Všichni jsme odjeli. Nechali jsme všeho a prostě jen tak zmizeli. Už jsem chápala, jak to bylo pro Zayna snadné. Ne psychicky, ale fyzicky. Všechno se zhroutilo jen kvůli Liamově odmítnutí obchodu. Byla jsem na něj pyšná, že se dokázal vzepřít a říct svůj názor, ale nesnesla jsem to, že jsem musela pryč. Dlouho jsem byla naštvaná a smutná, ale po čase se všechno uklidnilo. Muselo, když jsme se dohodli, že už tam zůstaneme natrvalo. Niall trval na tom, abych byla zase s ním a nakonec se k nám na nějaký čas přidal i Liam. Byla jsem šťastná, že vidím Beara každý den, ale když se mi narodila malá Lily, tak jsem si našla svůj byt. Se Zaynem jsme stále udržovali vztah-nevztah. Když jsme měli potřebu, dopřáli jsme si jakousi protislužbu, ale nikdy jsme se dohromady nedali. I když jsme k sobě chovali city, tak nikdy nebyly tak silné jako kdysi, když jsme si spolu začali. Oboum nám to vyhovovalo a nehodlali jsme to měnit. Ani jeden jsme se nechtěli vázat. Už jen kvůli dětem. Bylo to tak pro všechny lepší. Lucas, můj bratr, už se mi nikdy neozval. S nikým z rodiny jsem nebyla v kontaktu a upřímně- bylo mi bez nich lépe. Nikdo mi nemohl rozkazovat. Jsem volná.
Nikdy jsem si nemyslela, že se můj život bude ubírat takovým směrem. Všechno to drama, 'hry' na schovávanou, nejednou zlomené srdíčko, ale i skvělá přátelství a rodina v jiné podobě, než je ta tradiční. Za některé etapy života jsem byla neskutečně vděčná, ale vděčnější jsem byla za ty bolestné. Bez těch bych totiž nebyla takový člověk, kterým jsem začala být poté, co se do mého života přifařili kluci. Bez nich bych totiž byla nic. Byla bych nicka, která uklizí dům své matky a nedokáže se jí vzepřít. Už kdysi jsem se smířila s tím, že umřu sama, s koštětem v ruce jako služka mých sester, či matky, protože jsem věřila tomu, že ta ježibaba nikdy nezemře. Je hrozné takhle mluvit o své matce, ale to byla jen maličkost oproti tomu, jaké peklo mi dělala ze života. Nejradši bych k ní zajela, dokázala ji, jaký skvělý život mám a jak dobře se mám bez ní, ale neměla jsem zapotřebí, aby se o mě nadále zajímala a já ji hlavně už nikdy v životě nechtěla vidět. Ihned bych ji prohodila s tátou. Udělala bych vše pro to, aby táta žil. Po něm mi zbyla jen vzpomínka v podobě tetování. Každým dnem jsem na něj vzpomínala. I on měl zásluhu na tom, jakým člověkem jsem byla. Otevřel mi oči a ukázal mi úplně jiný pohled na svět.
Vlastně jsem byla vděčná všem lidem, co se mi mihli životem. Nevěděla jsem, jak skončím, ale měla jsem jistotu, že ať se děje cokoliv, můžu se obrátit na kohokoliv z kluků. Byli mou oporou při všem. Každému bych přála mít někoho takového. Pravé přátelství je totiž to nejlepší, co vás může v životě potkat.
Tak a je tu konec 🥺
Na začátku bych netušila, že napíšu 4 díly. Neuvěřitelné. Takhle daleko bych nikdy nebyla bez vás, čtenářů ❤️
Všem moc děkuju a doufám, že jste si čtení této knížky užili stejně tak, jako ja psaní 🤗❤️
