,,Meg mě hrozně mrzí, že jsem se dál nezajímal o svoji rodinu po tom všem. Ale nechtěl jsem už nikoho vidět, když mě rodiče takhle odepsali. Ty jediná jsi mi chyběla, ale nemohl jsem. Byla jsi malá a já už nechtěl rodiče nikdy vidět. Nikdy" Mrzelo mě vše, co říkal a věděla jsem, že to je pravda, ale stále jsem byla zaskočená tím, že žije. Stále jsem na něj vzpomínala, ale jako na někoho, koho už nikdy neuvidím. Na někoho, kdo je mrtvý. A teď jsem se musela vyrovnat s tím, že žije. Že sedí přede mnou a mluví se mnou. Po takové době. ,,měl jsi se aspoň ozvat. Aspoň mně. Já bych nikomu nic neřekla a nemusela bych tak dlouho žít v tom, že jsi mrtvý. Víš jak mi bylo?" ruce se mi třásly. Necítila jsem se vůbec ve své kůži. Jako kdybych se převtělila do těla někoho jiného a žila jeho příběh, jeho život. ,,chápu to. Chápu tvoje výčitky a mrzí mě, že jsem se tak dlouho skrýval. Nechtěl jsem to takhle, ale mohli za to rodiče. Omlouvám se ti"
Vyslechla jsem si mnoho jeho omluv, výmluv a všeho možného. Trochu jsem mu nevěřila všemu, co mi řekl. Vše, co prožíval... Nebylo to reálné. Určitě ne všechno. Bylo to až moc zapletené. Nemohl z těch všech sraček dosáhnout toho, co měl teď. Měl dům, vlastní život a spoustu věcí za sebou. Nemohla být náhoda, že se setkal zrovna se Zaynem. Někdo tam nahoře to musel chtít. Možná, že jsem začala věřit na osud. ,,už zavolám Zaynovi. Potřebuju domů. Všechno vstřebat a tak" zvedla jsem se ze sedačky. Nechtěla jsem na něj být nepříjemná. Byla jsem na něj naštvaná. Měl se mi ozvat. Aspoň mně, když už nechtěl vidět rodiče... Ani nevěděl o tom, že táta umřel a smutek, v jeho očích, když jsem mu to řekla jsem vážně vidět nechtěla... ,,Meg. Nechci aby sis o mně myslela bůh ví co špatného. Omlouvám se ti a slibuju, že se ti už budu věnovat. Budu stát při tobě kdykoliv, kdy budeš potřebovat. Tak, jak jsem to měl dělat doteď, ale nedělal jsem to" bylo to od něj hezké. To, jak se staral, bylo roztomilé, ale já jsem mu to nedokázala jen tak věřit. Nešlo to...
,,Zayne proč? Proč zrovna teď? Ve chvíli, kdy se mi všechno hroutí? Žila jsem v tom, že je mrtvý a ty se vrátíš, máš dítě, chováš se úplně jinak a ještě mi představíš mého bratra. Na co js myslel? O co ti jde?" Byla jsem hysterická, ale z toho, co se dělo v poslední době jsem byla přecitlivělá. Nešlo mi do hlavy, proč se to děje zrovna mně... ,,promiň mi to. Nemyslel jsem to zle, jenom jsem ti nechtěl už nadále lhát. A za tím, že jsem se vrátil je mnoho dalších věcí, který... Změnila mě Mel. Ta starší. Hodně mi připomínala tebe. Byla hodná, milá, dokonalá a chtěla pro mě jen to nejlepší, tak jako ty. Chodil jsem s ní... Asi měsíc, ale pak jsem dostal tvrdou facku od života a uvědomil jsem si, že nemiluju ji, ale tebe. Nikdy jsem nemiloval nikoho jiného krom tebe. Tohle mi vždycky říkala máma. Když najdu holku, která pro mě bude dokonalá, tak ať ji nenechám odejít, jenomže já jsem debil a utekl jsem... Chtěl jsem se s Mel rozejít a vysvětlit ji to, ale vytáhla na mě to, že je těhotná a já nemohl couvnut. Nejsem kretén, musel jsem se vzchopit a postarat se o ně. Všechno bylo v pohodě, sice jsme spolu nežili a potom už ani nechodili, ale vídali jsme se. Už kvůli malé. Vyrostla a byla hodně samostatná. Chtěl jsem odejít, vrátit se sem, ale s Mel se dál vídat, ale... Moje minulost v mafii mě dostihla a Mel... Zabili. Musel jsem zmizet i s malou, aby neublížili i ji. Je mi jasné, že nás stejně někdy najdou, ale musel jsem za vámi. Vy jste jediní, co mi zbyli" bylo mi z toho do breku. Nemohla jsem uvěřit tom, že si musel tohle prožít. A ještě k tomu s dítětem... Chudáček Mel. Bála jsem se, co dalšího se s nimi bude dít, ale myšlenky mi stále utíkaly k něčemu jinému. Miluje mě. Stále a pořád mě miluje.
,,Nialle" zašeptala jsem do ticha pokoje. Byla už noc, když jsem přijela domů. Nechtěla jsem být pokoji sama. Musela bych myslet na všechno, co se stalo a to jsem nechtěla. Potřebovala jsem mluvit s Niallem, ale respektovala jsem, že chce spát. Musela jsem. Musela jsem počkat do rána, ale lehnout jsem si k němu mohla, nebo snad ne? ,,Meg, jsi zpátky. Pojď ke mně" zachraptěl a posunul se na posteli. Lehla jsem si čelem k němu a zavrtala mu nos do hrudi. Tohle jsem potřebovala. Objetí. ,,Nialle já..."
