,,ty ji miluješ slovem. Nechápeš, co je to milovat, Louisi. Ty to nedokážeš. Kdybys ji miloval, tak ji nemlátíš. Kdybys ji miloval, tak bys jí neudělal to, cos ji udělal. Bereš ji jako samozřejmost. Samozřejmost, která se ti postará o dítě, ale kurva, uvědom si, co pro nás Meg dělá. Uvědom si, co pro tebe znamená a už na ni kurva neřvi a nic ji nevyčítej! Ona není ta, co se ti má omlouvat. To ty by ses ji měl omlouvat. Kurva uvědom si..." nedokončil to, protože ho Louis uhodil. Rychle jsem přešla k nim a stoupla si před Zayna. ,,co to do tebe vjelo, Louisi?!" šokovalo mě to. Nečekala jsem, že ho uhodí. Louis se na mě omluvně podíval, ale pak vrátil nenávistný pohled na Zayna. Povzdechla jsem si a otočila se k Zaynovi. Tekla mu krev z nosu, takže si u něj držel hřbet ruky. ,,pojď" vzala jsem ho za paži a odvedla ho z obýváku. Nevypadal naštvaně, čemuž jsem se divila. To spíše já byla naštvaná na Louise. Jak si mohl dovolit ho uhodit za jeho upřímnost?! Na druhou stranu... Od Zayna bylo hodně hezké, že se mě takhle zastal.
,,nezlob se na mě" zašeptal Zayn a nechal se, když jsem mu zaklonila hlavu. Přiložila jsem mu kapesník k nosu a pohladila ho po vlasech. Já bych se měla zlobit? Na něj? Proč? ,,nechtěl jsem se do vás dvou motat, ale nemůžu se dívat na to, jak si tě omotává kolem prstu a... Sere mě to. Nechci, aby tě nějak využíval, nebo tak něco" Louis mě nevyužíval... Pokud šlo o Freddieho, tak jsem byla ráda, když jsem s ním mohla trávit chvilku času. ,,nezlobím se na tebe. Bylo hezké, že ses mě zastal a děkuju ti, jenom už to nikdy nedělej. Pak to dopadá takhle" kývla jsem k jeho obličeji, načež se zasmál. Dala jsem mu pramínek vlasů za ucho, oddělala kapesník z jeho nosu, sklonila se a políbila ho. Netušila jsem proč jsem to udělala, ale v tu chvíli jsem to chtěla. Na rtech jsem ucítila železnou chuť krve. Ignorovala jsem to a nechala ho, aby pokračoval, dokud si vedle nás někdo neodkašlal. Rychle jsem od Zayna odstoupila a otočila hlavu ke dveřím, kde stál Niall s Mel v náručí. Sakra. Cítila jsem, jak se mi do tváři hrne krev. Najednou mi bylo hrozné horko. Niall se na mě ironicky uculil a dal mi Mel do náruče. ,,teď už budeš moje maminka?" už? Chtěla jsem ji odpovědět, ale nezmohla jsem se na slovo. Zarazila mě její slova. Zoufale jsem se podívala na Zayna, ale ten se zvedl a odešel. Dělá si srandu?! ,,uhm ne, princezno" vysoukala jsem ze sebe přes knedlík v krku. Ruce se mi třásly, takže jsem ji radši dala na zem. Niall taky někam zmizel, takže jsem jejím dětským zvídavým otázkám musela čelit sama. Chlapi jsou svině.
Zbytek dne jsem trávila s dětmi, ale večer všichni odjeli, takže jsem zůstala s Niallem sama. Byl donucen mi do podrobna říct jak to probíhalo u jeho otce. Byla jsem na něj pyšná. Postavil se mu, po tolika letech! Sice se s ním pohádal a prý si řekli fakt hnusné věci, ale očividně ho to zase tolik netrápilo. Chtěl mu to říct už dlouho a věřila jsem, že se mu ulevilo, když to udělal. Já mu na oplátku musela říct, co se to dělo se Zaynem. Přiznala jsem se mu, že ho začínám mít víc a víc ráda, ale že se tomu tak trochu braním. Kdyby zase zdrhl, tak bych byla zase smutná a to jsem nechtěla. Nechtěla jsem se zaobírat a být smutná kvůli někomu. Ani kvůli Louisovi, ani kvůli Zaynovi. Niall má slova pochopil, ale nedokázal mi poradit. Řekl mi, že tohle je o citech, které k němu cítím a ne o čemkoli jiném. Byla to pravda, ale nedalo se ještě mluvit o citech. Cítila jsem k němu náklonnost, důvěru, ale zatím nic víc. Kdysi jsem ho milovala, neskutečně moc, ale pak jsem se začala bát něco k někomu cítit, kvůli bolesti. Proto trvalo dost dlouho, než jsem se zamilovala do Louise. A jak to dopadlo. Nelitovala jsem těch hezkých chvilek, ale abych pravdu řekla- hodněkrát jsem si říkala, jaké by to bylo, kdybych se do něj nezamilovala...
V noci se mi zdála noční můra, ze které jsem se probudila ubrečená. ,,hej, Meg, v klidu. Jsem u tebe" pohladil mě po vlasech Niall a objal mě. Z jeho nahé kůže na hrudi sálalo teplo. ,,zase se mi to zdálo. Zase mě mlátil" šeptala jsem mu ubrečeným hlasem do krku a snažila se zadržet další slzy. Furt jsem měla živý obraz mého snu před očima. ,,Meg, už to prožívat nemusíš. Už s Louisem nejsi" když jsem poprvé Niallovi řekla, že mě Louis několikrát uhodil, tak se s ním malém popral. Nějakou dobu mezi nimi bylo dusno, ale pak se to začalo lepšit, když jsem od něj odešla. ,,já se bojím, Ni" přiznala jsem se mu. Nebála jsem se přímo Louise, ale bála jsem se, že to někdy budu prožívat znovu a to bych nesnesla. ,,nemáš se čeho bát. Tohle už se ti nikdy dít nebude, přísahám" začal mě hladit rukou po zádech. On nemohl vědět, jestli se mi to nebude dít, ale i já jsem doufala v to, že ne. Sice to nebylo nějaké hrozné týrání, ale stačila jedna facka a už jsem se bála...
Probudilo mě, když se vedle mě začal Niall vrtět. Nevěděla jsem jak jsme usnuli, ale asi dost nepohodlně, protože mě všechno bolelo. ,,dobré ráno" zachraptěl Niall a zvedl se do sedu. Očividně taky nebyl vyspaný. ,,dneska jsi na řadě se snídaní" otočila jsem se čelem k němu, načež jsem si vysloužila jeho nemilý pohled. ,,tak to ne" sedl si obkročmo na mé nohy a začal mě lechtat. Ihned jsem začala pištět, ale kopat mi nešlo, když na mně seděl. ,,fajn! Udělám ji!" zapištěla jsem a chytla ho za ruce. Byla jsem zadýchaná, ale ani jeden jsme se neubránili smíchu. ,,já ti pomůžu no" protočil s úsměvem očima a slezl ze mě. Pako jedno.
,,Zayne?" byla jsem nervózní, když jsem mu volala. Ani jsem nevěděla, jestli to fakt chci. ,,Meg, ahoj. Děje se něco?" začala jsem si kousat nehet na palci. Dělala jsem to vždy, když jsem byla nervózní. ,,potřebuji..."
