sice ji mám u sebe jenom necelý rok, ale změnilo mě to. Stejně jako ty" bylo to hezké, ale bylo mi ho trochu i líto. ,,za chvíli ji budou tři roky. Chtěl jsem, aby poznala moji rodinu, vás" jak dojemné. Přisedla jsem si blíž k němu a dala si hlavu na jeho rameno. Chyběly mi chvilky s ním.
,,musím pro Freddieho" zvedla jsem se ze sedačky, na které jsme stále seděli. ,,chceš vzít? Stejně musím zapsat Mel do nějaké školky" zarazila jsem se a otočila se na něj. ,,počkej... Takže jsi rozhodnutý, že tu zůstaneš?" překvapilo mě to. Nečekala jsem, že na něco takového vůbec myslí. ,,jo. Musím se s Mel někde usadit. A chci vám být co nejblíže. Konečně" byla jsem na něj pyšná. Vážně se změnil... K lepšímu. ,,takže už nikdy nezmizíš?" nechtěla jsem aby někam jezdil. Chtěla jsem ho mít u sebe už napořád. Znamenal pro mě hodně, ale jen v kamaradském směru. Prioritou pro mě byl Louis...
